Ústavní soud I.ÚS 748/26

Ústavní stížnost je opožděná.

Stěžovatel se žalobou domáhal náhrady nemajetkové újmy, která mu vznikla v důsledku pracovních úrazů. Okresní soud v Teplicích napadeným rozsudkem žalobu převážně zamítl, stěžovateli vyhověl jen co do úroku z prodlení. Okresní soud neměl za prokázanou příčinnou souvislost mezi pracovním úrazem stěžovatele a vzniklou újmou. Stěžovatelem podané odvolání Krajský soud v Ústí nad Labem zamítl a následné dovolání Nejvyšší soud odmítl pro nepřípustnost. Rozhodnutí o dovolání bylo stěžovateli doručeno 22. 9. 2025.

Usnesení Nejvyššího soudu napadl stěžovatel dne 19. 3. 2026 ústavní stížností, v níž tvrdí porušení práva na přístup k soudu podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a práva na rovnost účastníků řízení podle čl. 37 odst. 3 Listiny. Odkazuje se také na ochranu zaměstnance jako slabší strany a obecné zásady spravedlnosti.

Stěžovatel v ústavní stížnosti sám konstatuje, že ji podává opožděně. Uvádí však, že ji nemohl podat dříve, neboť žádal okresní soud o ustanovení advokáta, který mu byl ustanoven až 6. 3. 2026. Stěžovatel má za to, že je k této skutečnosti při hodnocení opožděnosti ústavní stížnosti třeba přihlédnout a odmítnutí jeho stížnosti proopožděnost by bylo omezením jeho práva na přístup k soudu.

Lhůta pro podání ústavní stížnosti je dle § 72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu dva měsíce od doručení posledního rozhodnutí v dané věci. V případě stěžovatele lhůta uběhla dne 24. 11. 2025, ústavní stížnost je tedy skutečně opožděná.

Ačkoliv lze mít pochopení pro stěžovatelův postup (nejdříve žádost o advokáta u okresního soudu a až s ustanoveným zástupcem podání ústavní stížnosti), tento postup je riskantní z toho důvodu, že advokát nemusí být stěžovateli ustanoven před uplynutím lhůty k podání ústavní stížnosti. Stěžovatelé proto zpravidla podávají ústavní stížnost a současně s tím žádají o ustanovení advokáta (obvykle advokátní komoru).

Podle ustálené judikatury Ústavního soudu zmeškání lhůty k podání ústavní stížnosti nelze prominout, ať už jsou důvody tohoto zmeškání jakékoli (usnesení sp. zn. III. ÚS 1562/25, bod 4, I. ÚS 1772/24, bod 5, a I. ÚS 3071/25, bod 4). Odmítnutí ústavní stížnosti pro nedodržení lhůty přitom není porušením práva na přístup k soudu (viz blíže např. stanovisko pléna sp. zn. Pl. ÚS-st. 45/16).

Soudci zpravodaji proto nezbylo než ústavní stížnost podle § 43 odst. 1 písm. b) zákona o Ústavním soudu odmítnout jako návrh podaný po stanovené lhůtě.