I.ÚS 960/08 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       I.ÚS 960/08 ze dne 5. 3. 2009 N 48/52 SbNU 481 Přezkum územního plánu jako opatření obecné povahy   Česká republika NÁLEZ Ústavního soudu Jménem republiky   Nález Ústavního soudu - I. senátu složeného z předsedy senátu Františka Duchoně a soudců Vojena Güttlera a Ivany Janů - ze dne 5. března 2009 sp. zn. I. ÚS 960/08 ve věci ústavní stížnosti stěžovatele M. B. proti usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 9. 1. 2008 č. j. 3 Ao 5/2007-55, jímž byl odmítnut stěžovatelův návrh na zrušení změny územního plánu sídelního útvaru hlavního města Prahy č. Z 939/05, za účasti Nejvyššího správního soudu jako účastníka řízení a hlavního města Prahy, se sídlem Mariánské náměstí 2, Praha, jako vedlejšího účastníka řízení. Výrok Usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 9. 1. 2008 č. j. 3 Ao 5/2007-55 se ruší. Odůvodnění I. 1. Ústavní stížností doručenou Ústavnímu soudu dne 16. 4. 2008, která po formální stránce splňuje náležitosti požadované zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, se stěžovatel domáhá zrušení v záhlaví uvedeného rozhodnutí Nejvyššího správního soudu. 2. Stěžovatel spatřuje pochybení Nejvyššího správního soudu v tom, že odmítl věcně projednat jeho návrh na zrušení změny územního plánu sídelního útvaru hlavního města Prahy č. Z 939/05. Stěžovatel v ústavní stížnosti uvádí, že Nejvyšší správní soud už jednou jeho návrh na zrušení změny územního plánu sídelního útvaru hlavního města Prahy č. Z 939/05 projednával a rozsudkem ze dne 18. 7. 2006 č. j. 1 Ao 1/2006-74 jej zrušil pro množství procesních i hmotněprávních vad. Zastupitelstvo hlavního města Prahy však tento rozsudek nerespektovalo a dne 14. 9. 2006 usnesením č. 40/13 změnu č. Z 939/05 opětovně schválilo, aniž by odstranilo vady, pro které Nejvyšší správní soud změnu územního plánu zrušil. Stěžovatel se proto návrhem ze dne 10. 12. 2007 opětovně domáhal u Nejvyššího správního soudu zrušení předmětné změny územního plánu, ten však s odkazem na usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 13. 3. 2007 č. j. 3 Ao 1/2007-44 návrh stěžovatele odmítl. Stěžovatel takový závěr Nejvyššího správního soudu odmítá jako nesprávný a ve specifické věci změny územního plánu, který byl vydán podle zákona č. 50/1976 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon), ale do účinnosti zákona č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon), nebyl publikován obecně závaznou vyhláškou, pak jako zcela neudržitelný. Taková nezákonně přijatá změna územního plánu by dle stěžovatele nemohla být žádným způsobem zrušena, neboť nebyla publikována právním předpisem, a nemůže ji tedy přezkoumávat Ústavní soud, není však ve formálním pojetí Nejvyššího správního soudu ani opatřením obecné povahy, a nelze ji tedy přezkoumat podle části třetí hlavy II dílu 7 soudního řádu správního. Stěžovatel argumentuje, že z § 187 odst. 7 a § 188 odst. 4 nového stavebního zákona č. 183/2006 Sb. lze dovodit, že změny územních plánů, schválených před 1. 1. 2007 (tedy podle zákona č. 50/1976 Sb.), jsou od 1. 1. 2007 vydávány ve formě opatření obecné povahy. Tomu odpovídá i v době podání ústavní stížnosti neúčinná novela stavebního zákona č. 183/2006 Sb. (§ 188 odst. 4). Stěžovatel má za to, že i "staré" územní plány jsou opatřením obecné povahy v materiálním pojetí a že od 1. 1. 2007 musí být považovány za opatření obecné povahy, a to nepochybně i v situaci, kdy nebyly publikovány právním předpisem. Stěžovatel uvedl, že je vlastníkem nemovitostí v katastrálním území Nebušice. V případě výstavby plánované letové dráhy by některé jeho nemovitosti byly výstavbou přímo dotčeny, další by se ocitly uvnitř ochranného hlukového pásma letiště Ruzyně. Realizace předmětu změny územního plánu č. Z 939/05 a výstavba letové dráhy by znamenala zásah do vlastnického práva navrhovatele, jakož i do jeho práva na ochranu soukromí, zdraví a na příznivé životní prostředí. Výstavbou letové dráhy v sousedství nemovitostí dochází navíc k jejich znehodnocení a v důsledku toho k výraznému poklesu tržní hodnoty. Ve vztahu k jednomu z jeho pozemků znamená schválení územní změny, ve spojení se zákonem č. 544/2005 Sb., o výstavbě vzletové a přistávací dráhy 06R - 24L letiště Praha Ruzyně, současně hrozbu vyvlastnění. Dále navrhovatel uvedl, že ve lhůtě podle § 22 odst. 4 zákona č. 50/1976 Sb. podal proti návrhu změny územního plánu č. Z 939/05 písemnou námitku, na niž v rozporu se zákonem neobdržel žádnou odpověď. Stěžovatel dále uvedl, že změna územního plánu č. Z 939/05 nebyla ve smyslu § 101d odst. 1 a 2 s. ř. s. vydána (projednána a schválena) zákonem stanoveným způsobem. Stěžovatel je přesvědčen, že tím, že Nejvyšší správní soud jeho návrh na zrušení změny územního plánu sídelního útvaru hlavního města Prahy č. Z 939/05 odmítl, porušil jeho právo domáhat se stanoveným postupem svých práv u nezávislého a nestranného soudu, zakotvené v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"), jakož i právo domáhat se přezkumu zákonnosti rozhodnutí orgánu veřejné správy ve smyslu čl. 36 odst. 2 Listiny. Schválením změny předmětného územního plánu postupem, který neodpovídal požadavkům platných právních předpisů, bylo porušeno také právo stěžovatele na ochranu jeho vlastnictví zaručené čl. 11 Listiny. II. Znění dotčených ustanovení je následující: Ustanovení čl. 36 odst. 1 Listiny zní: "Každý se může domáhat stanoveným postupem svého práva u nezávislého a nestranného soudu a ve stanovených případech u jiného orgánu.". Ustanovení čl. 36 odst. 2 Listiny zní: "Kdo tvrdí, že byl na svých právech zkrácen rozhodnutím orgánu veřejné správy, může se obrátit na soud, aby přezkoumal zákonnost takového rozhodnutí, nestanoví-li zákon jinak. Z pravomoci soudu však nesmí být vyloučeno přezkoumávání rozhodnutí týkajících se základních práv a svobod podle Listiny.". Ustanovení čl. 11 Listiny zní: "(1) Každý má právo vlastnit majetek. Vlastnické právo všech vlastníků má stejný zákonný obsah a ochranu. Dědění se zaručuje. (2) Zákon stanoví, který majetek nezbytný k zabezpečování potřeb celé společnosti, rozvoje národního hospodářství a veřejného zájmu smí být jen ve vlastnictví státu, obce nebo určených právnických osob; zákon může také stanovit, že určité věci mohou být pouze ve vlastnictví občanů nebo právnických osob se sídlem v České a Slovenské Federativní Republice. (3) Vlastnictví zavazuje. Nesmí být zneužito na újmu práv druhých anebo v rozporu se zákonem chráněnými obecnými zájmy. Jeho výkon nesmí poškozovat lidské zdraví, přírodu a životní prostředí nad míru stanovenou zákonem. (4) Vyvlastnění nebo nucené omezení vlastnického práva je možné ve veřejném zájmu, a to na základě zákona a za náhradu. (5) Daně a poplatky lze ukládat jen na základě zákona.". III. 3. Z vyžádaného spisu Nejvyššího správního soudu sp. zn. 3 Ao 5/2007 vyplývají následující skutečnosti. Stěžovatel se návrhem ze dne 14. 6. 2006 domáhal zrušení změny územního plánu sídelního útvaru hlavního města Prahy č. Z 939/05, schválené usnesením Zastupitelstva hlavního města Prahy č. 31/16 ze dne 20. 10. 2005. Předmětem této změny územního plánu sídelního útvaru hlavního města Prahy je realizace nové letové dráhy RWY 06R-24L v prostoru letiště Ruzyně spolu se stavbou silničního okruhu a trasování rychlodráhy, to vše před rokem 2010. Rozsudkem ze dne 18. 7. 2006 č. j. 1 Ao 1/2006-74 Nejvyšší správní soud návrhu stěžovatele vyhověl a usnesení Zastupitelstva hlavního města Prahy ze dne 20. 10. 2005 č. 31/16 v bodu II, v části týkající se změny č. Z 939/05, zrušil. Zastupitelstvo hlavního města Prahy dne 14. 9. 2006 usnesením č. 40/13 změnu územního plánu č. Z 939/05 opětovně schválilo, proto se stěžovatel návrhem ze dne 10. 12. 2007 domáhal zrušení usnesení Zastupitelstva hlavního města Prahy č. 40/13 ze dne 14. 9. 2006. Nejvyšší správní soud návrh stěžovatele napadeným usnesením odmítl, a to s odkazem na v mezidobí vydané usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 13. 3. 2007 č. j. 3 Ao 1/2007-44, který ve svém rozhodování dospěl k odlišnému právnímu názoru, než jaký byl vysloven v rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 18. 7. 2006 č. j. 1 Ao 1/2006-74, a to že "územní plán velkého územního celku schválený usnesením zastupitelstva kraje v roce 2006 není opatřením obecné povahy a není zde dána pravomoc soudu podle § 4 odst. 2 písm. c) s. ř. s. k jeho přezkumu podle § 101a a násl. s. ř. s.". IV. 4. Podle § 42 odst. 3 a 4 zákona o Ústavním soudu umožnil Ústavní soud účastníkům řízení a vedlejšímu účastníku, aby se vyjádřili k ústavní stížnosti. 5. Nejvyšší správní soud uvedl, že odkazuje na své vyjádření zaslané k ústavní stížnosti vedené pod sp. zn. Pl. ÚS 14/07 (viz níže), která se týká téže problematiky. V tomto vyjádření Nejvyšší správní soud zejména uvádí, že náhled rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu, ze kterého bylo v dané věci vycházeno, byl zřetelně vyjádřen v písemném odůvodnění napadeného