Ústavní soud II.ÚS 1646/25

Stěžovatel se žalobou podanou u Okresního soudu ve Zlíně domáhal nahrazení projevu vůle vedlejší účastnice s darovací smlouvou o převodu vlastnictví k nemovitým věcem a zřízení služebnosti k nim. Před prvním jednáním ve věci vzal stěžovatel žalobu v celém rozsahu zpět a navrhl zastavení řízení. Okresní soud v záhlaví označeným usnesením řízení zastavil (výrok I), uložil stěžovateli povinnost nahradit vedlejší účastnici náklady řízení ve výši 20 000 Kč (napadený výrok II) a nařídil vrácení přeplatku soudního poplatku (výrok III). Krajský soud v Brně - pobočka ve Zlíně napadeným usnesením potvrdil usnesení okresního soudu ve výroku II (výrok I) a uložil stěžovateli povinnost nahradit vedlejší účastnici náklady odvolacího řízení ve výši 3 340 Kč (výrok II).

Ústavní stížností se stěžovatel domáhá zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí; tvrdí, že jimi byla porušena jeho ústavně zaručená práva podle čl. 36 odst. 1 a čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod.

Stěžovatel namítá, že soudy při výpočtu náhrady nákladů řízení nesprávně určily tarifní hodnotu, jelikož vycházely z hodnoty nemovitostí, kterou však bylo možné určit jen s nepoměrnými obtížemi. Podle stěžovatele měly použít tarifní hodnotu 35 000 Kč podle § 9 odst. 3. písm. b) advokátního tarifu, ve znění účinném do 31. 12. 2024, tedy jako předmět penězi neocenitelný. Dále namítá, že soudy při zjišťování hodnoty nemovitostí vycházely z vyjádření realitní kanceláře předloženého vedlejší účastnicí, které nebylo provedeno jako důkaz a k němuž se stěžovatel nemohl vyjádřit. Nekonalo-li se ve věci jednání, nemohly soudy učinit skutkový závěr o obvyklé ceně předmětu sporu.

Ústavní stížnost byla oprávněnou osobou podána včas [§ 72 odst. 1 písm. a) a odst. 3 zákona o Ústavním soudu] a není nepřípustná ve smyslu § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu; stěžovatel je řádně zastoupen advokátem (§ 30 odst. 1 zákona o Ústavním soudu) a Ústavní soud je k projednání ústavní stížnosti příslušný.

Ústavní soud dospěl k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.

Podle stanoviska pléna sp. zn. Pl. ÚS-st. 60/24 ze dne 5. 3. 2025 (97/2025 Sb.) jsou ústavní stížnosti proti rozhodnutím o nákladech řízení v bagatelní výši - jako tomu je v projednávané věci - zjevně neopodstatněné, neexistují-li ve věci mimořádné okolnosti, typicky přesah vlastního zájmu stěžovatele. Stěžovatel existenci takových okolností ani netvrdí, a ani Ústavní soud žádné neshledal.

Nadto: soudy srozumitelně a s odkazem na judikaturu Ústavního soudu odůvodnily, proč bylo třeba při určení tarifní hodnoty vycházet z hodnoty nemovitostí, kterou stanovily primárně na základě usnesení o dědictví, jež soudu předložil stěžovatel a z něhož vyplývala obvyklá cena nemovitostí. Odborné vyjádření realitní kanceláře použily pouze jako doplňkový nástroj ke kontrole správnosti této ceny, nikoli jako rozhodující podklad pro její určení.

Ústavní soud proto ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu jako návrh zjevně neopodstatněný