I.ÚS 799/25 – Ústavní soud

I.ÚS 799/25 ze dne 16. 4. 2025 Česká republika USNESENÍ Ústavního soudu Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Dity Řepkové, soudkyně zpravodajky Kateřiny Ronovské a soudce Jana Wintra o ústavní stížnosti stěžovatelky Litera Plzeň, s.r.o., sídlem Školní 940/68, Plzeň, zastoupené Mgr. MUDr. Janou Kollrossovou, advokátkou se sídlem nám. Republiky 202/28, Plzeň, proti usnesení soudního exekutora JUDr. Josefa Lavičky, Exekutorský úřad Cheb, č. j. 176 EX 04108/16-286 ze dne 2. 1. 2025 a proti jiným zásahům téhož soudního exekutora v řízení vedeném pod sp. zn. 176 EX 04108/16, spojené s návrhem na zrušení zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů, za účasti soudního exekutora JUDr. Josefa Lavičky, Exekutorský úřad Cheb, jako účastníka řízení, a Klubu českých turistů, sídlem Revoluční 1056/8A, Praha 1, jako vedlejšího účastníka řízení, takto: Ústavní stížnost a návrh s ní spojený se odmítají. Odůvodnění: I. Skutkové okolnosti posuzované věci 1. V exekučním řízení byla stěžovatelka povinná vydat vedlejšímu účastníkovi v souladu s výrokem rozhodnutí nalézacího soudu seznam předplatitelů časopisu TURISTA, aktualizovaný ke dni 2. 9. 2016, který bude obsahovat jméno a příjmení a kontaktní adresu předplatitelů. Pro účely zjištění výše nákladů soudního exekutora při nuceném vymáhání povinnosti bylo nezbytné vycházet z hodnoty vymezeného seznamu. Jelikož se soudní exekutor neztotožnil s obsahem znaleckého posudku předloženého stěžovatelkou, který určil hodnotu seznamu na 0 Kč, ustanovil vlastního znalce. Napadeným usnesením ustanovil soudní znalkyní Hanu Moulíkovou a položil jí hned několik otázek. Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné. 2. Stěžovatelka proto podala tuto ústavní stížnost. V mezičase ovšem soudní exekutor vydal příkaz k úhradě nákladů exekuce č. j. 176 EX 04108/16-295 ze dne 18. 3. 2025. Jak uvedla stěžovatelka v doplnění ústavní stížnosti, proti tomuto rozhodnutí podala stěžovatelka námitky (jejichž znění rovněž zdejšímu soudu přiložila). II. Argumentace stěžovatelky 3. Stěžovatelka tvrdí, že napadeným usnesením o ustanovení znalce a jinými zásahy soudního exekutora dochází k porušení jejích základních práv a svobod a principů právního státu, a sice k porušení čl. 2 odst. 2, odst. 3, čl. 11 odst. 1, čl. 36 odst. 1 a 2, čl. 37 odst. 3 a čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, jakož i k porušení čl. 6 odst. 1, čl. 13 a čl. 17 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod či čl. 1 Dodatkového protokolu k Úmluvě. 4. Stěžovatelka napadá usnesení o ustanovení znalce, neboť má za to, že v něm položené otázky neodpovídají předmětu vymáhané povinnosti, jakož i za to, že znalec nemá kvalifikaci pro vyhotovení znaleckého posudku v otázce určení hodnoty seznamu předplatitelů. Doplňuje, že tímto ustanovením znalce soudní exekutor výrazně překročil svoji pravomoc. Samotné ustanovení znalce považuje za nadbytečné, neboť soudní exekutor měl vycházet z jí předloženého znaleckého posudku. 5. Současně stěžovatelka namítá, že soudní exekutor dlouhodobě svými zásahy porušuje její základní práva a svobody, a to tím, že nereaguje na její podněty, nevydává rozhodnutí včas a znemožňuje jí přístup k exekučnímu spisu. Posledně uvedený zásah soudního exekutora se projevuje i v obsahu námitek, které stěžovatelka podala proti příkazu k úhradě nákladů exekuce, které soudní exekutor vydal po podání ústavní stížnosti. Poukazuje na to, že podané námitky plně nereflektují obsah spisu, protože jí soudní exekutor nedoručil vyhotovený znalecký posudek a současně jí ani neumožnil nahlédnutí do spisu. 6. Stěžovatelka ústavní stížností rovněž požaduje zrušení celého zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů. Tvrdí, že tento právní předpis trpí závažnými nedostatky a celá jeho konstrukce je nedokonalá. Nesouhlasí s tím, že o právech osob rozhoduje soukromá osoba (soudní exekutor), nikoli nezávislý soud. Současně poukazuje na to, že soudní přezkum exekuce je pomalý a neefektivní. Doplňuje, že aplikace exekučního řádu soudními exekutory je projevem svévole a je minimálně velmi problematická. Exekuční právní úprava na mnoha místech neobsahuje žádný opravný prostředek, který by zajistil soudní přezkum činnosti soudního exekutora. III. Posouzení procesních předpokladů a opodstatněnosti ústavní stížnosti 7. Ústavní soud posoudil splnění procesních předpokladů řízení ve smyslu zákona o Ústavním soudu. Stěžovatelčinu ústavní stížnost je v tomto rozsahu nezbytné rozdělit na tři části, a to na část, v níž namítá porušení svých základních práv a svobod napadeným usnesením o ustanovení znalce, na část, v níž stěžovatelka namítá, že došlo k jinému zásahu účastníka řízení - soudního exekutora - jako orgánu veřejné moci, s tvrzením, že zasáhl do jejích základních práv a svobod, a konečně na část, ve které stěžovatelka navrhuje zrušení exekučního řádu. 8. Brojí-li stěžovatelka proti jiným zásahům soudního exekutora a navrhuje-li zrušení exekučního řádu, Ústavní soud shledal, že ústavní stížnost byla podána včas oprávněnou stěžovatelkou, která byla účastníkem řízení, v němž mělo dojít k tvrzeným zásahům soudního exekutora. Ústavní soud je k jejich projednání v tomto rozsahu příslušný a v tomto rozsahu se jedná o přípustné návrhy. 9. Předpoklady naopak nejsou splněny ani v části ústavní stížnosti, ve které stěžovatelka napadá usnesení o ustanovení znalce. Podmínkou přípustnosti ústavní stížnosti podle § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu je přitom vyčerpání všech procesních prostředků, které zákon stěžovateli k ochraně jeho práva poskytuje. Tuto podmínku přitom stěžovatelka nesplnila, jak bude uvedeno dále. V této části byla ústavní stížnost odmítnuta jako návrh nepřípustný [§ 43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu]. 10. Podle § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu je ústavní stížnost nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje. V tomto postupu má svůj právní základ zásada subsidiarity ústavní stížnosti, z níž plyne též princip minimalizace zásahů Ústavního soudu do činnosti orgánů veřejné moci, což znamená, že ústavní stížnost je krajním prostředkem k ochraně práva, nastupujícím tehdy, kdy náprava před těmito orgány již není standardním postupem možná. 11. Ústavní soudnictví je především vybudováno na zásadě přezkumu věcí pravomocně skončených, v nichž případná protiústavnost již není napravitelná jiným způsobem, tj. procesními prostředky, jež se podávají z právních předpisů, jež upravují příslušné (soudní) řízení. Ústavnímu soudu nepatří obcházet pořad práva, protože není součástí soustavy obecných soudů (usnesení sp. zn. III. ÚS 3507/10 ze dne 12. 9. 2012). Smyslem a funkcí ústavní stížnosti je náprava rozhodnutí či jiného zásahu orgánu veřejné moci do ústavně zaručených práv stěžovatele. K této nápravě však nemůže dojít, aniž by byly vyčerpány všechny opravné prostředky, které jsou stěžovatelce k dispozici. 12. Ústavní soud nicméně neodmítne přijetí ústavní stížnosti, třebaže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práv poskytuje, za podmínek uvedených v § 75 odst. 2 zákona o Ústavním soudu. 13. Ve smyslu § 75 odst. 2 písm. a) téhož zákona Ústavní soud proto přezkoumá i takovou ústavní stížnost (bez ohledu na vyčerpání všech dostupných prostředků ke zjednání nápravy), která svým významem přesahuje podstatně vlastní zájmy stěžovatele a byla podána do jednoho roku ode dne, kdy ke skutečnosti, která je předmětem ústavní stížnosti, došlo. Stěžovatelka ovšem žádné takové skutečnosti netvrdí a Ústavní soud ani z obsahu ústavní stížnosti a jejích příloh žádné takové okolnosti nezjistil. Za takové situace musí stěžovatelka vyčerpat dostupné prostředky k zajištění nápravy. 14. Namítá-li stěžovatelka, že došlo k porušení jejích práv usnesením o ustanovení znalce, nejedná se v souladu s výše uvedenými východisky o pravomocně skončenou věc, kterou nelze napravit jiným způsobem. V nyní řešené věci byl soudní znalec ustanoven s cílem zjistit cenu odebírané věci, kterou byl seznam předplatitelů časopisu TURISTA podle specifikace uvedené výše (tj. ocenění nehmotné majetkové hodnoty), a následnému určení nákladů exekuce. V době podání ústavní stížnosti stěžovatelka očekávala vydání příkazu k úhradě nákladů exekuce, proti kterému je možné do 8 dnů od doručení zaslat námitky. 15. Jak přitom vyplývá ze stěžovatelčina doplnění ústavní stížnosti, v mezičase soudní exekutor vydal příkaz k úhradě nákladů exekuce č. j. 176 EX 04108/16-295 z 18. 3. 2025, proti kterému je možné podat námitky, což stěžovatelka podle svého vyjádření učinila. Tyto námitky přitom Ústavnímu soudu rovněž doplnila. Za dané procesní situace se jeví případné rozhodnutí Ústavního soudu o usnesení č. j. 176 EX 04108/16-286 ze dne 2. 1. 2025 jako předčasné. 16. V následující části Ústavní soud posoudí tu část ústavní stížnosti, kterou stěžovatelka brojí pro