I.ÚS 3404/23 – Ústavní soud

I.ÚS 3404/23 ze dne 7. 2. 2024 Česká republika USNESENÍ Ústavního soudu Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Jana Wintra a soudců Jaromíra Jirsy a Pavla Šámala (soudce zpravodaje) o ústavní stížnosti stěžovatele O. B., zastoupeného JUDr. Radkem Ondrušem, advokátem, sídlem Bubeníčkova 502/42, Brno, proti usnesení Nejvyššího státního zastupitelství 24. října 2023 č. j. 2 NZT 21/2023-211, usnesení Vrchního státního zastupitelství v Praze ze dne 23. června 2023 č. j. VZV 26/2023-72 a usnesení Policie České republiky, Národní centrály proti organizovanému zločinu SKPV, Odboru závažné hospodářské trestné činnosti, 2. oddělení, ze dne 5. června 2023 č. j. NCOZ-4389-2/TČ-2023-412202-H, a s ní spojeném návrhu na zrušení § 15 odst. 4, věty druhé, vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 23/1994 Sb., o jednacím řádu státního zastupitelství, zřízení poboček některých státních zastupitelství a podrobnostech o úkonech prováděných právními čekateli, ve znění pozdějších předpisů, za účasti Nejvyššího státního zastupitelství, Vrchního státního zastupitelství v Praze a Policie České republiky, Národní centrály proti organizovanému zločinu SKPV, Odboru závažné hospodářské trestné činnosti, 2. oddělení, sídlem P. O. Box 41, Praha 5 - Zbraslav, jako účastníků řízení, takto: Ústavní stížnost a návrh s ní spojený se odmítají. Odůvodnění I. Skutkové okolnosti případu a obsah napadených rozhodnutí 1. Ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") a § 72 a násl. zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), se stěžovatel domáhá zrušení v záhlaví označených rozhodnutí a současně zrušení § 15 odst. 4, věty druhé, vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 23/1994 Sb., o jednacím řádu státního zastupitelství, zřízení poboček některých státních zastupitelství a podrobnostech o úkonech prováděných právními čekateli, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "vyhláška č. 23/1994 Sb."), neboť má za to, že jimi došlo k porušení jeho ústavně zaručených základních práv a svobod zakotvených v čl. 2 odst. 2 Listiny základních práv a svobod a čl. 2 odst. 3 Ústavy. 2. Z ústavní stížnosti a předložených podkladů se podává, že policejní orgán Policie České republiky, Národní centrály proti organizovanému zločinu SKPV, Odboru závažné hospodářské trestné činnosti, 2. oddělení (dále jen "policejní orgán"), zahájil mimo jiné i proti stěžovateli dne 15. 12. 2021 pod č. j. NCOZ-10194/TČ-2021-412202-H úkony trestního řízení pro podezření ze spáchání zločinů přijetí úplatku podle § 331 odst. 1 alinea první, odst. 2, odst. 4 písm. b) zákona č. 40/2009 Sb., trestní zákoník, podplacení podle § 332 odst. 1 alinea první a druhá, odst. 2 písm. a), b) trestního zákoníku, zjednání výhody při zadání veřejné zakázky, při veřejné soutěži a veřejné dražbě podle § 256 odst. 1, odst. 2 písm. a), c), odst. 4 trestního zákoníku a účasti na organizované zločinecké skupině podle § 361 odst. 1 alinea první a druhá trestního zákoníku. V dané věci byl od počátku vykonáván dozor nad zachováváním zákonnosti v přípravném řízení státním zástupcem Vrchního státního zastupitelství v Praze (dále jen "vrchní státní zastupitelství"), a to na základě § 15 odst. 1 písm. d) vyhlášky č. 23/1994 Sb. 3. Usnesením policejního orgánu ze dne 5. 6. 2023 č. j. NCOZ-4389/TČ-2023-412202-H byla podle § 23 odst. 1 zákona č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (trestní řád), ve znění pozdějších předpisů, per analogiam ze společného řízení vedeného pod č. j. NCOZ-10194/TČ-2021-412202-H vyloučena trestní věc stěžovatele a obviněného R. N. Vyloučená věc je nadále vedena policejním orgánem pod č. j. NCOZ-4389/TČ-2023-412202-H. 4. Téhož dne (5. 6. 2023) bylo v záhlaví specifikovaným usnesením policejního orgánu, vydaným se souhlasem státního zástupce vrchního státního zastupitelství, podle § 160 odst. 1 trestního řádu zahájeno trestní stíhání stěžovatele (vedle spoluobviněného R. N.) pro podezření ze spáchání zvlášť závažného zločinu přijetí úplatku podle § 331 odst. 1 alinea 1, odst. 3 písm. b) trestního zákoníku a zločinu zneužití pravomoci úřední osoby podle § 329 odst. 1 písm. a) trestního zákoníku. 5. Shora označeným usnesením státní zástupkyně vrchního státního zastupitelství podle § 15 odst. 4 vyhlášky č. 23/1994 Sb., po předchozím souhlasu nejvyššího státního zástupce ze dne 15. 6. 2023 č. j. 2 NZT 21/2023-32, rozhodla, že k výkonu dozoru nad zachováním zákonnosti v přípravném řízení v dané věci je příslušné vrchní státní zastupitelství. Poukázala na to, že v předmětné věci byl od počátku vykonáván dozor nad zachováváním zákonnosti v přípravném řízení státním zástupcem vrchního státního zastupitelství, přičemž trestní věc stěžovatele a obviněného R. N. policejní orgán ze společného řízení vyloučil. Zdůraznila, že u vyloučené trestní věci není dána obligatorní příslušnost vrchního státního zastupitelství k výkonu dozoru nad zachováváním zákonnosti v přípravném řízení, avšak tato věc svojí podstatou úzce souvisí s předmětem trestního řízení, z něhož byla vyloučena, a vrchní státní zastupitelství je podrobně obeznámeno se skutkovým i důkazním stavem původní i vyloučené trestní věci. Nadto je u obou věcí dána subjektivní souvislost v osobě stěžovatele. Podle státní zástupkyně vrchního státního zastupitelství bylo proto nanejvýš vhodné, aby k výkonu dozoru nad zachováváním zákonnosti v přípravném řízení bylo i nadále příslušné vrchní státní zastupitelství. 6. Stížnost stěžovatele proti usnesení policejního orgánu o zahájení trestního stíhání stěžovatele (v níž stěžovatel namítl mimo jiné i to, že státní zástupce vrchního státního zastupitelství vykonávající dozor v přípravném řízení nebyl oprávněn udělit policejnímu orgánu souhlas se zahájením trestního stíhání) státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství napadeným usnesením podle § 148 odst. 1 písm. c) trestního řádu, za užití § 146 odst. 2 písm. a) trestního řádu, jako nedůvodnou zamítl. Po přezkoumání věci shledal, že usnesení policejního orgánu splňuje všechny zákonné náležitosti, tedy formální i materiální podmínky pro postup podle § 160 trestního řádu. Za nedůvodné označil rovněž tvrzení stěžovatele, že státní zástupce vrchního státního zastupitelství nebyl oprávněn udělit policejnímu orgánu souhlas se zahájením trestního stíhání, neboť následně došlo ve vztahu ke stíhanému skutku k vyloučení věci ze společného řízení, čímž podle stěžovatele tehdejší dozorový státní zástupce pozbyl oprávnění usměrňovat postup policejního orgánu. Mimo jiné zdůraznil, že skutečnost, že policejním orgánem bylo následně rozhodnuto o vyloučení části trestní věci k samostatnému řízení, nemá na zákonnost a účinnost předchozího souhlasu státního zástupce se zahájením trestního stíhání žádný vliv. II. Argumentace stěžovatele 7. Stěžovatel v obsáhlé ústavní stížnosti po rekapitulaci dosavadního průběhu trestního řízení namítá, že okamžikem vyloučení věci ze společného řízení, ke kterému došlo těsně před vydáním usnesení o zahájení trestního stíhání, přestalo být vrchní státní zastupitelství příslušné k výkonu dozoru nad zachováním zákonnosti v přípravném řízení ve smyslu § 15 odst. 1, odst. 2, odst. 3 vyhlášky č. 23/1994 Sb. Má za to, že státní zástupce vrchního státního zastupitelství nebyl oprávněn dát souhlas se zahájením jeho trestního stíhání. Toto oprávnění získal až dne 23. 6. 2023, kdy bylo vydáno usnesení o tom, že k výkonu dozoru nad zachováním zákonnosti v přípravném řízení je příslušné vrchní státní zastupitelství. Souhlas státního zástupce vrchního státního zastupitelství se zahájením jeho trestního stíhání proto považuje za nezákonný. 8. V další části ústavní stížnosti stěžovatel také poukazuje na nezákonnost usnesení státní zástupkyně vrchního státního zastupitelství, kterým bylo rozhodnuto, že k výkonu dozoru nad zachováním zákonnosti v přípravném řízení je příslušné vrchní státní zastupitelství. Je přesvědčen, že tímto rozhodnutím byl odejmut z dozoru místně a věcně příslušného státního zastupitelství. Navíc podle jeho mínění dané usnesení nebylo řádně a dostatečně odůvodněno. Poukazuje rovněž na to, že policejní orgán mu neumožnil seznámit se s obsahem trestního spisu, z něhož byla jeho trestní věc vyloučena, nemůže tak vznést námitky vůči závěrům usnesení o zahájení trestního stíhání, které mají základ v té části spisu, ze které byla jeho věc vyloučena. V podrobnostech k tomu odkazuje na obsah stížnosti proti usnesení o zahájení trestního stíhání. Vyloučení jeho trestní věci považuje za účelové s cílem zabránit jeho obhajobě v přístupu k podkladům obsaženým v celém trestním spisu. 9. Závěrem ústavní stížnosti stěžovatel navrhuje zrušení § 15 odst. 4, věty druhé, vyhlášky č. 23/1994 Sb. s tím, že v něm chybí jakákoliv objektivní kritéria pro vydání souhlasu nejvyššího státního zástupce a lze tak pochybovat o ústavnosti tohoto ustanovení. Podotýká, že si je vědom rozhodnutí pléna Ústavního soudu ze dne 19. 4. 2016 sp. zn. Pl. ÚS 4/14 (pozn. 201/2016 Sb, N 68/8