Ústavní soud I.ÚS 63/25

Podání stěžovatele trpí vadami. Stěžovatel není zastoupen advokátem (§ 30 a § 31 zákona o Ústavním soudu), z podání označeného jako ústavní stížnost přitom ani není zcela zřejmé, proti čemu směřuje, čeho přesně se domáhá a jak přesně byla stěžovatelova základní práva porušena, což odporuje § 34 a § 72 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu. Ke stížnosti není ani přiložena kopie rozhodnutí o posledním procesním prostředku k ochraně práva (§ 72 odst. 6 zákona o Ústavním soudu).

Stěžovatel podává obdobná podání k Ústavnímu soudu opakovaně a v minulosti byl už o náležitostech ústavní stížnosti a konkrétně o tom, že má být zastoupen, vícekrát poučen. Stěžovatel však v ústavní stížnosti tvrdí, že podle nespecifikovaného "ústavního zákona" zastoupen advokátem být nemusí. To není pravda - musí (§ 30 a § 31 zákona o Ústavním soudu).

Ústavní soud v minulosti bez stanovení lhůty k odstranění vad obdobná stěžovatelova podání odmítl jako vadná (viz usnesení sp. zn. IV. ÚS 2903/18, III. ÚS 2800/17 a I. ÚS 1843/13). V těchto usneseních jsou blíže rozvedeny důvody takového postupu, na něž lze dále odkázat.

Soudce zpravodaj nyní postupuje stejně, a proto návrh odmítl pro vady za přiměřeného užití § 43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu.