Ústavní soud II.ÚS 1839/25

Stěžovatelka podáním doručeným Ústavnímu soudu dne 23. 6. 2025, označeným jako "blanketní ústavní stížnost", brojí proti v záhlaví uvedenému usnesení Krajského soudu v Praze, kterým bylo potvrzeno usnesení soudního exekutora. K podání nepředložila speciální plnou moc, kterou by prokázala, že je pro řízení před Ústavním soudem zastoupena advokátem (viz § 30 a § 31 zákona o Ústavním soudu). Soudce zpravodaj jí proto vyzval, aby ve lhůtě 20 dnů odstranila vady svého návrhu (především, aby doložila zastoupení advokátem); přípis byl stěžovatelce doručen dne 3. 7. 2025.

Stěžovatelka ve stanovené lhůtě (ani ke dni vydání tohoto usnesení) vady návrhu neodstranila. Podáním doručeným Ústavnímu soudu dne 23. 7. 2025 pouze požádala o prodloužení lhůty k odstranění vad návrhu; v žádosti uvedla, že je jí 76 let, je plně a trvale invalidní žena, ovdovělá, která od roku 1994 žije v důsledku závažného pracovního úrazu ve velmi omezených podmínkách, je současně postižena více exekučními řízeními a nachází se v mimořádně ztížené životní situaci.

V podání stěžovatelka obecně žádala, aby jí Ústavní soud poskytl přiměřenou lhůtu k odstranění vad návrhu, "která by odpovídala reálným možnostem zajištění povinného právního zastoupení prostřednictvím ČAK". Dále stěžovatelka uvedla, že Česká advokátní komora má na rozhodnutí zákonnou 30 dní; v žádosti ovšem přímo neuvedla, že by o určení advokáta Českou advokátní komoru ve stanovené lhůtě vůbec požádala. Ústavní soud telefonicky ověřil, že stěžovatelka žádost o určení advokáta ve smyslu 18 odst. 2 zákona č. 85/1996 Sb., o advokacii, ve stanovené lhůtě nepodala (viz č. l. 22).

Stěžovatelka byla v minulosti již opakovaně poučena o zákonné povinnosti zastoupení advokátem v řízení o ústavní stížnosti (viz například usnesení sp. zn. II. ÚS 2703/23 ze dne 15. 12. 2023; či výzva k odstranění vad ze dne 3. 6. 2025 v dosud neskončené věci IV. ÚS 1634/25). Jelikož v původně stanovené dvacetidenní lhůtě o určení advokáta Českou advokátní komorou ani nepožádala, neshledal Ústavní soud důvod lhůtu k odstranění vad dále prodlužovat.

Ústavní soud proto žádosti stěžovatelky na prodloužení lhůty nevyhověl a její návrh odmítl podle § 43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu z důvodu, že neodstranila - a ani se nepokusila odstranit - vady návrhu ve lhůtě jí k tomu původně určené.