I.ÚS 4012/17

Podáním ze dne 19. 12. 2017 se první navrhovatel domáhal zrušení v záhlaví označeného usnesení Krajského soudu v Plzni pro údajný rozpor s čl. 6 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod a čl. 36 a 38 Listiny základních práv a svobod. Navrhovatel se označil za obecného zmocněnce, který zastupuje celkem 19 osob jako údajných stěžovatelů, včetně druhého navrhovatele. Plná moc prokazující takové zastoupení však k ústavní stížnosti přiložena nebyla.

Ústavní stížností napadeným rozhodnutím Krajský soud v Plzni rozhodl v právní věci 21 žalobců o odvolání ustanoveného znalce a ustanovení nového znalce v dotčeném řízení. Mezi žalobci v dotčeném řízení je také všech 19 osob označených za údajné stěžovatele v podání prvního navrhovatele ze dne 19. 12. 2017; tyto osoby jsou v řízení před krajským soudem zastoupeny prvním navrhovatelem.

Ústavní soud následně obeslal všechny údajné stěžovatele a vyzval je k odstranění vad podaného návrhu na zahájení řízení, a to jejich absentujícího zastoupení advokátem. Výzva Ústavního soudu byla všem údajným stěžovatelům doručena v období ode dne 5. 1. 2018 do dne 29. 1. 2018; všichni adresáti byli též poučeni o následcích nevyhovění výzvě ve stanovené lhůtě 30 dnů. Na tuto výzvu reagoval svým podáním ze dne 31. 1. 2018 pouze druhý navrhovatel, který vyjádřil souhlas s podáním ústavní stížnosti s tím, že jednáním v záležitosti daného řízení pověřil prvního navrhovatele.

Dříve než Ústavní soud přistoupí k věcnému projednání ústavní stížnosti, je povinen zkoumat, zda návrh na zahájení řízení splňuje všechny formální náležitosti stanovené zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"). Při tomto posouzení v nynějším případě Ústavní soud shledal, že první navrhovatel je osobou zjevně neoprávněnou k podání návrhu a že ve vztahu k druhému navrhovateli jsou zde vady návrhu, které nebyly odstraněny ve lhůtě k tomu určené.

Podle § 43 odst. 1 zákona o Ústavním soudu soudce zpravodaj mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, a) neodstranil-li navrhovatel vady návrhu ve lhůtě mu k tomu určené, nebo c) jde-li o návrh podaný někým zjevně neoprávněným. Podle § 72 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu je k podání ústavní stížnosti podle § 87 odst. 1 písm. d) Ústavy oprávněna fyzická nebo právnická osoba, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda zaručené ústavním pořádkem.

První navrhovatel svůj návrh podal pro tvrzené porušení základních práv údajných stěžovatelů, nikoli sebe samého; ostatně on sám není ani v dotčeném řízení před krajským soudem účastníkem řízení, ale toliko zástupcem jiných účastníků řízení (žalobců). Pokud tedy podal návrh k Ústavnímu soudu on sám, musel být tento návrh odmítnut podle § 43 odst. 1 písm. c) jako podaný někým zjevně neoprávněným.

Naopak Ústavní soud shledal, že druhý navrhovatel je k podání ústavní stížnosti v dané věci oprávněn, ovšem v jeho případě nebyly splněny nezbytné zákonné požadavky, a to povinné zastoupení advokátem (§ 30 a 31 zákona o Ústavním soudu). To si navrhovatel dodnes nezajistil, přestože k tomu byl Ústavním soudem řádně vyzván a zároveň poučen o následcích nesplnění této výzvy. Ústavní soud proto nyní postupoval v souladu s tímto poučením a podaný návrh ve vztahu k druhému navrhovateli odmítl podle § 43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu pro neodstraněné vady.