Ústavní soud II.ÚS 1854/25

Stěžovatelka napadla ústavní stížností shora uvedené rozhodnutí Nejvyššího správního soudu. Tím byla zamítnuta její kasační stížnost proti rozsudku Městského soudu v Praze č. j. 11 A 77/2023-69, který zamítl žalobu stěžovatelky proti rozhodnutí České advokátní komory o neurčení advokáta k podání stížnosti Evropskému soudu pro lidská práva proti usnesení Ústavního soudu sp. zn. IV. ÚS 1800/22 ze dne 2. prosince 2022 pro zjevně bezúspěšné uplatňování práva z důvodu, že stěžovatelka nevyčerpala všechny vnitrostátní prostředky nápravy.

Protože stěžovatelka podala ústavní stížnost, aniž by byla zastoupena advokátem, vyzvala ji soudkyně zpravodajka k odstranění této vady ve lhůtě, kterou opakovaně prodloužila až do 15. září 2025 s poučením o odmítnutí návrhu pro případ, že vytčená vada nebude ve lhůtě odstraněna. Stěžovatelka však ani v prodloužené lhůtě vadu neodstranila. Poslední den lhůty jen opět požádala o prodloužení lhůty. Současně uvedla, že Česká advokátní komora jí určila 11. srpna 2025 pro řízení ve věci advokáta (Mgr. Libora Kapalína) s tím, že ona jeho zastupování odmítá, plnou moc mu neudělila. Jiného advokáta jí komora doposud neustanovila, požádala proto opět o prodloužení lhůty k doplnění ústavní stížnosti. Česká advokátní komora Ústavnímu soudu týž den sdělila, že určený advokát ji informoval, že mu stěžovatelka neposkytuje součinnost, nereaguje, nemá k němu důvěru.

Stěžovatelka ve stanovené lhůtě vadu neodstranila a zastoupení advokátem nedoložila, ač jí byl Českou advokátní komorou advokát určen více než měsíc před uplynutím prodloužené lhůty. Stěžovatelka mu však neposkytla součinnost, nic, co by odůvodňovalo její postoj, neuvedla.

Za těchto okolností není důvod dále prodlužovat lhůtu k odstranění vad, stěžovatelka měla dostatečnou možnost vadu návrhu odstranit, svou nečinností ji nevyužila.

Ústavní soud proto soudkyní zpravodajkou odmítl ústavní stížnost podle § 43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu.