II.ÚS 1438/20 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       II.ÚS 1438/20 ze dne 30. 6. 2020   Česká republika USNESENÍ Ústavního soudu   Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Kateřiny Šimáčkové (soudkyně zpravodajky) a soudců Ludvíka Davida a Davida Uhlíře o ústavní stížnosti stěžovatelů 1) I. Ž. a 2) nezletilého J. Ž., zastoupeného zákonnou zástupkyní I. Ž. (matkou), obou právně zastoupených Mgr. Miroslavem Burgetem, advokátem, se sídlem Aloise Krále 2640/10, Prostějov, proti rozsudku Krajského soudu v Brně č. j. 17 Co 69/2019-307 ze dne 11. 2. 2020, takto: Ústavní stížnost se odmítá. Odůvodnění: 1. Ústavní stížností se stěžovatelé domáhají zrušení v záhlaví označeného rozhodnutí Krajského soudu v Brně v části výroku I. týkající se dlužného výživného. Podle stěžovatelů bylo tímto rozhodnutím porušeno jejich základní právo na spravedlivý proces podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") a dále ochrana rodiny a rodičovství zakotvená v čl. 32 odst. 1 a 4 Listiny. 2. Krajský soud rozhodoval jako soud odvolací v řízení o úpravě poměrů k nezletilým dětem pro dobu před i po rozvodu manželství rodičů; v řízení bylo rozhodováno o nezletilém stěžovateli a o jeho sestře. První stěžovatelka je matka obou nezletilých. Okresní soud v Prostějově, jako soud prvního stupně, rozsudkem č. j. 0 Nc 7922/2017-158, 12 P a Nc 338/2017, 12 P a Nc 339/2017 ze dne 9. 11. 2018 svěřil obě nezletilé děti do péče první stěžovatelky (matky) a otce zavázal platit na ně výživné k rukám matky, a to od 15. 9. 2017 v částce 500 Kč na každého z nezletilých, od 1. 1. 2018 v částce 1000 Kč na nezletilého stěžovatele a od 1. 11. 2018 v částce 3300 Kč na nezletilou dceru a v částce 2700 Kč na nezletilého stěžovatele (výrok I.); dlužné výživné za období od 15. 9. 2017 do 31. 10. 2018 na nezletilou dceru ve výši 6750 Kč a na nezletilého stěžovatele ve výši 11 750 Kč byl otec zavázán zaplatit nejpozději do tří měsíců od právní moci tohoto výroku rozsudku (výrok I.). Dále byly obě nezletilé děti svěřeny do péče matky pro dobu po rozvodu a otci bylo stanoveno výživné ode dne právní moci rozsudku o rozvodu manželství ve výši 3300 Kč na nezletilou dceru a ve výši 2700 Kč na nezletilého stěžovatele (výrok II.); byl upraven styk otce s nezletilými (výrok III.) a rozhodnuto o nákladech řízení (výrok IV.). 3. Proti rozsudku okresního soudu v rozsahu výroků I., II., a III. vyjma částí týkajících se svěření nezletilého stěžovatele pro dobu do i po rozvodu manželství rodičů do péče matky, podal otec odvolání, o němž rozhodl Krajský soud v Brně ústavní stížností napadeným rozsudkem č. j. 17 Co 69/2019-307 ze dne 11. 2. 2020. Krajský soud změnil rozsudek okresního soudu ve výroku I. v částech týkajících se péče o nezletilou dceru a běžného výživného na ni, běžného výživného na nezletilého stěžovatele a dlužného výživného pro dobu do rozvodu manželství (výrok I. rozsudku krajského soudu). Konkrétně krajský soud nezletilou dceru svěřil pro dobu do rozvodu manželství rodičů do péče otce a první stěžovatelku zavázal přispívat na její výživu od 1. 1. 2020 částkou 1500 Kč měsíčně; pro dobu do 31. 12. 2019 první stěžovatelce výživné pro nezletilou dceru nestanovil; otce zavázal pro dobu do rozvodu manželství rodičů přispívat na výživu nezletilého stěžovatele od 1. 1. 2020 částkou 3500 Kč měsíčně; pro dobu do 31. 12. 2019 mu výživné na nezletilého stěžovatele nestanovil; a ohledně dlužného výživného za dobu 1. 1. 2020 do 29. 2. 2020 zavázal otce zaplatit částku 7000 Kč pro nezletilého stěžovatele a první stěžovatelku částku 3000 Kč pro nezletilou dceru. Dále krajský soud změnil rozsudek okresního soudu ve výroku II. v částech ohledně péče o nezletilou dceru a běžného výživného pro obě nezletilé děti pro dobu po rozvodu (výrok II. rozsudku krajského soudu), přitom pro tuto dobu svěřil nezletilou dceru do péče otce a první stěžovatelce stanovil povinnost přispívat na její výživu částkou 1500 Kč měsíčně, otce pak zavázal přispívat na výživu nezletilého stěžovatele částkou 3500 Kč měsíčně. Krajský soud změnil též výrok III. rozsudku okresního soudu co do styku obou nezletilých dětí s rodiči (výrok III. rozsudku krajského soudu) a rozhodl o nákladech řízení před soudy obou stupňů (výrok IV. rozsudku krajského soudu). 4. Krajský soud takto rozhodl po doplnění dokazování, zejména se zaměřením na aktuální osobní a majetkové poměry účastníků řízení. V otázce péče o nezletilou dceru oba rodiče v průběhu řízení dospěli k souhlasnému stanovisku, shodujícímu se i s přáním nezletilé, a v souladu s ním při zohlednění aktuální situace v rodině krajský soud rozhodl o svěření nezletilé dcery pro dobu do i po rozvodu manželství rodičů do péče otce. V návaznosti na to a s ohledem na závěr krajského soudu o tom, že vyživovací povinnost k oběma nezletilým dětem si oba rodiče do konce roku 2019 splnili (děti sice pobývaly o něco delší dobu u matky, otec však matce na jejich výživu zčásti přispíval, jak vyplývá i z rozhodnutí okresního soudu), nebyla ani jednomu z rodičů stanovena povinnost přispívat na výživu nezletilých dětí pro dobu do konce roku 2019, ale až počínaje lednem 2020. Částky výživného byly stanoveny při zohlednění odůvodněných potřeb dětí a zjištěných majetkových poměrů, schopností a možností rodičů. 5. Stěžovatelé brojí proti výroku I. rozsudku krajského soudu, a to konkrétně v části, jíž nebylo otci stanoveno výživné na nezletilého stěžovatele pro dobu do 31. 12. 2019, a v části, jíž byl změněn rozsudek okresního soudu ve výroku I. ohledně dlužného výživného tak, že bylo nově stanoveno dlužné výživné, a to za dobu od 1. 1. 2020 do 29. 2. 2020 pro nezletilého stěžovatele ve výši 7000 Kč, které je povinen zaplatit otec, a pro nezletilou dceru ve výši 3000 Kč, které je povinna zaplatit první stěžovatelka. 6. Stěžovatelé úvodem odůvodňují, že v daném případě může být ústavní stížnost podána jak matkou (první stěžovatelka), tak nezletilým dítětem zastoupeným matkou (druhý, nezletilý stěžovatel), neboť jejich zájmy zde nejsou v kolizi. K věci samé pak namítají, že závěr krajského soudu, že vyživovací povinnosti obou rodičů do konce roku 2019 byly splněny, pročež není důvod za tuto dobu stanovovat výživné, respektive dlužné výživné, nemá podklad v dokazování před soudem prvního stupně ani před krajským soudem. Podíl otce na péči o děti a úhradě jejich nákladů rozhodně nebyl takový, aby zcela pokryl jeho vyživovací povinnost k dětem. Stěžovatelé poukazují na to, že okresní soud dospěl k opačnému závěru a otci určité, byť nízké výživné stanovil (pro období od září 2017 do října 2018, o němž rozhodoval), což pečlivě a podrobně odůvodnil; s jeho odůvodněním se však krajský soud nijak nevypořádal, dokonce na něj při vyvození zcela jiných závěrů odkázal. Závěry krajského soudu jsou neodůvodněné, paušální, nepřípustně zjednodušující a jeho rozhodnutí nepřezkoumatelné; nestanovení výživného pro období od listopadu 2018 do konce roku 2019 pak není opřeno o vůbec žádné důvody. Napadené rozhodnutí je též v rozporu se zákonnými kritérii pro určení výživného i v rozporu se zájmy nezletilých dětí. Po celou dobu byly obě nezletilé převážně v péči první stěžovatelky, jejíž příjmy byly navíc nižší než příjmy otce. Rozdílnost majetkových poměrů rodičů ostatně zohlednil i krajský soud, ale jen při určení běžného výživného od roku 2020, nikoli při určení výživného za dobu předchozí, což jeho rozhodnutí činí rovněž vnitřně rozporným. Mimoto i otec sám ve svém odvolání navrhoval, aby mu na nezletilého stěžovatele bylo stanoveno výživné ve výši 500 Kč do konce roku 2017 a ve výši 1000 Kč od roku 2018. Stěžovatelé dále podrobně popisují, v jakých obdobích byly děti v péči kterého z rodičů a jakými částkami otce přispěl na jejich výživu první stěžovatelce. 7. Ústavní soud se nejprve zkoumal, zda jsou v daném případě splněny všechny formální předpoklady pro projednání podané ústavní stížnosti. V tomto ohledu bylo třeba blíže se zabývat zejména skutečností, že nezletilý stěžovatel byl při podání ústavní stížnosti zastoupen první stěžovatelkou coby zákonnou zástupkyní. 8. Dle § 892 odst. 3 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů nemůže rodič dítě zastoupit, jestliže by mohlo dojít ke střetu zájmů mezi ním a dítětem nebo mezi dětmi týchž rodičů; v takovém případě jmenuje soud dítěti opatrovníka. Dle § 469 odst. 1 zákona č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů je dítě v řízení ve věcech soudu péče o nezletilé zastoupeno opatrovníkem, kterého soud pro řízení jmenuje; opatrovníkem soud jmenuje zpravidla orgán sociálně-právní ochrany dětí. 9. Ústavní soud se v minulosti opakovaně věnoval problematice procesního zastoupení nezletilých stěžovatelů jejich rodiči, respektive zákonnými zástupci v řízení o ústavní stížnosti. Jak vyplývá z jeho rozhodovací praxe, rodič (zákonný zástupce) je oprávněn jednat za nezletilé dítě v řízení před Ústavním soudem, a tedy i podat za něj ústavní stížnost, pouze v situac