I.ÚS 998/09 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       I.ÚS 998/09 ze dne 30. 6. 2009 N 152/53 SbNU 849 Odměna exekutora v případě dobrovolného splnění povinnosti povinným   Česká republika NÁLEZ Ústavního soudu Jménem republiky   Nález Ústavního soudu - I. senátu složeného z předsedy senátu Vojena Güttlera a soudců Ivany Janů a Elišky Wagnerové (soudce zpravodaj) - ze dne 30. června 2009 sp. zn. I. ÚS 998/09 ve věci ústavní stížnosti Ing. M. Š. proti příkazu soudního exekutora k úhradě nákladů exekuce ze dne 23. září 2008 č. j. 90 EX 1103/07-31 a usnesení Okresního soudu v Ústí nad Labem ze dne 17. února 2009 č. j. 42 Nc 19161/2007-74, kterým byly zamítnuty stěžovatelovy námitky proti předmětnému příkazu k úhradě nákladů exekuce, za účasti Okresního soudu v Ústí nad Labem a soudního exekutora JUDr. J. Š. jako účastníků řízení. Výrok I. Postupem porušujícím čl. 89 odst. 2 Ústavy České republiky a čl. 2 odst. 2 Listiny základních práv a svobod bylo usnesením Okresního soudu v Ústí nad Labem ze dne 17. 2. 2009 č. j. 42 Nc 19161/2007-74 porušeno základní právo stěžovatele garantované čl. 11 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. II. Toto rozhodnutí se proto ruší. III. V dalším se ústavní stížnost odmítá. Odůvodnění I. 1. Včas podanou, jakož i z pohledu ostatních zákonných náležitostí formálně bezvadnou ústavní stížností se stěžovatel domáhal zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí Okresního soudu v Ústí nad Labem (dále též "okresní soud") a příkazu k úhradě nákladů exekuce s tvrzením, že jimi byla porušena ústavně zaručená práva stěžovatele zakotvená v čl. 4 odst. 1, čl. 11 odst. 1 a v čl. 36 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"). 2. Stěžovatel v úvodu své ústavní stížnosti odkázal na plenární nález Ústavního soudu sp. zn. Pl. ÚS 8/06 ze dne 1. 3. 2007 (N 39/44 SbNU 479; 94/2007 Sb.; všechna rozhodnutí Ústavního soudu jsou dostupná na http://nalus.usoud.cz), kdy dle jeho názoru ústavní stížností napadená rozhodnutí neodpovídají závěrům v něm vyjádřeným. Dle názoru stěžovatele nebyl při stanovení odměny exekutora vůbec zohledněn stupeň dobrovolnosti ve splnění vymáhané povinnosti, přičemž sám obecný soud ve svém rozhodnutí, kterým byla vůči stěžovateli exekuce zastavena, uvedl, že: "[s] ohledem na výše popsané okolnosti vzniku pohledávky a přístup povinného k věci, když po nařízení exekuce vymáhanou povinnost z větší části splnil dobrovolně v poměrně krátké době ..., jsou splněny zákonem stanovené předpoklady pro zastavení exekuce" (pozn. str. 3 usnesení Okresního soudu v Ústí nad Labem ze dne 20. 2. 2009 č. j. 42 Nc 19161/2008-78). Stěžovatel dále uvedl, že pokud Ústavní soud postuluje základní principy odměňování exekutorů ve vztahu k § 5 odst. 1 vyhlášky č. 330/2001 Sb., o odměně a náhradách soudního exekutora, o odměně a náhradě hotových výdajů správce podniku a o podmínkách pojištění odpovědnosti za škody způsobené exekutorem, (dále též "exekuční tarif"), měly by se tyto zásady vztahovat i na jiné právem upravené způsoby výpočtu odměn exekutorů, tedy v případě stěžovatele i na § 5 odst. 4 exekučního tarifu. Stěžovatel namítá, že takto paušálně stanovená odměna, určená jako pětinásobek hodnoty ročního plnění, nevystihuje složitost, odpovědnost a namáhavost exekuční činnosti. Stěžovatel platil v průběhu exekuce po dobu září 2007 až leden 2008 výživné dobrovolně, a tedy základ ve výši 300 000 Kč, který byl užit pro určení odměny exekutora, činí výši odměny dle názoru stěžovatele značně nespravedlivou. 3. Stěžovatel uzavřel, že na základě výše uvedeného se dovolává principů odměňování exekutora stanovených v předmětném nálezu Ústavního soudu, a navrhl, aby Ústavní soud v záhlaví citovaná rozhodnutí okresního soudu a soudního exekutora zrušil. 4. Ústavní soud vyzval účastníky řízení, aby se vyjádřili k ústavní stížnosti. Okresní soud v Ústí nad Labem se v Ústavním soudem stanovené lhůtě nevyjádřil. Soudní exekutor JUDr. J. Š. k věci pouze uvedl, že náklady exekuce byly stanoveny v souladu s exekučním tarifem. 5. Podle § 44 odst. 2 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, může Ústavní soud se souhlasem účastníků upustit od ústního jednání, nelze-li od tohoto jednání očekávat další objasnění věci. Účastníci souhlas poskytli a od ústního jednání bylo upuštěno. II. 6. Ústavní soud si k posouzení námitek a tvrzení stěžovatele rovněž vyžádal spis Okresního soudu v Ústí nad Labem sp. zn. 42 Nc 19161/2007 a exekutorský spis soudního exekutora JUDr. J. Š. sp. zn. 90 EX 1103/07, z nichž zjistil následující, pro řízení o ústavní stížnosti rozhodující skutečnosti. 7. Dne 5. 9. 2007 podala k Okresnímu soudu v Ústí nad Labem matka dvou nezletilých dcer stěžovatele jako oprávněných návrh na zahájení exekučního řízení proti povinnému M. Š. K důvodům svého návrhu uvedla, že na základě pravomocného rozsudku Okresního soudu v Ústí nad Labem č. j. 21 Nc 154/2005-25 ze dne 4. 11. 2005 byla stěžovateli uložena povinnost platit výživné ve výši 2 500 Kč na každou z nezletilých dcer, a to vždy do každého 15. dne v měsíci předem k rukám jejich matky. Jelikož stěžovatel hradil výživné v nižší výši, než mu bylo výše uvedeným rozsudkem stanoveno (a to vždy až po splatnosti), dlužil při podání návrhu na výživném částku ve výši 25 000 Kč. Jak plyne z podaného návrhu oprávněných, stěžovatel řádně hradil výživné pouze v částce 2 000 Kč měsíčně na každou z nezletilých dcer. Na základě toho, že stěžovatel neplnil svou povinnost v plné výši, navrhly oprávněné, aby soud zahájil exekuční řízení k uspokojení dlužného výživného a řádného výživného pro dobu po podání návrhu. K tomu oprávněné navrhly, aby soud výkonem exekuce pověřil soudního exekutora JUDr. J. Š. Usnesením Okresního soudu v Ústí nad Labem č. j. 42 Nc 19161/2007-6 ze dne 10. 9. 2007 byla vůči stěžovateli nařízena exekuce k uspokojení pohledávky ve výši 25 000 Kč a dále pro běžné výživné ve výši 5 000 Kč měsíčně. Provedením exekuce byl pověřen soudní exekutor JUDr. J. Š. 8. Proti tomuto rozhodnutí podal stěžovatel odvolání s odůvodněním, že na výživném nic nedluží, neboť po dohodě s matkou hradí za nezletilé dcery pojistné v celkové výši 1 020 Kč měsíčně a nadto hradí v jejich prospěch platby stavebního spoření v celkové výši 35 000 Kč ročně. O odvolání stěžovatele rozhodl dne 23. 4. 2008 Krajský soud v Ústí nad Labem usnesením č. j. 9 Co 1013/2007-34 tak, že jím napadené rozhodnutí v celém rozsahu potvrdil. Své rozhodnutí odůvodnil odvolací soud tím, že okresní soud měl pro nařízení exekuce splněny veškeré zákonné předpoklady. Pokud tak stěžovatel tvrdí, že na výživném nemá žádný dluh, může k tomu soud přihlédnout až ve stadiu rozhodování o zastavení exekuce. 9. Na základě návrhu stěžovatele ze dne 13. 2. 2008 byla usnesením Okresního soudu v Ústí nad Labem č. j. 42 Nc 19161/2007-78 ze dne 20. 2. 2009 zastavena exekuce pro běžné výživné. Okresní soud v odůvodnění svého rozhodnutí uvedl, že stěžovatel hradil v období prosinec 2005 až září 2007 na účet matky výživné v celkové výši 4 000 Kč měsíčně, přičemž exekučním titulem (pozn. rozsudkem Okresního soudu v Ústí nad Labem č. j. 21 Nc 154/2005-25 ze dne 4. 11. 2005) mu byla uložena povinnost hradit výživné v celkové výši 5 000 Kč měsíčně. Jelikož stěžovatel řádně nehradil jemu uloženou povinnost, byl návrh na nařízení exekuce majetku povinného v plném rozsahu důvodný, přičemž v případě existence dlužného výživného zákon připouští nařízení exekuce také pro v budoucnu splatné běžné výživné. K námitce stěžovatele, že dlužné výživné započetl po dohodě s matkou vůči splátkám na pojistné, uvedl soud, že zákon o rodině výslovně zakazuje započtení výživného pro nezletilé dítě, nadto matka existenci takové dohody odmítá. Okresní soud dále uvedl, že má za prokázané, že stěžovatel uhradil dobrovolně dlužné výživné, náklady oprávněných a náklady exekuce dle nepravomocného příkazu k úhradě nákladů exekuce (viz bod 10). Stěžovateli byly od října 2007 prováděny měsíční srážky ze mzdy ve výši 5 000 Kč, představující běžné výživné. Na výživném vznikl v období září 2007 až leden 2008 přeplatek ve výši 22 000 Kč, neboť stěžovatel hradil i nadále běžné výživné, kdy doposud nevěděl o prováděných srážkách. Stěžovatel dále od července 2008 dobrovolně hradil i částku představující zvýšené výživné z titulu nepravomocného rozsudku Okresního soudu v Ústí nad Labem. Okresní soud uzavřel, že s ohledem na okolnosti vzniku pohledávky a přístupu povinného k věci, neboť po nařízení exekuce vymáhanou povinnost z větší části splnil dobrovolně v poměrně krátké době, jsou splněny zákonné předpoklady pro zastavení exekuce pro běžné výživné ve smyslu § 290 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "o. s. ř."), tedy že je předpoklad, že povinný vzhledem ke svému chování i poměru k práci bude výživné plnit dále dobrovolně. Pro dlužné výživné a náklady exekuce byl návrh stěžovatele na zastavení exekuce zamítnut s odůvodněním, že exekuce zanikla splněním povinnosti. 10. Dne 23. 9.