Ústavní soud II.ÚS 1037/25

Stěžovatel napadá ústavní stížností podanou k poštovní přepravě 3. dubna 2025 a došlou Ústavnímu soudu 4. dubna 2024 shora označená soudní rozhodnutí.

Krajský soud v Plzni napadeným rozsudkem uznal stěžovatele vinným zločinem znásilnění podle § 185 odst. 1 alinea druhá, odst. 2 písm. a) a odst. 3 písm. a) trestního zákoníku, kterého se - zjednodušeně řečeno - dopustil v blíže nezjištěné době, nejméně v průběhu měsíců března a dubna 2022, na tehdy sedmileté dceři své manželky, zneužívaje bezbrannosti nezletilé. Krajský soudu uložil stěžovateli trest odnětí svobody v trvání šesti a půl roku. Poškozenou nezletilou s nárokem na náhradu újmy v plném rozsahu odkázal na řízení ve věcech občanskoprávních. Vrchní soud k odvolání poškozené změnil rozsudek městského soudu jen v rozhodnutí o náhradě újmy, a to tak, že stěžovateli uložil povinnost zaplatit poškozené nezletilé dívce na náhradě nemajetkové újmy 100 000 Kč a ve zbytku ji pak také odkázal s jejím nárokem na řízení ve věcech občanskoprávních, jinak zůstal rozsudek městského soudu nezměněn; odvolání stěžovatele zamítl.

Stěžovatel je nadále přesvědčen o své nevině a poukazuje na medializované případy sexuální trestné činnosti a pozastavuje se nad tím, že on byl odsouzen bez důkazů, zatímco opravdoví sexuální zločinci jsou na svobodě.

Ústavní soud se nejprve zabýval tím, zda jsou splněny procesní předpoklady projednání ústavní stížnosti. Dospěl k závěru, že ústavní stížnost sice byla podána oprávněnou osobou a Ústavní soud je příslušný k jejímu projednání (vyjma té části, která směřuje proti té části rozsudku městského soudu, kterou vrchní soud změnil), avšak ostatní předpoklady splněny nejsou: 1. stěžovatel není zastoupen advokátem, jak vyžaduje § 29 zákona o Ústavním soudu, 2. ústavní stížnost je ve smyslu § 75 odst. 1 téhož zákona nepřípustná, neboť stěžovatel rozsudek krajského soudu (jak plyne z aplikace infoSoud i ze sdělení Krajského soudu v Plzni ze dne 9. dubna 2025) nenapadl dovoláním a ani podmínky § 75 odst. 2 téhož zákona nejsou naplněny a 3. od doručení posledního napadeného rozhodnutí - rozsudku vrchního soudu (stěžovateli 11. června 2024 a jeho obhájci 6. června 2024, jak Ústavnímu soudu sdělilo Ministerstvo spravedlnosti - Odbor dohledu a kárné agendy, která má toho času u sebe trestní spis krajského soudu, a to pro věc č. j. MSP-6659/2024-ODKA-SPZ/4) navíc uplynuly více než dva měsíce, takže stížnost je i opožděná (§ 72 odst. 2 téhož zákona). Vzhledem k nepřípustnosti a opožděnosti Ústavní soud stěžovatele ani nevyzýval k odstranění nedostatku zastoupení advokátem, i kdyby tento předpoklad dodatečně splnil, nemohlo by to nic změnit na zpravodajském odmítnutí stížnosti pro zbylé dva důvody.

Z uvedených důvodů Ústavní soud prostřednictvím soudkyně zpravodajky ústavní stížnost odmítl mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků podle § 43 odst. 1 písm. b) zákona o Ústavním soudu - podání po lhůtě a § 43 odst. 1 písm. e) téhož zákona - nepřípustnost, přičemž každý z důvodů obstojí samostatně, současně je zčásti důvodem pro odmítnutí nepříslušnosti podle § 43 odst. 1 písm. d) téhož zákona. Dalším důvodem pro odmítnutí je nedostatek zastoupení advokátem [§ 43 odst. 1 písm. a) téhož zákona], v posuzované věci Ústavní soud stěžovatele k odstranění této vady pro nadbytečnost ani nevyzýval, k odmítnutí postačují důvody výše uvedené.