Ústavní soud II.ÚS 1747/25

Dne 12. 6. 2025 byla Ústavnímu soudu doručena ústavní stížnost stěžovatele proti v záhlaví specifikovaným rozhodnutím Krajského soudu v Ostravě a Okresního soudu v Ostravě.

Dříve než se Ústavní soud může zabývat podstatou ústavní stížnosti, je třeba zkoumat, zda splňuje formální náležitosti předpokládané zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"). Nejsou-li tyto náležitosti splněny, je stěžovatel zpravidla vyzván k odstranění vad v určené lhůtě.

Podle § 29 a § 30 odst. 1 zákona o Ústavním soudu musí být fyzické osoby jako účastníci řízení před Ústavním soudem zastoupeny advokátem, a to na základě speciální procesní plné moci (§ 31 odst. 2 zákona o Ústavním soudu). Účel povinného zastoupení spočívá v tom, aby ústavní stížnost splňovala všechny náležitosti, které zákon stanoví, tj. zejména aby z podání bylo patrno, jaké věci se týká, co sleduje a čeho se navrhovatel domáhá, jakož i označení důkazů k tvrzením obsaženým v návrhu (§ 34 zákona o Ústavním soudu).

Návrh stěžovatele trpí zjevnými vadami, neboť nebyl sepsán advokátem, nebyla k němu přiložena plná moc pro zastupování v řízení před Ústavním soudem a chybí v něm jakákoliv ústavněprávní argumentace k údajnému porušení stěžovatelových základních práv a svobod.

Stěžovatel v ústavní stížnosti mimo jiné uvádí, že si je vědom své povinnosti obstarat si advokátní zastoupení pro řízení před Ústavním soudem a že za tímto účelem požádal Českou advokátní komoru o určení advokáta pro podání ústavní stížnosti. Dodal, že očekává, že přibližně ve lhůtě tří týdnů by mělo být o jeho žádosti rozhodnuto, a současně požádal Ústavní soud, aby vyčkal doručení plné moci určeného advokáta spolu s odůvodněním ústavní stížnosti.

Ústavní soud proto stěžovatele již nevyzýval k odstranění vad podání, neboť na základě informací obsažených v návrhu shledal, že stěžovatel byl prokazatelně dostatečně poučen o tom, jaké náležitosti vyžaduje zákon pro podání řádné ústavní stížnosti, včetně povinnosti být v řízení před Ústavním soudem zastoupen advokátem, a to již při podání ústavní stížnosti. Ústavní soud zastává názor, že je-li stěžovateli známo, že na Ústavní soud se s ústavní stížností nelze obracet jinak než v zastoupení advokátem a že ústavní stížnost musí obsahovat i další náležitosti, pak se jeví setrvání na požadavku dalšího poučení, pro konkrétní řízení, neefektivním a formalistickým (srov. např. usnesení Ústavního soudu ze dne 22. 1. 2025 sp. zn. II. ÚS 3372/24; všechna rozhodnutí Ústavního soudu jsou dostupná na http://nalus.usoud.cz).

Ústavnímu soudu však ve lhůtě uvedené stěžovatelem ani v další době nebyla žádná ústavní stížnost sepsaná advokátem doručena, přičemž stěžovatel nepožádal ani o prodloužení jím předpokládané lhůty k podání ústavní stížnosti advokátem. Navíc Česká advokátní komora Ústavnímu soudu telefonicky sdělila (dne 22. 7. 2025), že jí nebyla ze strany stěžovatele dosud doručena žádná žádost o určení advokáta v posuzované věci.

Přestože stěžovatel měl informace, jak sám v ústavní stížnosti uvádí, o náležitostech kvalifikovaného podání, zvolil postup, kterým ignoruje zákonem předepsané náležitosti ústavní stížnosti, a její vady ani k dnešnímu dni nezhojil.

Za daných okolností Ústavní soud ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků za přiměřeného použití § 43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu odmítl.