I.ÚS 919/16 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       I.ÚS 919/16 ze dne 20. 6. 2016 N 117/81 SbNU 825 Zrušené správní rozhodnutí, které bylo podkladem pro odsouzení za maření výkonu úředního rozhodnutí, je důvodem k obnově řízení   Česká republika NÁLEZ Ústavního soudu Jménem republiky   Nález Ústavního soudu - senátu složeného z předsedy senátu Davida Uhlíře (soudce zpravodaj) a soudců Kateřiny Šimáčkové a Tomáše Lichovníka - ze dne 20. června 2016 sp. zn. I. ÚS 919/16 ve věci ústavní stížnosti O. Z., zastoupeného Mgr. Petrem Vlachem, advokátem, se sídlem v Plzni, Guldenerova 547/4, proti usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 21. prosince 2015 č. j. 8 To 645/2015-151 a usnesení Okresního soudu v Klatovech ze dne 8. října 2015 sp. zn. 3 T 141/2014 o zamítnutí stěžovatelova návrhu na povolení obnovy řízení v jeho trestní věci, za účasti Krajského soudu v Plzni a Okresního soudu v Klatovech jako účastníků řízení a Krajského státního zastupitelství v Plzni a Okresního státního zastupitelství v Klatovech jako vedlejších účastníků řízení. I. Usnesením Krajského soudu v Plzni ze dne 21. prosince 2015 č. j. 8 To 645/2015-151 a usnesením Okresního soudu v Klatovech ze dne 8. října 2015 sp. zn. 3 T 141/2014 bylo porušeno právo stěžovatele na spravedlivý proces ve smyslu čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. II. Usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 21. prosince 2015 č. j. 8 To 645/2015-151 a usnesení Okresního soudu v Klatovech ze dne 8. října 2015 sp. zn. 3 T 141/2014 se ruší. Odůvodnění 1. Ústavní soud obdržel dne 18. března 2016 návrh ve smyslu ustanovení § 72 odst. 1 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), kterým se stěžovatel domáhal zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí obecných soudů, kterými dle jeho tvrzení došlo k porušení jeho práv zaručených v čl. 8 odst. 2 a čl. 39 Listiny základních práv a svobod (dále též jen "Listina"). 2. Z napadených rozhodnutí a příslušného spisového materiálu, který si Ústavní soud vyžádal za účelem posouzení důvodnosti ústavní stížnosti, bylo zjištěno, že v záhlaví uvedeným usnesením Okresního soudu v Klatovech byl zamítnut stěžovatelův návrh na povolení obnovy řízení v trestní věci vedené u uvedeného soudu pod sp. zn. 3 T 141/2014. V uvedeném trestním řízení byl stěžovatel rozsudkem, který nabyl právní moci dne 29. dubna 2015, uznán vinným ze spáchání přečinu maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle § 337 odst. 1 písm. a) trestního zákoníku, jehož se měl dopustit celkem třemi útoky, kdy ve dnech 15. března, 5. srpna a 17. září 2014 měl řídit na různých komunikacích v okolí Úborska, okr. Klatovy, přestože rozhodnutím Magistrátu hlavního města Prahy č. j. MHMP 740896/2014/Dba mu byl uložen zákaz činnosti spočívající v zákazu řízení všech motorových vozidel na dobu 16 měsíců. Toto rozhodnutí nabylo právní moci dne 24. června 2014 a stěžovatel se o něm dozvěděl nejpozději dne 15. července 2014 ve 14:00 hodin, kdy jej prokazatelně osobně převzal. Za toto jednání mu soud uložil peněžitý trest ve výši 30 000 Kč a trest zákazu činnosti ve výměře 1 rok. Odvolání stěžovatele Krajský soud v Plzni usnesením ze dne 19. dubna 2015 zamítl, a rozsudek soudu prvního stupně tak nabyl právní moci. 3. Dne 3. srpna 2015 podal stěžovatel návrh na povolení obnovy řízení. Uvedl v něm, že podal podnět k posouzení rozhodnutí Magistrátu hlavního města Prahy, kterým mu byl uložen zákaz činnosti, v přezkumném řízení. V jeho rámci Ministerstvo dopravy rozhodnutí Magistrátu hlavního města Prahy zrušilo a věc vrátilo k novému projednání. Rozhodnutí magistrátu tak bylo dle názoru stěžovatele zrušeno s právními účinky ex tunc k 26. červnu 2014, a stěžovatel tedy nemohl ve dnech 15. července, 5. srpna a 17 září 2014 řízením motorového vozidla mařit jeho výkon, protože mu tato činnost nebyla zakázána. Pokud by ke zrušení tohoto správního rozhodnutí došlo do doby vynesení odsuzujícího rozsudku, mohla by tato skutečnost odůvodnit zproštění obžaloby. Podle názoru stěžovatele se tak jedná o novou skutečnost, kterou stěžovatel nemohl v průběhu trestního řízení uplatnit. 4. Soud prvního stupně jeho návrhu nevyhověl. V napadeném usnesení dospěl k závěru, že zde nejsou takové skutečnosti či důkazy, které jsou k povolení obnovy řízení ve smyslu ustanovení § 278 trestního řádu nutné. V době, kdy stěžovatel opakovaně vozidlo řídil, byl vázán pravomocným rozhodnutím správních orgánů, které mu zakazovalo tuto činnost. Stěžovatel se s ním prokazatelně seznámil a byl povinen jej respektovat. Tuto povinnost však opakovaně porušil. Skutečnost, že s ním nesouhlasil a podal podnět k jeho přezkumu, který však vykonatelnost zákazu činnosti nijak neovlivňuje, na tomto faktu nic nemění. Ke zrušení rozhodnutí o zákazu činnosti došlo až poté, co byla věc pravomocně skončena. Podle názoru soudu se tak nejedná o skutečnost novou, dříve neznámou, která následně vyšla najevo, nýbrž o skutečnost novou, následně vzniklou. Krajský soud, který stížnost stěžovatele proti usnesení soudu prvního stupně zamítl, k tomu dodal, že způsobilost skutečností nebo důkazů, které vyšly najevo, změnit původní rozhodnutí, je vždy třeba posuzovat podle právního stavu existujícího v době vydání původního rozhodnutí. 5. Z obsahu vyžádaného spisového materiálu jasně vyplývá, že rozhodnutí Magistrátu hlavního města Prahy, odboru dopravněsprávních činností, ze dne 22. května 2014 č. j. MHMP 740896/2014/Dba, které nabylo právní moci dne 26. června 2014, bylo zrušeno rozhodnutím Ministerstva dopravy, odboru agend řidičů, ze dne 25. června 2015 č. j. 267/2015-160-SPR/3 a věc se vrátila správnímu orgánu prvního stupně k novému projednání. Podle § 99 odst. 2 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů, ministerstvo stanovilo, že účinky jeho rozhodnutí nastávají zpětně ode dne právní moci přezkoumávaného rozhodnutí, tj. ode dne 26. června 2014. 6. Následným dotazem na Magistrát hlavního města Prahy, odbor dopravněsprávních činností, Ústavní soud zjistil, že rozhodnutím ze dne 2. 5. 2016 č. j. S-MHMP 229650/2014/Dba bylo řízení zastaveno, neboť odpovědnost za přestupek ze zákona zanikla. Kopii rozhodnutí Ústavní soud vyžádal ke spisovému materiálu. 7. Dle stěžovatele trpí napadená rozhodnutí obecných soudů nedostatečným odůvodněním. Obecné soudy mu znemožnily obhájit se v trestním řízení, které proti němu bylo vedeno pro skutek, který vzhledem k rozhodnutí přezkumného orgánu o zrušení správního rozhodnutí o uložení sankce, nemohl být trestným činem. Pokud právní předpisy správního práva dávají některým rozhodnutím vlastnost vyvolat právní účinky rozhodnutí s účinky ex tunc, je nutno tyto účinky vztáhnout i na posouzení otázky, zda stěžovatel mařil či nemařil výkon úředního rozhodnutí, když v rozhodné době vykonával činnost, která mu v dané době sice formálně byla zakázána správním rozhodnutím, avšak následně byl správní zákaz zrušen, a na stěžovatele je tak nutno hledět, jako by mu v dané době nebylo řízení motorových vozidel zakázáno. Jestliže stěžovateli určité chování zakázáno nebylo, nemohl tím, že se takto choval, spáchat trestný čin. Pokud obecné soudy obnovu trestního řízení nepovolily, odmítly poskytnout ochranu stěžovatelovým ústavně zaručeným právům, zejména právu na to být trestně stíhán pouze z důvodu, který stanoví zákon, zaručenému čl. 8 odst. 2 Listiny. Podle názoru stěžovatele tak porušily i jeho ústavně zaručené právo, aby za trestné jednání bylo považováno jen takové jednání, které je jako trestný čin vymezeno v zákoně, zaručené čl. 39 Listiny. 8. Na výzvu Ústavního soudu se k ústavní stížnosti vyjádřil Krajský soud v Plzni, který odkázal na odůvodnění napadeného usnesení a rovněž i na argumenty uvedené v rozhodnutích obecných soudů ve věci samé. 9. Okresní soud v Klatovech ve vyjádření k ústavní stížnosti uvedl, že podle jeho názoru k porušení ústavně zaručených práv stěžovatele nedošlo. Změna rozhodnutí, kterým byla ve správním řízení uložena sankce zákazu činnosti, není skutečností dříve neznámou, která by mohla mít vliv na rozhodnutí o vině nebo vzhledem k níž by rozhodnutí o trestu bylo ve zřejmém nepoměru k povaze a závažnosti činu nebo poměrům obžalovaného. Podle názoru soudu je chráněným objektem v tomto případě zájem na tom, aby byla pravomocná rozhodnutí soudu i jiných orgánů veřejné moci respektována. Skutková podstata byla stěžovatelem naplněna a následné zrušení rozhodnutí na tom dle názoru soudu nic nemění. Tím spíše, že fakticky se odsouzený přestupku dopustil, byť nikoli v takovém rozsahu jako původně. Stěžovatel se spolu se svým obhájcem účastnil všech soudních jednání a měl možnost uplatnit obhajobu v neomezené míře. Soud se proto domnívá, že by ústavní stížnost měla být zamítnuta. 10. Krajské státní zastupitelství v Plzni ve vyjádření navrhlo, aby ústavní stížnost byla zamítnuta. V podrobnostech odkázalo na odůvodnění obou napadených rozhodnutí. 11. Okresní státní zastupitelství v Klatovech ve svém vyjádření