I.ÚS 854/23 – Ústavní soud

I.ÚS 854/23 ze dne 19. 9. 2024 Neoprávněné zamítnutí restitučního nároku na základě nicotnosti rozhodnutí o státním občanství (restituce rodu Walderode) Česká republika NÁLEZ Ústavního soudu Jménem republiky Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Pavla Šámala a soudců Josefa Baxy (soudce zpravodaj) a Jaromíra Jirsy o ústavní stížnosti stěžovatelky Dr. Johanny Kammerlander, zastoupené JUDr. Romanem Heydukem, advokátem, sídlem Jaselská 206/27, Brno, proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. ledna 2023 č. j. 28 Cdo 3662/2022-1701, rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 21. června 2022 č. j. 30 Co 1/2022-1629, rozsudku Okresního soudu v Semilech ze dne 9. prosince 2021 č. j. 8 C 459/2004-1527 a rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 20. dubna 2021 č. j. 28 Cdo 313/2020-1445, za účasti Nejvyššího soudu, Krajského soudu v Hradci Králové a Okresního soudu v Semilech jako účastníků řízení a 1) Lesy České republiky, s. p., sídlem Přemyslova 1106/19, Hradec Králové, zastoupeného JUDr. Janem Nemanským, advokátem, sídlem Těšnov 1059/1, Praha 1 - Nové Město, 2) České republiky - Úřadu pro zastupování státu ve věcech majetkových, sídlem Rašínovo nábřeží 390/42, Praha 2 - Nové Město, 3) Krajské správy silnic Libereckého kraje, příspěvkové organizace, sídlem České mládeže 632/32, Liberec, zastoupené Mgr. Vlastimilem Škodou, advokátem, sídlem Masarykovo nám. 193/20, Děčín, 4) Národního památkového ústavu, státní příspěvkové organizace, sídlem Valdštejnské náměstí 162/3, Praha 1 - Malá Strana, zastoupené JUDr. Josefem Mackem, advokátem, sídlem Mšenská 3987/62, Jablonec nad Nisou, 5) Správy železnic, státní organizace, sídlem Dlážděná 1003/7, Praha 1 - Nové Město, 6) Tělovýchovné jednoty Turnov, z. s., sídlem Skálova 207, Turnov, 7) města Turnov, sídlem Antonína Dvořáka 335, Turnov, zastoupeného Mgr. Františkem Jarošem, advokátem, sídlem Antonína Dvořáka 287, Turnov, 8) Tělocvičné jednoty Sokol Turnov, sídlem Skálova 540, Turnov 9) České republiky - Státního pozemkového úřadu, sídlem Husinecká 1024/11a, Praha 3 -Žižkov, 10) Zemědělského družstva Český ráj Všeň v likvidaci, sídlem Všeň 124, 11) Strojní a traktorové stanice, odštěpného závodu Turnov, odštěpný závod, sídlem Turnov, Hrubý Rohozec, 12) HELIOS-OKNA, spol. s r. o., sídlem Daliměřice 480, zastoupené Mgr. Pavlem Vernerem, advokátem, sídlem Palackého 211, Turnov, jako vedlejších účastníků řízení, takto: I. HELIOS-OKNA, spol. s r. o., se přiznává postavení vedlejšího účastníka řízení. II. Usnesením Nejvyššího soudu ze dne 17. ledna 2023 č. j. 28 Cdo 3662/2022-1701, rozsudkem Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 21. června 2022 č. j. 30 Co 1/2022-1629 a rozsudkem Okresního soudu v Semilech ze dne 9. prosince 2021 č. j. 8 C 459/2004-1527 bylo porušeno základní právo stěžovatelky na soudní ochranu podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. III. Tato rozhodnutí se proto ruší. IV. Ve zbývající části se ústavní stížnost odmítá. Odůvodnění: I. Vymezení věci 1. Posuzovaná věc se týká restituce podle zákona č. 243/1992 Sb., kterým se upravují některé otázky související se zákonem č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku, ve znění zákona č. 93/1992 Sb. Tento zákon upravuje restituci majetku, který byl konfiskován po druhé světové válce, a to mimo jiné podle dekretu prezidenta republiky č. 12/1945 Sb., o konfiskaci a urychleném rozdělení zemědělského majetku Němců, Maďarů, jakož i zrádců a nepřátel českého a slovenského národa. 2. Osoba, která se chce domoci restituce podle zákona č. 243/1992 Sb., se nikdy nesměla provinit proti československému státu a musela nabýt zpět československé státní občanství podle některého z předpisů uvedených v § 2 odst. 1 tohoto zákona. Jedním z těchto předpisů je dekret prezidenta republiky č. 33/1945 Sb., o úpravě československého státního občanství osob národnosti německé a maďarské. Pokud bylo podle tohoto dekretu rozhodnuto o vrácení nebo zachování československého státního občanství, dotčená osoba splňovala uvedenou podmínku pro restituci. 3. Právní předchůdce stěžovatelky požádal o zachování československého státního občanství podle dekretu č. 33/1945 Sb. a československé Ministerstvo vnitra dne 16. 12. 1947 vydalo akt, podle kterého se mu československé státní občanství zachovává. Obecné soudy ovšem v posuzované věci dospěly k závěru, že jde o nicotný akt, který nemá žádné právní účinky. Právnímu předchůdci stěžovatelky tudíž podle obecných soudů nebylo československé státní občanství platně zachováno (vráceno), jak to vyžaduje zákon č. 243/1992 Sb., a proto nebyl osobou oprávněnou k restituci podle tohoto zákona. Ústavní soud tyto závěry obecných soudů přezkoumal z hlediska ústavnosti. II. Skutkové okolnosti věci a obsah napadených rozhodnutí 4. Stěžovatelka je vdovou po Karlu Des Fours Walderode ("KDFW"). 5. Podle zjištění obecných soudů, která nejsou předmětem sporu, KDFW při sčítání lidu v roce 1930 uvedl, že je osobou německé národnosti. Dne 4. 7. 1939 vyplnil dotazník ke zjištění německé státní příslušnosti (Fragebogen zur Feststellug der deutschen Volkszugehörigkeit). Jako mateřský jazyk uvedl němčinu, přihlásil se k německému lidu, potvrdil absolvování německých škol, jakož i to, že žádný z jeho čtyř prarodičů není a nebyl židovského původu nebo náboženství. Dne 24. 7. 1939 mu byl vydán průkaz o německé státní příslušnosti. 6. Jako osoba německé národnosti, která nabyla německou státní příslušnost, KDFW pozbyl československé státní občanství dle § 1 odst. 1 dekretu č. 33/1945 Sb. 7. V reakci na to dne 6. 10. 1945 KDFW požádal o zachování československého státního občanství podle § 2 citovaného dekretu. Osoby, které chtěly zachovat československé státní občanství, musely prokázat, že "zůstaly věrny Československé republice, nikdy se neprovinily proti národům českému a slovenskému a buď se činně zúčastnily boje za její osvobození, nebo trpěly pod nacistickým nebo fašistickým terorem" (§ 2 odst. 1 citovaného dekretu). O žádosti rozhodovalo československé "ministerstvo vnitra na návrh zemského národního výboru [...]"; současně platilo, že tyto osoby bylo třeba "až do vyřízení žádosti považovati za československé státní občany, vydal-li jim okresní národní výbor (okresní správní komise) nebo zastupitelský úřad osvědčení o okolnostech, uvedených v předchozím odstavci" (§ 2 odst. 2 citovaného dekretu). 8. Magistrát hlavního města Prahy dne 10. 10. 1946 vydal KDFW osvědčení o prozatímním zachování československého občanství. 9. Ministerstvo vnitra v listině ze dne 12. 8. 1947 oznámilo Ústřednímu národnímu výboru, že nevyhovuje žádosti KDFW o zachování československé státní občanství, neboť okolnosti uvedené v žádosti nelze pokládat za činnou účast v boji za osvobození Československa. 10. Ministerstvo vnitra dne 16. 12. 1947 vydalo KDFW osvědčení o zachování československého státního občanství dle § 2 odst. 2 dekretu č. 33/1945 Sb. (dále též "akt Ministerstva vnitra ze dne 16. 12. 1947"). 11. Magistrát hlavního města Prahy dne 22. 12. 1947 vydal KDFW osvědčení o zachování československého státního občanství. 12. V roce 1949 bylo vyhověno žádosti KDFW o vzdání se československého státního občanství, neboť bylo zjištěno, že nabyl rakouské státní občanství. Československé státní občanství KDFW znovu nabyl v roce 1992. 13. Rodový majetek KDFW byl konfiskován podle dekretu č. 12/1945 Sb. II.1 Restituční spory 14. Od roku 1992 se KDFW domáhá restituce rodového majetku podle zákona č. 243/1992 Sb. Po úmrtí KDFW pokračovala v restitučních sporech stěžovatelka jako jeho právní nástupkyně. O uplatněných restitučních nárocích se rozhodovalo ve více řízeních a jednotlivými větvemi restitučních sporů se opakovaně zabýval Ústavní soud i Nejvyšší soud. 15. V roce 1992, kdy KDFW restituční nároky vznesl, platilo, že osoby domáhající se restituce musejí trvale žít na území České republiky (§ 2 odst. 1 zákona č. 243/1992 Sb., v tehdy účinném znění). Ústavní soud ovšem podmínku trvalého pobytu zrušil (nález ze dne 13. 12. 1995 sp. zn. Pl. ÚS 8/95). Zákonodárce na to reagoval zavedením nové podmínky: k restituci byly oprávněny jen osoby, které nejenže znovu získaly československé státní občanství podle některého z vyjmenovaných právních předpisů (§ 2 odst. 1 zákona č. 243/1992 Sb.), ale které navíc takto znovuzískané občanství nepozbyly až do dne 1. 1. 1990 (§ 2 odst. 3 zákona č. 243/1992 Sb., ve znění účinném od 9. 2. 1996; nyní § 2 odst. 4 tohoto zákona). KDFW by tuto podmínku nesplňoval, neboť v letech 1949-1992 československé státní občanství neměl. Ústavní soud ovšem dovodil, že se na něj tato nová podmínka nevztahuje, neboť uplatnil restituční nároky ještě před novelizací, která ji zavedla. Podle Ústavního soudu by opačný výklad vedl k pravé retroaktivitě (zpětné působnosti) nové právní úpravy, což by bylo v rozporu s principy právního státu (nálezy ze dne 13. 6. 2001 sp. zn. II. ÚS 326/98, ze dne 14. 3. 2002 sp. zn. IV. ÚS 143/01 a ze dne 14. 1. 2003 sp. zn. I. ÚS 145/01). Ústavní soud také uvedl, že KD