II.ÚS 1338/20

Ústavnímu soudu byla dne 8. 5. 2020 doručena ústavní stížnost stěžovatelky, která směřuje proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 5. 3. 2020 č. j. 96 Co 314/2019-576, kterým bylo rozhodováno o úpravě péče a výživy pro dobu před a po rozvodu manželství, o úpravě styku, o neshodách rodičů, o výkonu rozhodnutí, o odvolání rodičů proti rozsudku Okresního soudu v Litoměřicích ze dne 7. 6. 2019 č. j. 11 Nc 2464/2018-408.

Spolu s ústavní stížností stěžovatelka podala návrh na odložení vykonatelnosti rozsudku krajského soudu, který odůvodnila zájmem nezletilé dcery. Stěžovatelka namítala, že nebyl sledován nejlepší zájem dítěte.

Podle ustanovení § 79 odst. 2 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, Ústavní soud může na návrh stěžovatele odložit vykonatelnost napadeného rozhodnutí, jestliže to nebude v rozporu s důležitým veřejným zájmem a jestliže by výkon rozhodnutí nebo uskutečnění oprávnění, přiznaného rozhodnutím třetí osobě, znamenal pro stěžovatele nepoměrně větší újmu, než jaká při odložení vykonatelnosti může vzniknout jiným osobám.

Aniž by Ústavní soud předjímal závěry svého rozhodnutí o meritu ústavní stížnosti, dospěl po posouzení obsahu návrhu k závěru, že v daném případě je třeba především striktně dbát na ochranu práv dětí, neboť jejich zájem musí být v souladu s čl. 3 Úmluvy o ochraně práv dětí při rozhodování prioritním hlediskem. Ústavní soud neshledal ani rozpor odkladu vykonatelnosti s důležitým veřejným zájmem a rozhodl, jak je ve výroku tohoto usnesení uvedeno.