I.ÚS 369/21 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       I.ÚS 369/21 ze dne 8. 2. 2022   Česká republika USNESENÍ Ústavního soudu   Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Jaromíra Jirsy jako soudce zpravodaje a soudců Tomáše Lichovníka a Vladimíra Sládečka o ústavní stížnosti stěžovatelů 1) J. D. a 2) J. D., 3) E. M., všech zastoupených JUDr. Ing. Zdeňkem Davidem, advokátem se sídlem v Hradci Králové, Hradební 856/10, proti usnesením Nejvyššího soudu č. j. 21 Cdo 1261/2020-187 ze dne 30. 11. 2020, Krajského soudu v Hradci Králové č. j. 19 Co 418/2019-148 ze dne 26. 11. 2019 a Okresního soudu v Hradci Králové č. j. 18 C 88/2019-107 ze dne 6. 9. 2019, za účasti Nejvyššího soudu, Krajského soudu v Hradci Králové a Okresního soudu v Hradci Králové, jako účastníků řízení, a České republiky - Krajského ředitelství policie Královéhradeckého kraje, se sídlem v Hradci Králové, Ulrichovo náměstí 810, jako vedlejšího účastníka řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá. Odůvodnění: I. Vymezení věci 1. Předmětem řízení před obecnými soudy byl nárok stěžovatelů na náhradu nemajetkové újmy způsobené úmrtím jejich manžela a otce při dopravní nehodě nastalé při výkonu služby policisty. Zastavením řízení pro nedostatek pravomoci civilních soudů a postoupením věci k projednání vedlejšímu účastníku se stěžovatelé cítí být zkráceni na svých základních právech zaručených čl. 1, čl. 10 odst. 2 a čl. 36 a násl. Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"). II. Řízení před obecnými soudy 2. Okresní soud v Hradci Králové (dále jen "nalézací soud") řízení o žalobě stěžovatelů o náhradu nemajetkové újmy způsobené úmrtím jejich manžela a otce (policisty) při dopravní nehodě služebního vozidla (vyčíslené v souladu s § 2959 občanského zákoníku) výrokem I napadeného usnesení zastavil a postoupil věc k projednání vedlejšímu účastníkovi. Přisvědčil námitce vedlejšího účastníka [podpořené usnesením zvláštního senátu zřízeného podle zákona č. 131/2002 Sb., o rozhodování některých kompetenčních sporů (dále jen "zvláštní senát"), č. j. Konf 11/2018-16 ze dne 15. 1. 2019; dostupné na https://www.nssoud.cz] o nedostatku pravomoci civilních soudů s odkazem na zvláštní režim nároků vyplývajících ze služebního poměru a k tomu určenou komplexní úpravu zákona č. 361/2003 Sb., o služebním poměru příslušníků bezpečnostních sborů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon č. 361/2003 Sb."). 3. K odvolání stěžovatelů Krajský soud v Hradci Králové (dále jen "odvolací soud") výrok nalézacího soudu napadeným usnesením potvrdil, s jeho odůvodněním se ztotožnil a k vypořádání odvolacích námitek stěžovatelů odcitoval jako přiléhavé body 28-32 zmíněného usnesení sp. zn. Konf 11/2018. Dále k tomu dodal, že správní orgány se v následujícím správním řízení při posuzování důvodnosti žalobou uplatněných nároků nebudou moci spokojit s jednoduchou úvahou, že nároky žalobců jsou pro absenci adekvátní úpravy zákona č. 361/2003 Sb. neopodstatněné, a že soudní ochrana není stěžovatelům upřena díky možnosti přezkumu vydaných rozhodnutí ve správním soudnictví. 4. Nejvyšší soud (dále též "dovolací soud") neshledal dovolání přípustným. S odkazy na svou judikaturu doplnil, že uplatněné nároky mají bezpochyby časový, místní i věcný poměr k výkonu služby ve smyslu zákona č. 361/2003 Sb., neboť jejich základ spočívá ve služebním poměru zemřelého policisty (manžela a otce). Zákon č. 361/2003 Sb. nadto v Části sedmé, Hlavě III, obsahuje komplexní úpravu odpovědnosti bezpečnostního sboru za újmu vzniklou v souvislosti s výkonem služby (zejména § 90 odst. 1, § 100 a § 106 až 110). Rozhodnutí odvolacího soudu je tak souladné s ustálenou rozhodovací praxí. III. Argumentace stěžovatelů 5. Napadená rozhodnutí jsou podle stěžovatelů diskriminační, odpírají jejich nárokům přístup k soudu, soudní ochranu a porušují princip předvídatelnosti soudního rozhodování. V případě jiného účastníka téže dopravní nehody tytéž obecné soudy věc projednaly a dotčeným poškozeným odčinění nemajetkové újmy podle občanského zákoníku pravomocně přiznaly (srov. rozhodnutí vydaná v řízení vedeném u nalézacího soudu pod sp. zn. 20 C 245/2017). Stěžovatelé vyjadřují pochybnost o tom, že by o jejich nároku mohl nestranně rozhodnout subjekt povinný k plnění uplatněného nároku a nacházející se v postavení žalovaného. K podání civilní žaloby byli nadto stěžovatelé odkázáni soudem v rámci trestního řízení proti pachateli dopravní nehody. 6. Podle stěžovatelů postrádá legitimitu odlišné zacházení s poškozenými - pozůstalými po osobách usmrcených při dopravní nehodě podle toho, zda šlo o služební vozidlo, či nikoli, a kvalitativně rozlišovat intenzitu způsobené újmy, resp. jejího odčinění. Zatímco v případech netýkajících se služebního poměru lze očekávat plnění nároků pozůstalých z titulu pojistného v rámci povinného ručení, pojišťovna vedlejšího účastníka podle něj není povinna takové plnění poskytnout. 7. Konečně stěžovatelé považují pro svou věc za aplikovatelný nález sp. zn. Pl. ÚS 1/19 ze dne 30. 6. 2020 (všechna rozhodnutí Ústavního soudu jsou dostupná na https://nalus.usoud.cz), kterým bylo zrušeno výše uvedené usnesení zvláštního senátu sp. zn. Konf 11/2018, o něž obecné soudy zčásti opřely svá odůvodnění. Z něj dovozují nedostatečnou garanci nestrannosti v případě rozhodování správního orgánu a tedy i porušení čl. 36 odst. 1 Listiny. IV. Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem 8. Ústavní soud posoudil obsah ústavní stížnosti, která byla podána včas, osobami oprávněnými a řádně zastoupenými advokátem v souladu s § 30 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), a dospěl k závěru, že je přípustná ve smyslu § 75 odst. 1 téhož zákona. V. Vyjádření k ústavní stížnosti a replika stěžovatelů 9. Ústavní soud zaslal ústavní stížnost k vyjádření účastníkům řízení i vedlejšímu účastníku a vyžádal si rozhodnutí ve věci vedené u nalézacího soudu pod sp. zn. 20 C 245/2017. 10. Nad rámec odůvodnění napadených rozhodnutí se vyjádřil pouze Nejvyšší soud, který povahu uplatněného nároku jako věc služebního poměru podpořil dále odkazem na rozsudek Nejvyššího správního soudu č. j. 8 As 319/2018-59 ze dne 2. 12. 2020. Je podle něj nerozhodné jak to, že samotní stěžovatelé nejsou ve služebním poměru, tak i skutečnost, že pozůstalí po druhém zemřelém policistovi z téže dopravní nehody se odčinění duševních útrap v civilním řízení domohli, neboť obecné soudy v jejich případě dospěly k jinému závěru o své pravomoci. 11. Odkaz stěžovatelů na nález sp. zn. Pl. ÚS 1/19 shledal Nejvyšší správní soud pro jejich věc nepřípadným; nežádají odčinění za nezákonné rozhodnutí ředitele policejního sboru o kázeňském provinění podle zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon č. 82/1998 Sb."). Riziko systémové podjatosti, které plénum Ústavního soudu shledalo v tamním případě, zde nehrozí. Podle Nejvyššího soudu by přijetí výkladu naznačovaného stěžovateli představovalo nepřípustné dotváření práva nad rámec zákonné úpravy občanského soudního řádu a zákona č. 361/2003 Sb. 12. Vedlejší účastník Ústavnímu soudu předestřel, jaká plnění byla stěžovatelům dosud poskytnuta; také zákon č. 361/2003 Sb. upravuje odškodnění nemajetkové újmy pozůstalých po osobě zemřelé při výkonu služby. Stěžovatelkám byly vyplaceny částky maximální výše, kterou dotčená úprava umožňovala [stěžovatelce 1) byla k 31. 7. 2020 vyplacena částka 956 744 Kč, do února 2023 bude navíc vyplácena náhrada nákladů pozůstalých na výživu ve výši cca 10 000 Kč měsíčně; stěžovatelce 3) byla vyplacena částka 706 649 Kč]. Kdyby mělo být o jejich nárocích rozhodováno podle občanského zákoníku, šlo by o dvojí rozhodnutí v téže věci. 13. K otázce odškodnění pozůstalých po druhém zemřelém policistovi vedlejší účastník uvádí, že odškodněna byla pojišťovnou pouze družka ve chvíli, kdy pojišťovna nebyla obeznámena se stanoviskem vedlejšího účastníka o kompetenci k projednání sporu; matce, otci a bratrovi druhého policisty pojišťovna dosud neplnila a řízení vedené u nalézacího soudu pod sp. zn. 20 C 245/2017 není dosud pravomocně skončeno, neboť v jeho rámci probíhá řízení o kompetenčním sporu před zvláštním senátem, vedené pod sp. zn. Konf 7/2020. 14. Závěry nálezu sp. zn. Pl. ÚS 1/19, dokládající údajně podjatost služebního funkcionáře při rozhodování o nárocích pozůstalých, nepovažuje vedlejší účastník za použitelné. Celý zákon č. 361/2003 Sb. je koncipován tak, že služební funkcionář je vůči příslušníkům bezpečnostních sborů ve vrchnostenském postavení a rozhoduje o jejich právech i povinnostech, a dává mu pravomoc rozhodovat v případech, kdy odpovědnost za škodu nese příslušník, i kdy ji nese bezpečnostní sbor (podobnou úpravu obsahuje i zákon č. 221/1999 Sb., o vojácích z povolání, ve znění pozdějších p