Ústavní soud I.ÚS 883/24

Ústavnímu soudu bylo dne 28. 3. 2024 doručeno podání, v němž stěžovatel brojí proti v záhlaví citovanému usnesení, kterým bylo zastaveno řízení o jeho návrhu na zastavení exekuce. Stěžovatel uvádí, že zástupce oprávněného v exekučním řízení nedoložil řádnou plnou moc, a exekuční řízení tak vůbec nemělo proběhnout. Připouští, že se mohl proti napadenému usnesení odvolat, ale z důvodu nemoci tak neučinil, přičemž obvodní soud jej vyrozuměl, že prominout odvolací lhůtu v exekuční věci nelze. Z procesní opatrnosti proto podává ústavní stížnost. Tvrdí, že bylo porušeno jeho právo na řádné soudní řízení, neboť exekuce proti němu byla vedena na základě nedostatečné plné moci.

Dříve než se Ústavní soud může zabývat podstatou věci, musí zkoumat, zda návrh splňuje procesní podmínky vymezené zákonem o Ústavním soudu. V tomto případě tyto podmínky naplněny nejsou.

Ústavní stížnost je nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje, ledaže jsou naplněny podmínky § 75 odst. 2 zákona o Ústavním soudu. Stěžovatel v této věci sám přiznává, že se proti usnesení mohl odvolat, ale pro nemoc tak neučinil, přičemž netvrdí splnění podmínek § 75 odst. 2 zákona o Ústavním soudu.

Stěžovatel v souvislosti se zmeškáním lhůty pro odvolání netvrdí žádné porušení svých ústavně zaručených práv. Nadto nerozvádí ani ničím nedokládá, jak mu tvrzená nemoc zabránila v podání odvolání. V takové situaci nelze než uzavřít, že jeho ústavní stížnost je nepřípustná, neboť stěžovatel nevyčerpal procesní prostředek ochrany svých práv v podobě odvolání. Námitkou týkající se tvrzených vad plné moci se proto Ústavní soud ani nezabýval; stěžovatel svá kusá tvrzení nadto ničím nedokládá.

Ústavní soud proto návrh podle § 43 odst. 1 písm. e) ve spojení s § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu odmítl pro nepřípustnost.