Ústavní soud I.ÚS 3474/24

Ústavní soud obdržel dne 23. 12. 2024 nadepsanou ústavní stížnost, která nesplňovala náležitosti vyžadované zákonem o Ústavním soudu, zejména stěžovatel nebyl zastoupen advokátem.

Stěžovatel se na Ústavní soud s ústavními stížnostmi trpícími obdobnou vadou obrátil již mnohokrát, přičemž byl na tyto nedostatky opakovaně upozorňován s tím, že jejich neodstranění je důvodem odmítnutí podané ústavní stížnosti. Navzdory tomu je stěžovatel neodstranil, a ústavní stížnosti proto musely být odmítnuty (např. usnesení sp. zn. III. ÚS 1893/15 ze dne 20. 10. 2015 nebo sp. zn. I. ÚS 2065/16 ze dne 1. 8. 2016).

Obecně platí, že podaný návrh lze odmítnout, neodstranil-li navrhovatel vady ve lhůtě k tomu určené. Smyslem výzvy a stanovení lhůty podle § 41 odst. 1 písm. b) zákona o Ústavním soudu je především poučit účastníka o jemu neznámých podmínkách řízení pro projednání věci před Ústavním soudem. Teprve poté, nepodaří-li se nedostatek podání odstranit, se vůči stěžovateli vyvozují nepříznivé procesní důsledky v podobě odmítnutí ústavní stížnosti. Lze-li však vycházet ze spolehlivého předpokladu, že dříve poskytnuté informace byly objektivně způsobilé zprostředkovat stěžovateli vědomí o náležitostech kvalifikovaného podání, jeví se setrvání na požadavku vždy nového a stále stejného poučení jako postup neefektivní a přehnaně formalistický.

Ústavní soud proto ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků za přiměřeného užití § 43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu odmítl (podobně viz např. usnesení Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 579/24 ze dne 27. 6. 2024).

Stěžovatel v návrhu také poukázal na námitku podjatosti celého Ústavního soudu, resp. jeho soudců, jak ji uplatnil již podáním ze dne 17. 11. 2024 ve věci vedené u Ústavního soudu pod sp. zn. III. ÚS 3070/24. V podání ze dne 9. 1. 2025 pak stěžovatel dále vznesl námitku podjatosti I. a IV. senátu Ústavního soudu. K tomu lze uvést, že pokud stěžovatel uplatňuje námitku podjatosti vůči všem soudcům Ústavního soudu, nemá o ní v rámci Ústavního soudu, jakožto vrcholného orgánu ochrany ústavnosti, kdo rozhodnout. Proto se k ní nepřihlíží.