Úřední zdrojee-Sbírka · nsoud.cz · nssoud.cz · nalus.usoud.cz · justice.cz · EUR-Lexdatabáze aktualizována 26. 10. 2026Jak ověřujeme data
Europaius
USNESENÍ

Ústavní soud II.ÚS 1608/21

Ústavní soud · 21. 7. 2021

Shrnutí rozhodnutí

O co šlo: Návrhem ze dne 16. 6. 2021, doručeným Ústavnímu soudu dne 23. 6. 2021 a označeným jako ústavní stížnost, stěžovatel napadl shora uvedené soudní rozhodnutí pro porušení jeho základních práv.

Výsledek: Ústavní stížnost se odmítá. (Soud podání odmítl a věcí se meritorně nezabýval.)

Význam: Soud se věcí meritorně nezabýval, napadené rozhodnutí tím zůstává v platnosti.

Shrnutí je sestavené z textu rozhodnutí. Rozhodující je plné znění níže.

Ústavního soudu

Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Jaroslavem Fenykem ve věci návrhu stěžovatele Jana Houžvičky, bez právního zastoupení, proti usnesení Okresního soudu v Jičíně ze dne 14. 4. 2021, č. j. 29 EXE 869/2017-162, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění

1

Návrhem ze dne 16. 6. 2021, doručeným Ústavnímu soudu dne 23. 6. 2021 a označeným jako ústavní stížnost, stěžovatel napadl shora uvedené soudní rozhodnutí pro porušení jeho základních práv.

2

Dříve než se Ústavní soud může zabývat podstatou ústavní stížnosti, je třeba zkoumat, zda návrh splňuje formální náležitosti předpokládané zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu").

3

Návrh stěžovatele obsahuje mnoho obsahových i procesních nedostatků (§ 34 ve spojení s § 72 zákona o Ústavním soudu). Především z návrhu není zřejmé, čeho se stěžovatel domáhá, neobsahuje žádnou ústavněprávní argumentaci a stěžovatel není zastoupen advokátem (§ 30 odst. 1 zákona o Ústavním soudu).

4

Smyslem výzvy a stanovení lhůty podle ustanovení § 41 písm. b) zákona o Ústavním soudu je především poučení účastníka o jemu neznámých podmínkách řízení pro projednání věci před Ústavním soudem; teprve poté, nepodaří-li se nedostatek podání odstranit, jsou vyvozeny ve vztahu ke stěžovateli nepříznivé procesní důsledky v podobě odmítnutí ústavní stížnosti. Lze-li však vycházet ze spolehlivého předpokladu, že dříve poskytnuté informace byly objektivně způsobilé zprostředkovat navrhovateli zásadu, že se na Ústavní soud nelze obracet jinak než v zastoupení advokáta, pak se jeví setrvání na požadavku vždy nového a stále stejného poučení jako neefektivní a formalistické.

5

Z úřední činnosti je Ústavnímu soudu známo, že stěžovatel v mnoha dalších ústavních stížnostech, které k Ústavnímu soudu podal, volí tento postup, kterým opakovaně nerespektuje povinné zastoupení advokátem a jiné formální náležitosti ústavní stížnosti, ačkoli byl soudem mnohokrát poučen o tom, jaké náležitosti vyžaduje zákon pro podání řádné ústavní stížnosti, jakož i o povinném zastoupení, včetně případných následků, pokud neodstraní vytčené vady (např. usnesení sp. zn. II. ÚS 3021/20).

6

S ohledem na shora uvedené soudce zpravodaj mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků podle § 43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu ústavní stížnost odmítl.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 21. července 2021

Jaroslav Fenyk v. r.

soudce Ústavního soudu