Ústavní soud I.ÚS 3589/25

Ústavní stížností podle článku 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") a § 72 a násl. zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu se stěžovatelka domáhá zrušení v záhlaví označených rozhodnutí, neboť se domnívá, že jimi došlo k porušení jejího práva na soudní ochranu podle čl. 36 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") a práva vlastnit majetek podle čl. 11 Listiny a práva nebýt diskriminován podle čl. 3 odst. 1 Listiny. K tomu mělo dojít zjednodušeně tím, že nebylo vyhověnu v plném rozsahu jejímu návrhu na osvobození od soudních poplatků (bylo ji přiznáno osvobození od soudních poplatků v rozsahu 90 %).

Ústavní soud před tím, než přistoupí k meritornímu posouzení ústavní stížnosti, zkoumá, zda ústavní stížnost splňuje požadované náležitosti a zda jsou dány podmínky jejího projednání stanovené zákonem o Ústavním soudu. V případě stěžovatelky tomu tak není.

Stěžovatelka není zastoupena advokátem (jak vyžaduje § 29 až § 31 zákona o Ústavním soudu) a ani není sama činná jako advokátka (díky čemuž by nemusela být zastoupena - viz stanovisko sp. zn. Pl. ÚS 42/15-st). Stěžovatelka se na Ústavní soud obrací s vadnými podáními opakovaně, byla již v minulosti poučena o náležitostech podání a je s nimi proto srozuměna (viz např. rozhodnutí ve věcech stěžovatelky sp. zn. II. ÚS 2723/25, I. ÚS 2488/25, I. ÚS 2173/25 nebo I. ÚS 1873/25). Ve věci proto nebylo účelné stěžovatelku znova vyzývat k odstranění vad, neboť takový postup nelze očekávat.

Proto Ústavní soud ústavní stížnost soudkyní zpravodajkou mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků řízení podle ustanovení § 43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu pro nenaplnění formálních podmínek pro podání ústavní stížnosti odmítl.

Závěrem Ústavní soud dodává, že podání stěžovatelky vykazuje zjevné rysy sepsání za pomoci umělé inteligence (formátování a stylistická úprava, ale také odkaz na nepřiléhavou judikaturu nebo fabulace závěrů, které z uváděných rozhodnutí neplynou). S přihlédnutím k sociální a majetkové situaci stěžovatelky Ústavní soud nepřistoupil k uložení pořádkové pokuty podle § 61 zákona o Ústavním soudu (srov. usnesení Ústavního soudu ze dne 1. 12. 2025 sp. zn. I. ÚS 3004/25) nicméně tento postup není vyloučen v případě obdobných budoucích podání, které nepřiměřeně zatěžují Ústavní soud a ztěžují tak nejen postup v daném konkrétním řízení, ale také plnění jeho ústavní funkce.