I.ÚS 3862/19

Ústavnímu soudu bylo dne 3. 12. 2019 doručeno podání stěžovatele označené jako ústavní stížnost, v němž uvedl, že podává ústavní stížnost na Okresní soud v Příbrami, který nepropouští vězně (včetně stěžovatele) z výkonu trestu odnětí svobody v rámci rozhodování o podmíněném propuštění, přestože odsouzení dosáhli nejlepšího možného hodnocení věznice.

Předtím, než mohl Ústavní soud přistoupit k věcnému posouzení ústavní stížnosti, musel se zabývat otázkou, zda tato obsahuje všechny náležitosti stanovené zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, a jsou tak splněny předpoklady pro její meritorní posouzení.

Z obsahu ústavní stížnosti je zřejmé, že zákonné náležitosti nesplňuje, zejména není sepsána advokátem a nebyla k ní připojena kvalifikovaná plná moc osvědčující zastoupení pro řízení před Ústavním soudem (§ 29, § 30 odst. 1 a § 31 odst. 2 zákona o Ústavním soudu).

Stěžovatel byl v souladu s § 41 odst. 1 písm. b) zákona o Ústavním soudu vyrozuměn o vadách, které jeho stížnost vykazuje, přípisem ze dne 12. 12. 2019 a byla mu určena lhůta k odstranění vad v trvání jednoho měsíce od doručení výzvy. Výzva byla stěžovateli doručena dne 13. 12. 2019.

Stěžovatel podáním ze dne 17. 12. 2019 informoval Ústavní soud, že se obrátil na Českou advokátní komoru se žádostí o určení advokáta a požádal o prodloužení lhůty k odstranění vad podání. Přípisem ze dne 9. 1. 2020 byla stěžovateli prodloužena lhůta k odstranění vad o jeden měsíc od doručení tohoto přípisu.

Lhůta k odstranění vad uplynula dne 13. 2. 2020, přičemž vady ústavní stížnosti nebyly odstraněny.

Podle § 43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu soudce zpravodaj mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, neodstranil-li navrhovatel vady návrhu ve lhůtě mu k tomu určené. S ohledem na neodstraněné vady návrhu v určené lhůtě nezbývalo Ústavnímu soudu než návrh odmítnout podle citovaného ustanovení zákona o Ústavním soudu.