Ústavní soud II.ÚS 1742/21

Stěžovatel podal dne 30. 6. 2021 blanketní podání, aniž by byl právně zastoupen. Toto podání nesplňuje ani další náležitosti předpokládané zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu").

Obecně platí, že je na Ústavním soudu, aby učinil opatření k odstranění vad podání, neboť smyslem výzvy a určení lhůty podle § 41 písm. b) zákona o Ústavním soudu je poučení účastníka o jemu neznámých podmínkách řízení před Ústavním soudem. Teprve nepodaří-li se vytčený nedostatek podání odstranit, jsou vůči stěžovateli vyvozeny nepříznivé právní důsledky v podobě odmítnutí ústavní stížnosti.

V řízení o ústavní stížnosti přitom není nevyhnutelnou podmínkou, aby se poučení o povinném zastoupení dostávalo totožnému stěžovateli opakovaně, stalo-li se tak v mnoha předchozích věcech. Lze-li vycházet ze spolehlivého předpokladu, že dříve poskytnuté informace byly objektivně způsobilé zprostředkovat stěžovatelům zásadu, že na Ústavní soud se nelze obracet jinak než v zastoupení advokátem, je setrvání na požadavku vždy nového a stále stejného poučení postupem neefektivním a formalistickým.

Ústavní soud proto v návaznosti na řadu předchozích rozhodnutí týkajících se téhož navrhovatele (usnesení sp. zn. III. ÚS 3797/19 ze dne 8. 1. 2020, usnesení sp. zn. II. ÚS 3720/19 ze dne 19. 12. 2019 usnesení sp. zn. II. ÚS 3235/19 ze dne 16. 12. 2019, usnesení sp. zn. IV. ÚS 3471/19 ze dne 6. 11. 2019 aj.; všechna rozhodnutí jsou dostupná na https://nalus.usoud.cz) odmítl jeho návrh bez dalšího podle § 43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu, aniž by považoval za nutné navrhovatele k odstranění vad vyzývat.