Ústavní soud I.ÚS 385/26

Stěžovatelka podala nadepsanou ústavní stížnost nesplňující požadavky § 27 a násl. zákona o Ústavním soudu, když mimo jiné není zastoupena advokátem. Na Ústavní soud se přitom stěžovatelka obrátila již mnohokrát a opakovaně byla poučena o nezbytných náležitostech návrhu, aniž vady odstranila (viz např. usnesení sp. zn. I. ÚS 3796/25 ze dne 12. 1. 2026). Stěžovatelka tedy je s požadavky na zahájení řízení před Ústavním soudem dostatečně obeznámena a další poučování by v souladu s ustálenou judikaturou Ústavního soudu již nebylo smysluplné (viz např. usnesení sp. zn. II. ÚS 3298/23 ze dne 14. 2. 2024). Smysluplným Ústavní soud neshledává ani stěžovatelkou požadované prodloužení lhůty k doplnění ústavní stížnosti, neboť zákonem stanovená dvouměsíční lhůta zásadně poskytuje dostatečný prostor pro podání bezvadné a projednatelné ústavní stížnosti.

Ústavní soud proto návrh přiměřeně podle § 43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu odmítl. Pro úplnost lze dodat, že stěžovatelka v ústavní stížnosti uvedla, že proti napadeným rozhodnutím zároveň podává i dovolání. Ústavní stížnosti proti rozhodnutím, vůči kterým je zároveň podáno dovolání, jsou ovšem s ohledem na zásadu subsidiarity (§ 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu) nepřípustné (viz např. usnesení Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 1257/25 ze dne 12. 5. 2025).