I.ÚS 4056/14

Navrhovatel se návrhem ze dne 28. 12. 2014 označeným "stížnost na usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 20 Cdo 2294/2007 ze dne 24. 9. 2009" domáhal změny nebo doplnění uvedeného usnesení Nejvyššího soudu tak, že výsluhový příspěvek má povahu mzdy nebo jiného příjmu, pokud se stane jediným zdrojem příjmu.

Ústavní soud nejprve zkoumal, zda jsou splněny předpoklady věcného projednání ústavní stížnosti (§ 42 odst. 1 a 2 zákona o Ústavním soudu), přičemž dospěl k závěru, že tomu tak není.

Podle § 43 odst. 1 písm. d) zákona o Ústavním soudu soudce zpravodaj odmítne návrh mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením, jde-li o návrh, k jehož projednání není Ústavní soud příslušný.

K projednání jakého návrhu je Ústavní soud příslušný vymezuje čl. 87 odst. 1 a 2 Ústavy, případně i čl. 95 odst. 2 a čl. 83 Ústavy [viz nález sp. zn. Pl. ÚS 33/2000 ze dne 10. 1. 2001 (N 5/21 SbNU 29; 78/2001 Sb.)]. Podání navrhovatele však nelze ani podle jeho obsahu pod žádnou z uvedených kompetencí Ústavního soudu podřadit - Ústavnímu soudu nepřísluší napadená rozhodnutí měnit.

Ústavní soud se tak zabýval tím, zda předložený návrh podle obsahu nemůže být jen nevhodně formulovanou ústavní stížností. Z obsahu návrhu a příloh vyplynulo, že na uvedené usnesení Nejvyššího soudu odkázala soudní exekutorka na podporu svého názoru, že je možné stěžovateli exekvovat výsluhový příspěvek. Z vyžádaného stejnopisu usnesení Nejvyššího soudu Ústavní soud také zjistil, že toto usnesení nebylo vydáno ve věci stěžovatele. Na základě těchto skutečností Ústavní soud dospěl k závěru, že navrhovatel skutečně žádá úpravu usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 20 Cdo 2294/2007 ze dne 24. září 2009, neboť se domnívá, že poté bude mít úspěch ve vlastní věci. Nejde tedy o ústavní stížnost proti pravomocnému rozhodnutí v řízení, jehož byl navrhovatel účastníkem, jímž mělo dojít k zásahu do jeho ústavně zaručených základních práv a svobod.

Jak je patrno z výše uvedeného, není v kompetenci Ústavního soudu o předloženém návrhu na zahájení řízení věcně rozhodnout. Navrhovatel však může ve své věci žádat o právní pomoc jinde, jak mu bylo v předchozí korespondenci sděleno. Ústavnímu soudu tak nezbylo, než návrh odmítnout mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků řízení podle ustanovení § 43 odst. 1 písm. d) zákona o Ústavním soudu jako návrh, k jehož projednání není Ústavní soud příslušný.