Ústavní soud I.ÚS 3509/25

Ústavnímu soudu byla dne 26. 11. 2025 doručena ústavní stížnost stěžovatelky, ve které napadá shora specifikované usnesení a žádá o určení lhůty k odstranění vady absence povinného právního zastoupení do doby, než o jí podané žádosti rozhodne Česká advokátní komora.

Z rozhodovací praxe je Ústavnímu soudu známo, že se na něj stěžovatelka opakovaně obrací s ústavními stížnostmi, které trpí vadami - stěžovatelka není právně zastoupena, ústavní stížnost není odůvodněna (celkem zahájila přes 200 řízení před Ústavním soudem). Na tyto vady byla stěžovatelka opakovaně upozorněna a následně také poučena, že Ústavní nebude stěžovatelku vyzývat k odstranění vad v každé další věci znovu a že její opětovně vadné ústavní stížnosti mohou být odmítnuty bez předchozí výzvy k odstranění vad. Takto Ústavní soud postupoval i v případech, kdy stěžovatelka požádala Českou advokátní komoru o určení advokáta relativně krátce před uplynutím lhůty k podání ústavní stížnosti a kdy polemizovala s právní úpravou určení advokáta Českou advokátní komorou (viz např. usnesení sp. zn. II. ÚS 1650/25 ze dne 23. 6. 2025, sp. zn. IV. ÚS 1798/25 ze dne 30. 6. 2025, sp. zn. II. ÚS 2078/25 ze dne 29. 7. 2025 či sp. zn. II. ÚS 2410/25 ze dne 29. 8. 2025).

Stěžovatelka tedy byla již dostatečně poučena o tom, jaké náležitosti vyžaduje zákon pro podání řádné ústavní stížnosti. Přesto v nynější věci podaná stížnost trpí stejnými vadami, pro které byly její stížnosti v minulosti Ústavním soudem již odmítnuty, a sice že stěžovatelka není zastoupena advokátem, ke stížnosti není přiložena plná moc udělená advokátovi, ústavní stížnost není odůvodněna a neobsahuje petit. Stěžovatelka si musí být povinných náležitostí s ohledem na opakované poučování a odmítání jejích obdobných návrhů vědoma. Ústavní soud proto nepovažoval za nezbytné znovu stěžovatelku poučovat o náležitostech ústavní stížnosti a vyzývat ji k odstranění vad, jednalo by se o postup zjevně neúčelný.

Z výše uvedených důvodů soudkyně zpravodajka mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítla návrh stěžovatelky za přiměřeného použití § 43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu.