II.ÚS 1765/14 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       II.ÚS 1765/14 ze dne 20. 12. 2016 N 248/83 SbNU 875 K požadavku spojení věcí ke společnému řízení v případě hrozícího zásahu do vlastnického práva povinného; jízda nezletilého načerno   Česká republika NÁLEZ Ústavního soudu Jménem republiky   Nález Ústavního soudu - senátu složeného z předsedy senátu Vojtěcha Šimíčka a soudců Jiřího Zemánka (soudce zpravodaj) a Ludvíka Davida - ze dne 20. prosince 2016 sp. zn. II. ÚS 1765/14 ve věci ústavní stížnosti Z. M., zastoupené Mgr. et Mgr. Alenou Vlachovou, advokátkou, se sídlem Husova 242/9, 110 00 Praha, proti rozsudkům Okresního soudu v Pardubicích ze dne 9. října 2008 č. j. 5 C 56/2008-10, ze dne 26. února 2009 č. j. 23 C 134/2008-24 a ze dne 15. září 2008 č. j. 15 C 140/2008-19, jimiž bylo stěžovatelce uloženo zaplatit částky nezaplaceného jízdného s přirážkami a nahradit náklady řízení, za účasti Okresního soudu v Pardubicích jako účastníka řízení a CFS-FINANCIAL SERVICES, spol. s r. o., se sídlem U Habrovky 490/15, 140 00 Praha 4, jako vedlejší účastnice řízení, zastoupené Mgr. Janem Válkem, advokátem, se sídlem Havlíčkova 1680/13, 110 00 Praha 1. I. Rozsudky Okresního soudu v Pardubicích ze dne 9. října 2008 č. j. 5 C 56/2008-10, ze dne 26. února 2009 č. j. 23 C 134/2008-24 a ze dne 15. září 2008 č. j. 15 C 140/2008-19 bylo porušeno základní právo stěžovatelky na spravedlivý proces podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. II. Rozsudky Okresního soudu v Pardubicích ze dne 9. října 2008 č. j. 5 C 56/2008-10, ze dne 26. února 2009 č. j. 23 C 134/2008-24 a ze dne 15. září 2008 č. j. 15 C 140/2008-19 se proto ruší. Odůvodnění I. Rekapitulace obsahu napadených rozhodnutí a průběhu řízení před obecnými soudy 1. Stěžovatelka se podanou ústavní stížností ze dne 21. května 2014 doručenou Ústavnímu soudu téhož dne domáhá zrušení v záhlaví označených rozhodnutí s tvrzením, že jimi bylo zasaženo do ústavně zaručených práv podle čl. 38 odst. 2 a čl. 32 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"), podle čl. 3 odst. 1 Úmluvy o právech dítěte, jakož i podle čl. 11 odst. 1 Listiny. 2. Rozsudkem Okresního soudu v Pardubicích ze dne 9. října 2008 č. j. 5 C 56/2008-10 byla žalované (stěžovatelce) uložena povinnost zaplatit žalobkyni (CFS-FINANCIAL SERVICES, spol. s r. o. - vedlejší účastnice řízení) částku ve výši 507 Kč a náhradu nákladů řízení ve výši 6 069 Kč, vše do 3 dnů od právní moci rozsudku. Žalovaná částka představovala nezaplacené jízdné (7 Kč) a část nezaplacené přirážky k jízdnému ve výši 500 Kč (žalovaná ke dni podání žaloby zaplatila toliko 500 Kč z celkové částky přirážky ve výši 1 000 Kč), neboť žalovaná se při cestě prostředkem městské hromadné dopravy neprokázala pověřenému pracovníkovi právního předchůdce žalobkyně platným cestovním dokladem, čímž porušila povinnost vyplývající z § 37 odst. 6 zákona č. 266/1994 Sb. o dráhách, ve znění pozdějších předpisů, resp. z § 18a odst. 2 písm. c) zákona č. 111/1994 Sb., o silniční dopravě, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen "zákon o silniční dopravě"). Žalobkyně se stala nabyvatelem pohledávky na základě jejího postoupení od původního věřitele. 3. Rozsudkem Okresního soudu v Pardubicích ze dne 26. února 2009 č. j. 23 C 134/2008-24 byla žalované (stěžovatelce) uložena povinnost zaplatit žalobkyni (CFS-FINANCIAL SERVICES, spol. s r. o. - vedlejší účastnice řízení) částku ve výši 1 007 Kč (výrok I) a náhradu nákladů řízení ve výši 8 454 Kč (výrok II), vše do 3 dnů od právní moci rozsudku. Žalovaná částka představovala nezaplacené jízdné (7 Kč) a přirážku k němu (1 000 Kč), neboť žalovaná se při cestě prostředkem městské hromadné dopravy neprokázala pověřenému pracovníkovi právního předchůdce žalobkyně platným cestovním dokladem, čímž porušila povinnost vyplývající z § 18a zákona o silniční dopravě. Žalobkyně se stala nabyvatelem pohledávky na základě jejího postoupení od původního věřitele. 4. Rozsudkem Okresního soudu v Pardubicích ze dne 15. září 2008 č. j. 15 C 140/2008-19 byla žalované (stěžovatelce) uložena povinnost zaplatit žalobkyni (CFS-FINANCIAL SERVICES, spol. s r. o. - vedlejší účastnice řízení) částku ve výši 1 007 Kč (výrok I) a náhradu nákladů řízení ve výši 8 454 Kč (výrok II), vše do 3 dnů od právní moci rozsudku. Žalovaná částka představovala nezaplacené jízdné (7 Kč) a přirážku k němu (1 000 Kč), neboť žalovaná se při cestě prostředkem městské hromadné dopravy neprokázala pověřenému pracovníkovi právního předchůdce žalobkyně platným cestovním dokladem, čímž porušila povinnost vyplývající z § 18a odst. 2 písm. b) zákona o silniční dopravě [pozn.: správně má být zjevně § 18a odst. 2 písm. c)]. Žalobkyně se stala nabyvatelem pohledávky na základě jejího postoupení od původního věřitele. 5. Z obsahu napadených rozhodnutí, jakož i z vyžádaných spisů Okresního soudu v Pardubicích dále vyplývá, že v době podání žalob bylo žalované 13, resp. 14 let, pročež bylo rozhodnuto, že žalovaná musí být v řízení podle § 23 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, (dále též jen "o. s. ř.") zastoupena zákonným zástupcem, a to svou matkou Z. S. (srov. usnesení Okresního soudu v Pardubicích ze dne 8. září 2008 č. j. 23 C 134/2008-11, usnesení ze dne 11. března 2008 č. j. 5 C 56/2008-4 a usnesení ze dne 26. května 2008 č. j. 15 C 140/2008-4). Zákonná zástupkyně žalované však povětšinou zůstala v řízení pasivní, kdy na podané žaloby buď vůbec nereagovala (viz řízení vedené pod sp. zn. 23 C 134/2008), anebo reagovala pouze tak, že souhlasila s tím, aby bylo ve věci rozhodnuto bez nařízení jednání. Pouze v řízení vedeném pod sp. zn. 15 C 140/2008 pak navíc uvedla, že si je vědoma, že dcera jezdila dopravním prostředkem bez platného cestovního dokladu a dluh za ni hodlá uhradit, avšak s ohledem na finanční potíže požádala o splátky. Na samotné soudní jednání se žalovaná ani její zákonná zástupkyně bez omluvy nedostavily, a proto soud jednotlivé věci rozhodl v jejich nepřítomnosti (§ 101 odst. 3 o. s. ř.). 6. Žalovaná podala proti všem ústavní stížností napadeným rozsudkům žaloby pro zmatečnost z důvodu, že jí postupem okresního soudu byla odňata možnost jednat před soudem. Žaloby pro zmatečnost byly pravomocně zamítnuty. Jednalo se o usnesení Okresního soudu v Pardubicích ze dne 18. ledna 2016 č. j. 5 C 56/2008-70, které bylo potvrzeno usnesením Krajského soudu v Hradci Králové - pobočky v Pardubicích ze dne 11. května 2016 č. j. 22 Co 111/2016-80, usnesení Okresního soudu v Pardubicích ze dne 21. března 2016 č. j. 23 C 134/2008-142, které bylo potvrzeno usnesením Krajského soudu v Hradci Králové - pobočky v Pardubicích ze dne 15. srpna 2016 č. j. 18 Co 259/2016-171, a usnesení Okresního soudu v Pardubicích ze dne 18. března 2015 č. j. 15 C 140/2008-61, které bylo potvrzeno usnesením Krajského soudu v Hradci Králové - pobočky v Pardubicích ze dne 29. května 2015 č. j. 27 Co 268/2015-66. Z databáze http://infosoud.justice.cz vyplývá, což Ústavní soud ověřil dotazem u Okresního soudu v Pardubicích, že stěžovatelka podala proti posledně uvedenému usnesení Krajského soudu v Hradci Králové - pobočky v Pardubicích dovolání, o němž dosud nebylo rozhodnuto. II. Rekapitulace obsahu ústavní stížnosti 7. Stěžovatelka v ústavní stížnosti brojí proti v záhlaví uvedeným rozhodnutím s tvrzením, že došlo k zásahu do práva na spravedlivý proces a v jeho rámci k odnětí možnosti jednat před soudem a být přítomen projednání věci (čl. 38 odst. 2 Listiny) a dále bylo zasaženo do práva na ochranu vlastnictví (čl. 11 Listiny). 8. Stěžovatelka úvodem poukazuje na to, že mezi třináctým a osmnáctým rokem žila v dětském domově, kam byla svěřena do ústavní výchovy na základě rozsudku Okresního soudu v Pardubicích ze dne 15. května 2008 č. j. 19 P 26/2005-394. Stěžovatelka vyjadřuje přesvědčení, že ústavní stížnost je přípustná, třebaže se v jednotlivých případech jedná o bagatelní věci, nicméně ve svém souhrnu spolu s náklady řízení značně převyšují hranici bagatelnosti. Stěžovatelka brojí proti postupu Okresního soudu v Pardubicích, který jí zcela odňal možnost jednat před soudem, čímž bylo zasaženo do jejího práva na spravedlivý proces. Rovněž se vyjadřuje k otázce přípustnosti žaloby pro zmatečnost. Dále uvádí, že o existenci rozsudků se dověděla až v rámci exekučních řízení a s jejich obsahem se mohla seznámit teprve dne 14. dubna 2014, kdy jí bylo umožněno nahlédnutí do příslušných spisů. 9. Zásah do práva na spravedlivý proces spočívající v odnětí možnosti jednat před soudem a být přítomen projednání věci spatřuje v tom, že soud s ní v řízení vůbec nejednal, o žalobách se vůbec nedověděla, a nemohla se tedy vůbec vyjádřit k žalobním tvrzením a prováděným důkazům, ale místo toho jednal s její matkou jakožto zákonnou zástupkyní, ačkoliv mu musely být známy okolnosti, které takové zastoupení vylučovaly. Těmito okolnostmi byl v prvé řadě střet zájmů mezi matkou a stěžovatelkou ve smyslu § 37 odst. 1 zákona č. 94/1963 Sb., o rodině