Ústavní soud II.ÚS 1713/21

Ústavní stížností se stěžovatelka s odkazem na údajné porušení čl. 36 odst. 1, čl. 37 odst. 3 a čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod domáhala zrušení shora uvedeného usnesení obecného soudu a zároveň žádala, aby Ústavní soud zakázal Krajskému soudu v Českých Budějovicích pokračovat v porušování jejích práv a aby obnovil stav před porušením práva tak, že "vysloví zákaz používání protiústavně získaných informací". Usnesením Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 27. dubna 2021 č.j. KSCB 26 INS 15437/2017-B-110 bylo v insolvenční věci dlužníků J. Bittnera a J. Bittnerové rozhodnuto v rámci dohlédací činnosti tak, že soud uložil FIO bance, a.s. aby soudu zaslala v daném usnesení specifikované výpisy z účtů.

Stěžovatelka s tím nesouhlasí a tvrdí, že nikoli Krajský soud v Českých Budějovicích, ale dědický soud - Obvodní soud Praha 7, je soudem, který je oprávněn projednávat pozůstalost po otci stěžovatelky, insolvenčním správci ing. Vladimíru Boučkovi. Pouze tento soud je prý oprávněn rozlišit, které finanční prostředky a které bankovní účty, na kterých se tyto finanční prostředky nacházejí, spadají do dědictví a budou projednány v dědickém řízení, a které finanční prostředky náleží třetím osobám a nebudou součástí dědictví.

Podle § 72 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, je ústavní stížnost oprávněna podat osoba, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda. Ačkoli se stěžovatelka v ústavní stížnosti označuje za dotčenou, v napadeném rozhodnutí uvedena není a nebyla ani účastníkem daného řízení. Daný výrok se přímo nedotýká práv ani povinností stěžovatelky, nýbrž osob od ní odlišných.

Ústavní soud sice v minulosti v ojedinělých případech připustil, aby se proti soudním rozhodnutím bránily i osoby, které účastníkem řízení nebyly, přičemž dané rozhodnutí pak může být považováno za jiný zásah orgánu veřejné moci, jde však toliko o výjimku z pravidla a v tomto smyslu Ústavní soud v projednávaném případě žádné výjimečné okolnosti neshledal. Ostatně ani stěžovatelka v ústavní stížnosti nevysvětluje, jak přesně mohlo být zasaženo do jejích základních práv. Pokud namítá, že bylo rozhodováno o jejím právu na dědictví nesprávným soudem, je nutno konstatovat, že o jejím právu na dědictví však rozhodováno nebylo, jenom o tom, že banka má soudu poskytnout informace o konkrétních účtech.

Jestliže stěžovatelka nebyla účastníkem řízení, v němž k vydání jí napadeného rozhodnutí obecného soudu došlo, není ve smyslu ustanovení § 72 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu ani legitimována k podání posuzované ústavní stížnosti. Z výše uvedených důvodů tak Ústavní soud odmítl ústavní stížnost jako návrh podaný někým zjevně neoprávněným podle § 43 odst. 1 písm. c) zákona o Ústavním soudu.