Ústavní soud II.ÚS 1468/24

Dne 24. 5. 2024 bylo Ústavnímu soudu doručeno podání stěžovatele, odeslané z e-mailové adresy bez zaručeného elektronického podpisu, které stěžovatel doplnil podáním shodného obsahu s připojeným vlastnoručním podpisem (toto druhé podání stěžovatel podal k poštovní přepravě dne 27. 5. 2024). V podání stěžovatel uvádí, že podává "předběžně ústavní stížnost" proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 6 sp. zn. 4 C 231/2023 ze dne 15. 2. 2024.

Dříve než se Ústavní soud může zabývat podstatou ústavní stížnosti, posuzuje, zda podání splňuje náležitosti návrhu na zahájení řízení předepsané zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"). V posuzované věci Ústavní soud shledal, že tomu tak není, neboť návrh stěžovatele není možno považovat za řádný pro jeho formální a obsahové nedostatky.

Kromě jiných vad podání stěžovatel podal ústavní stížnost bez zastoupení advokátem. Povinnosti být zastoupen advokátem v řízení před Ústavním soudem (§ 30 odst. 1 zákona o Ústavním soudu) si však byl zjevně vědom. Uvedl totiž, že se obrátil na Českou advokátní komoru, aby mu určila advokáta pro zastoupení v řízení před Ústavním soudem.

Úřední činností bylo zjištěno, že stěžovatel se na Ústavní soud obrací opakovaně, a již byl opakovaně poučen o náležitostech ústavní stížnosti i o případných následcích neodstranění vad návrhu (např. v řízeních vedených pod sp. zn. II. ÚS 327/17 a sp. zn. II. ÚS 3881/17).

Účelem výzvy a stanovení lhůty k odstranění vad návrhu je přitom především poučení účastníka o jemu neznámých podmínkách pro projednání věci před Ústavním soudem. Obecně platí, že návrh lze odmítnout, jestliže navrhovatel neodstranil jeho vady ve lhůtě k tomu určené. Ústavní soud však zastává právní názor, že v řízení o ústavní stížnosti není nevyhnutelnou podmínkou, aby se poučení o povinném zastoupení advokátem dostávalo totožnému stěžovateli vždy v každém individuálním řízení, jestliže se tak stalo již v předcházejících případech. Lze-li vycházet ze spolehlivého předpokladu, že dříve poskytnuté informace byly objektivně způsobilé zprostředkovat stěžovateli zásadu, že na Ústavní soud se nelze obracet jinak než v zastoupení advokátem a že ústavní stížnost musí obsahovat i další náležitosti, pak se jeví setrvání na požadavku vždy nového a přitom stále stejného poučení jako postup neefektivní a formalistický (viz např. usnesení sp. zn. II. ÚS 2145/20 ze dne 31. 8. 2020 nebo sp. zn. III. ÚS 3028/20 ze dne 10. 11. 2020). Stěžovatel byl Ústavním soudem již v minulosti opakovaně dostatečně poučen o tom, jaké náležitosti zákon pro podání řádné ústavní stížnosti vyžaduje, a proto jej Ústavní soud nepoučil o vadách podání a nestanovil mu lhůtu k jejich odstranění. Stejně postupoval i v řízeních sp. zn. IV. ÚS 1124/21 nebo sp. zn. IV. ÚS 1793/22.

Nadto Ústavní soud dotazem u České advokátní komory zjistil, že stěžovatelova žádost o určení advokáta byla zamítnuta.

Proto soudkyně zpravodajka návrh odmítla pro vady za přiměřeného užití § 43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu.