I.ÚS 3427/23 – Ústavní soud

ECLI: nalus:1-3427-23_1
Datum: 2024-02-07
Z rozhodnutí: Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Jana Wintra a soudců Jaromíra Jirsy a Pavla Šámala (soudce zpravodaje) o ústavní stížnosti stěžovatelky obchodní společnosti A, zastoupené JUDr. Martinem Abrahamem, advokátem, sídlem Pernerova 676/51, Praha 8 - Karlín, proti usnesení Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 8. září 2023 sp. zn. 43 Nt 2860/2023, usnesení Policie České republiky, Národní c…
I.ÚS 3427/23 ze dne 7. 2. 2024 Česká republika USNESENÍ Ústavního soudu Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Jana Wintra a soudců Jaromíra Jirsy a Pavla Šámala (soudce zpravodaje) o ústavní stížnosti stěžovatelky obchodní společnosti A, zastoupené JUDr. Martinem Abrahamem, advokátem, sídlem Pernerova 676/51, Praha 8 - Karlín, proti usnesení Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 8. září 2023 sp. zn. 43 Nt 2860/2023, usnesení Policie České republiky, Národní centrály proti organizovanému zločinu, Služby kriminální policie a vyšetřování, Sekce zločineckých struktur, ze dne 1. srpna 2023 č. j. NCOZ-1847-184/TČ-2023-411400-H, ve znění opravného usnesení ze dne 8. srpna 2023 č. j. NCOZ-1847-189/TČ-2023-411400-H, a vyrozumění Policie České republiky, Národní centrály proti organizovanému zločinu, Služby kriminální policie a vyšetřování, Sekce zločineckých struktur, ze dne 1. listopadu 2023 č. j. NCOZ-1847-239/TČ-2023-411400-H, za účasti Obvodního soud pro Prahu 1 a Policie České republiky, Národní centrály proti organizovanému zločinu, Služby kriminální policie a vyšetřování, Sekce zločineckých struktur, P.O. Box 41/NCOZ, Praha 5 - Zbraslav, jako účastníků řízení, a Obvodního státního zastupitelství pro Prahu 1, jako vedlejšího účastníka řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá. Odůvodnění I. Skutkové okolnosti případu a obsah napadených rozhodnutí 1. Ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") a § 72 a násl. zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), se stěžovatel domáhá zrušení v záhlaví označených rozhodnutí s tvrzením, že jimi došlo k porušení jeho ústavně zaručených základních práv a svobod zakotvených v čl. 11 odst. 1, čl. 36 odst. 1, čl. 37 odst. 3 a čl. 40 odst. 3 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"). 2. Z ústavní stížnosti a předložených podkladů se podává, že policejní orgán Policie České republiky, Národní centrály proti organizovanému zločinu, Služby kriminální policie a vyšetřování, Sekce zločineckých struktur (dále jen "policejní orgán"), prověřuje pod č. j. NCOZ-1847-3/TČ-2023-411400 na základě trestního oznámení Finančně analytického úřadu ze dne 1. 3. 2023 (které upozornilo na podezřelé transakce na účtech stěžovatelky) podezření ze spáchání zločinu legalizace výnosů z trestné činnosti podle § 216 odst. 2, odst. 4 písm. a), odst. 5 písm. b), písm. c) zákona č. 40/2009 Sb., trestní zákoník. Usnesením policejního orgánu ze dne 3. 3. 2023 č. j. NCOZ-1847-6/TČ-2023-411400-H bylo rozhodnuto, po předchozím souhlasu státní zástupkyně Obvodního státního zastupitelství pro Prahu 1, o zajištění peněžních prostředků stěžovatelky na jejím bankovním účtu vedeném u Komerční banky, a. s., ve výši 11 351 889,97 USD. 3. V záhlaví specifikovaným usnesením policejního orgánu ze dne 1. 8. 2023 (ve znění opravného usnesení ze dne 8. 8. 2023) byla podle § 79f odst. 2 zákona č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (trestní řád), ve znění pozdějších předpisů, ve spojení s § 79f odst. 3 trestního řádu zamítnuta žádost stěžovatelky o zrušení zajištění daných peněžních prostředků, neboť nepominuly důvody, pro které byly peněžní prostředky zajištěny. 4. Stížnost stěžovatelky proti posledně zmíněnému usnesení policejního orgánu Obvodní soud pro Prahu 1 (dále jen "obvodní soud") napadeným usnesením podle § 146a odst. 1 písm. d) trestního řádu jako nedůvodnou zamítl. Po přezkoumání věci shledal, že postup policejního orgánu je oprávněný a zákonný, neboť existuje důvodné podezření, že v daném případě došlo ke spáchání vytýkaného jednání. 5. Shora označeným vyrozuměním policejního orgánu ze dne 1. 11. 2023 bylo s odkazem na § 65 odst. 2 trestního řádu stěžovatelce sděleno, že byla zamítnuta její žádost o nahlédnutí do předmětného trestního spisu. II. Argumentace stěžovatelky 6. Stěžovatelka v obsáhlé ústavní stížnosti po podrobném popisu své obchodní činnosti, obchodních vztahů se společnostmi zapojenými do obchodního řetězce a po rekapitulaci dosavadního průběhu trestního řízení opětovně uvádí, že není pravdou, že její činnost je fiktivní a nerealizovatelná a že na jejím základě měly být legalizovány finanční prostředky získané trestnou činností od zdrojové společnosti D. Totožně jako ve stížnosti proti shora označenému usnesení policejního orgánu tvrdí, že její činnost je skutečná, že disponuje skutečnými a dostatečnými skladovacími prostory, má odborně způsobilé zaměstnance a vývoz zboží provádí legálně na základě exportní licence společnosti B. Znovu poukazuje na to, že předmětem obchodu je přesný, skutečný a zdokumentovaný počet termovizní techniky a techniky pro noční vidění (noktovizorů), jejichž konečným zákazníkem jsou ozbrojené složky Ukrajiny, a že policejnímu orgánu doložila veškeré transakce mezi jednotlivými společnostmi zapojenými do dodavatelského řetězce, které prokazují pohyb zboží od jeho výrobce až ke koncovému uživateli na Ukrajině. Má za to, že jediné, čím je zajištění odůvodňováno, je podezření na údajnou trestnou činnost na Ukrajině, avšak usnesení policejního orgánu o zajištění podle ní žádnou konkretizaci trestné činnosti na Ukrajině neobsahuje. Je přesvědčena, že všechny důvody policejního orgánu pro zajištění peněžních prostředků vyvrátila a že příslušné orgány činné v trestním řízení se s její argumentací nijak nevypořádaly. K tomu odkazuje na nález Ústavního soudu ze dne 22. 5. 2023 sp. zn. III. ÚS 927/23 (všechna rozhodnutí Ústavního soudu jsou dostupná na http://nalus.usoud.cz). Trvání zajištění považuje za nezákonné, a to i z toho důvodu, že obvodní soud v usnesení o její stížnosti proti zamítnutí žádosti o uvolnění peněžních prostředků uvádí nové důvody pro další trvání zajištění, které policejní orgán ve svém usnesení neuvedl. 7. V další části ústavní stížnosti stěžovatelka konstatuje, že požádala o nahlédnutí do předmětného spisu vedeného policejním orgánem, neboť nemá možnost seznámit se přímo se skutečnými důvody zajištění a disponuje pouze neurčitými skutečnostmi uvedenými v rozhodnutích policejního orgánu a obvodního soudu. III. Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem 8. Ústavní soud posoudil splnění procesních předpokladů řízení. Shledal, že ústavní stížnost byla podána včas oprávněnou stěžovatelkou, která byla účastnicí řízení, v němž byla vydána rozhodnutí napadená v ústavní stížnosti. Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný, a to s výjimkou návrhu na zrušení v záhlaví specifikovaného vyrozumění policejního orgánu ze dne 1. 11. 2023, kterým byla zamítnuta žádost stěžovatelky o nahlédnutí do předmětného trestního spisu, a to z hlediska subsidiarity ústavní stížnosti. Ta se po formální stránce projevuje v požadavku předchozího vyčerpání všech procesních prostředků, které právní řád stěžovateli k ochraně jeho práva poskytuje (§ 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu), a po stránce materiální v požadavku, aby Ústavní soud zasahoval na ochranu ústavně zaručených základních práv a svobod až v okamžiku, kdy ostatní orgány veřejné moci nejsou schopny protiústavní stav napravit. Stěžovatelka netvrdila ani neprokázala, že by se před podáním ústavní stížnosti proti zmíněnému vyrozumění obrátila na příslušné státní zastupitelství s žádostí o přezkoumání závažnosti důvodů odepření nahlédnutí do spisu, nevyčerpala tak procesní prostředek ve smyslu § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu, což činí její ústavní stížnost v této části nepřípustnou (srov. např. usnesení Ústavního soudu ze dne 16. 5. 2023 sp. zn. I. ÚS 1053/23). 9. Stěžovatelka je právně zastoupena v souladu s § 29 až 31 zákona o Ústavním soudu. Její ústavní stížnost proti v záhlaví specifikovaným usnesením policejního orgánu a obvodního soudu je přípustná (§ 75 odst. 1 téhož zákona a contrario), neboť vyčerpala všechny zákonné procesní prostředky k ochraně svého práva. IV. Posouzení opodstatněnosti ústavní stížnosti 10. Ústavní soud je podle čl. 83 Ústavy soudním orgánem ochrany ústavnosti a tuto svoji pravomoc vykonává mimo jiné tím, že podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy rozhoduje o ústavní stížnosti proti pravomocnému rozhodnutí a jinému zásahu orgánů veřejné moci do ústavně zaručených základních práv a svobod [srov. též § 72 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu]. Není součástí soustavy soudů (čl. 91 odst. 1 Ústavy), není jim instančně nadřízen, a nezasahuje do rozhodovací činnosti soudů vždy, když došlo k porušení "běžné zákonnosti nebo k jiným nesprávnostem", ale až tehdy, představuje-li takové porušení zároveň porušení ústavně zaručeného základního práva nebo svobody [srov. např. nález Ústavního soudu ze dne 25. 1. 1995 sp. zn. II. ÚS 45/94 (N 5/3 SbNU 17)]. V řízení o ústavní stížnosti tedy není sama o sobě významná námitka "nesprávnosti" napadeného rozhodnutí, a není rozhodné, je-li dovozována z hmotného či procesního (podústavního) práva. 11. Ve vztahu k nyní posuzované věci Ústavní soud připomíná svou ustálenou judikaturu zdůrazňující zásadu subsidiarity přezkumu rozhodnutí či jiných zásahů orgánů

Citovaná ustanovení

§ 146a (141/1961 Sb.)§ 65 (141/1961 Sb.)§ 79a (141/1961 Sb.)§ 79f (141/1961 Sb.)§ 72 (182/1993 Sb.)§ 216 (40/2009 Sb.)