I.ÚS 3428/15

V ústavní stížnosti, doručené Ústavnímu soudu dne 22. listopadu 2015 a doplněné podáními dne 25. listopadu 2015, 22. prosince 2015 a 31. března 2016, stěžovatelé navrhovali zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí s tvrzením, že napadenými rozhodnutími bylo porušeno jejich právo na spravedlivý proces a na zákonného soudce podle čl. 36 odst. 2, čl. 37 odst. 2 a 3, čl. 38 odst. 1 a 2 Listiny základních práv a svobod.

Podaná ústavní stížnost obsahovala formální nedostatky, konkrétně k ní nebyla přiložena kopie rozhodnutí o posledním prostředku k ochraně práva podle § 72 odst. 6 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"). Právní zástupce stěžovatelů byl proto vyzván k odstranění uvedeného nedostatku ve lhůtě, která byla po jejím prodloužení stanovena do 31. března 2016.

Dne 31. března 2016 byla Ústavnímu soudu doručena čtyři podání, v jejichž přílohách byla doručena i napadená rozhodnutí včetně kopie doručenky, kterou bylo doručováno napadené usnesení Městského soudu v Praze.

Ústavní soud před tím, než přistoupí k meritornímu posouzení ústavní stížnosti, zkoumá, zda ústavní stížnost splňuje požadované náležitosti a zda jsou dány podmínky jejího projednání stanovené zákonem o Ústavním soudu.

Podle ustanovení § 72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu ústavní stížnost je možno podat ve lhůtě dvou měsíců od doručení rozhodnutí o posledním procesním prostředku, který zákon stěžovateli k ochraně jeho práva poskytuje.

Z kopie doručenky doručené stěžovatelem se podává, že zásilka obsahující usnesení Městského soudu v Praze ze dne 1. července 2015 č. j. 28 Co 241, 242, 243, 244, 245, 246, 247/2015- 5479 byla z důvodu, že adresát nebyl zastižen, vložena do domovní nebo jiné adresátem užívané schránky dne 10. července 2015 ve 13:40 hod. Na napadeném usnesení Obvodního soudu pro Prahu 8 ze dne 27. května 2015 č. j. P 35/2012-4939 je pak vyznačena doložka právní moci s tím, že toto usnesení nabylo právní moci dne 10. července 2015.

Ode dne 11. července 2015 tak započala stěžovateli běžet dvouměsíční lhůta k podání ústavní stížnosti, která uplynula v pátek dne 11. září 2015. Za situace, kdy stěžovatel ústavní stížnost doručil Ústavnímu soudu dne 22 listopadu 2015, stalo se tak evidentně po uplynutí dvouměsíční lhůty určené pro její podání.

Výše uvedená dvouměsíční lhůta k podání ústavní stížnosti, podmiňující vedle dalších požadavků možnost jejího věcného projednání, je nepřekročitelná a marné uplynutí této lhůty zákon neumožňuje jakkoliv zhojit.

Ústavní soud proto ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků řízení odmítl podle ustanovení § 43 odst. 1 písm. b) zákona o Ústavním soudu jako návrh podaný po lhůtě stanovené pro jeho podání.