II.ÚS 194/11 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       II.ÚS 194/11 ze dne 22. 11. 2012 N 193/67 SbNU 319 Řízení o omezení/zbavení způsobilosti k právním úkonům a ustanovení opatrovníka   Česká republika NÁLEZ Ústavního soudu Jménem republiky   Nález Ústavního soudu - II. senátu složeného z předsedy senátu Stanislava Balíka a soudců Dagmar Lastovecké a Jiřího Nykodýma - ze dne 22. listopadu 2012 sp. zn. II. ÚS 194/11 ve věci ústavní stížnosti M. O. proti rozsudku Okresního soudu v Děčíně č. j. 9 Nc 1206/2009-21 ze dne 8. ledna 2010 a usnesení Okresního soudu v Děčíně č. j. 26 P 27/2010-36 ze dne 20. července 2010, jimiž byla stěžovatelka zbavena způsobilosti k právním úkonům a byl jí ustanoven opatrovník, za účasti Okresního soudu v Děčíně jako účastníka řízení. Rozsudek Okresního soudu v Děčíně č. j. 9 Nc 1206/2009-21 ze dne 8. ledna 2010 a usnesení Okresního soudu v Děčíně č. j. 26 P 27/2010-36 ze dne 20. července 2010 se ruší. Odůvodnění I. Ústavnímu soudu byl dne 19. ledna 2011 doručen návrh na zahájení řízení o ústavní stížnosti ve smyslu § 72 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), jehož prostřednictvím se stěžovatelka domáhala zrušení v záhlaví označených rozhodnutí obecných soudů pro porušení svých ústavně zaručených práv, jmenovitě práva na spravedlivý proces a práva na ochranu soukromého života, garantovaných v čl. 6 a 8 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Úmluva"). Z obsahu spisu Okresního soudu v Děčíně sp. zn. 9 Nc 1206/2009, 26 P 27/2010 Ústavní soud zjistil následující skutečnosti: Dne 7. dubna 2009 bylo u Okresního soudu v Děčíně (dále též "okresní soud") zahájeno řízení o omezení způsobilosti k právním úkonům stěžovatelky, a to na základě návrhu Ústavu sociální péče Jiříkov (dále jen "ÚSP Jiříkov") ze dne 2. dubna 2009. V ÚSP Jiříkov byla stěžovatelka trvale (cca 15 let) umístěna. Z návrhu, respektive připojené lékařské zprávy MUDr. J. K., datované téhož dne, se podává, že stěžovatelka trpí paranoidní schizofrenií, její zdravotní (mentální) stav je již delší dobu neuspokojivý a nejeví známky jakéhokoliv zlepšení. Dle vyjádření navrhovatele stěžovatelka není schopna respektovat běžné společenské normy a hospodařit se svěřenými finančními prostředky. Peníze, které získá na kapesném, rychle utratí za tabákové výrobky a pak se uchyluje k žebrání, nedodržuje řád ani hygienu. Příslušný návrh spolu s poučením o možnosti zvolit si právního zástupce byl stěžovatelce doručen dne 4. května 2009. Jelikož stěžovatelka nijak nereagovala, usnesením č. j. 9 Nc 1206/2009-4 ze dne 26. května 2009 jí okresní soud ustanovil dle § 187 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, (dále též jen "o. s. ř.") pro dané řízení opatrovníka - JUDr. V. K., advokátku. Za účelem vyšetření duševního stavu stěžovatelky okresní soud poté usnesením č. j. 9 Nc 1206/2009-5 ze dne 2. července 2009 ustanovil znalce z oboru lékařství-psychiatrie - MUDr. P. Z. Znalec v podaném znaleckém posudku (založen ve spise na č. l. 7 až 13) konstatoval, že stěžovatelka trpí duševní poruchou v pravém slova smyslu, residuální schizofrenií, těžkou poruchou s rozsáhlým postpsychotickým defektem osobnosti, jedná se přitom o stav v čase trvalý, neměnný. Stěžovatelka není podle znalce schopna činit žádné právní úkony a z psychiatrického hlediska u ní byly vzhledem ke zjištěnému duševnímu stavu shledány podmínky pro zbavení způsobilosti k právním úkonům. Současně znalec uvedl, že stěžovatelka není schopna správně chápat smysl soudního řízení a být hodnotným účastníkem soudního jednání, účast u soudu by jí mohla přivodit zhoršení duševního stavu, dále není schopna chápat smysl soudního rozhodnutí, a není vhodné jí proto podle znalce soudní rozhodnutí doručovat. Obsah znaleckého posudku znalec stvrdil při výslechu za přítomnosti vyšší soudní úřednice, uskutečněného dne 15. září 2009. Dne 8. ledna 2010 proběhlo ústní jednání bez přítomnosti stěžovatelky, která o jeho konání nebyla vyrozuměna. V jeho průběhu zástupce navrhovatele přednesl podaný návrh, soud konstatoval znalecký posudek a protokol o výslechu znalce, pročež řediteli ÚSP Jiříkov byla dána možnost se k věci vyjádřit, stejně tak přítomné opatrovnici, která s návrhem na zbavení způsobilosti stěžovatelky k právním úkonům souhlasila. Soud ještě téhož dne, tedy 8. ledna 2010, vyhlásil napadený rozsudek č. j. 9 Nc 1206/2009-21, jímž stěžovatelku zbavil způsobilosti k právním úkonům (výrok I) s tím, že se od doručení rozsudku stěžovatelce upouští (výrok II). Ve výrocích III až V soud rozhodl o nákladech řízení státu, účastníků řízení a odměně ustanovené opatrovnice ad litem. Rozsudek nabyl právní moci dne 20. ledna 2010, neboť navrhovatel ÚSP Jiříkov i soudem ustanovená opatrovnice stěžovatelky, jimž jako jediným bylo rozhodnutí doručováno, se vzdali práva na odvolání. V návaznosti na to, usnesením č. j. 26 P 27/2010-36 ze dne 20. července 2010, okresní soud stěžovatelce ustanovil hmotněprávního opatrovníka, paní J. K., sociální pracovnici občanského sdružení CEDR. Obě posledně jmenovaná rozhodnutí napadla stěžovatelka v ústavní stížnosti, byť ve vztahu k usnesení okresního soudu ze dne 20. července 2010 o ustanovení opatrovníka tak učinila z formálních důvodů, jelikož se jedná o navazující rozhodnutí, které by v případě zrušení rozsudku okresního soudu o zbavení "svéprávnosti" pozbylo podkladu. Stížnostní argumentaci stěžovatelka směřovala výlučně do postupu soudu při rozhodování o zbavení způsobilosti k právním úkonům, jemuž vytkla pochybení především v rovině procesněprávní. Stěžovatelka poukázala na zcela formální postup opatrovnice ad litem, jež ji nijak nekontaktovala, návrh s ní nekonzultovala a naopak se k návrhu připojila, rovněž s posléze vydaným rozhodnutím opatrovnice stěžovatelku neseznámila a nepodala proti němu odvolání, pročež za takový postup dle mínění stěžovatelky může za určitých okolností nést odpovědnost veřejná moc. Ke znaleckému posudku z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie, stěžovatelka uvedla, že se jeví jako "nekvalitní a povrchní", je značně stručný, nejsou z něj patrné odborné úvahy znalce, obsahuje hodnocení skutečností, jež znalci nepřísluší, např. explorace vrchní sestry ÚSP Jiříkov, a i samotný závěr, že stěžovatelka trpí residuální schizofrenií, je prý pro účely zbavení svéprávnosti nepřesvědčivý. Jak dále stěžovatelka upozornila, znalec MUDr. P. Z. byl lékařem ÚSP Jiříkov, který v řízení vystupoval jako navrhovatel, což mělo vést k vyloučení tohoto lékaře z podání znaleckého posudku. S odkazem na rozsudky Evropského soudu pro lidská práva ve věci Štukaturov proti Rusku a Salontaji - Drobnjak proti Srbsku, jakož i nález Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 303/05 ze dne 13. 9. 2007 (N 141/46 SbNU 361) bylo okresnímu soudu v ústavní stížnosti rovněž vytýkáno neprovedení osobního výslechu stěžovatelky. Napadený rozsudek konečně dle mínění stěžovatelky nerespektuje převládající trendy v demokratických právních státech, tj. upouštění od omezování či zbavování způsobilosti k právním úkonům a volbu jiných institutů, např. sociální asistence či formy opatrovnictví při současném zachování svéprávnosti. Poněvadž napadený rozsudek o zbavení způsobilosti k právním úkonům nabyl právní moci dne 20. ledna 2010, aniž by bylo proti němu uplatněno odvolání, požádala stěžovatelka o aplikaci ustanovení § 75 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu, a to jednak s ohledem na okolnosti případu, kdy rozsudek o zbavení způsobilosti k právním úkonům jí nebyl doručován a dověděla se o něm až v červenci 2010 v souvislosti s ustanovením opatrovnice. Stěžovatelka dále vyjádřila přesvědčení, že rozhodnutí svým významem přesahuje její zájmy, což odůvodnila tím, že osoby zdravotně postižené patří mezi znevýhodněné menšiny a je známo, že standardy řízení o zbavení způsobilosti k právním úkonům v České republice zdaleka nevyhovují požadavkům, které lze dovodit např. z judikatury Evropského soudu pro lidská práva. II. Podle ustanovení § 42 odst. 4 zákona o Ústavním soudu vyzval Ústavní soud účastníka řízení, aby se k ústavní stížnosti vyjádřil. Okresní soud v Děčíně v podání ze dne 27. března 2012 ústavní stížnost stěžovatelky označil za účelovou, přičemž popřel, že by v rámci řízení o způsobilosti k právním úkonům stěžovatelky porušil ustanovení § 187 odst. 2 o. s. ř. či ustanovení čl. 6 a 8 Úmluvy. Při rozhodování soud podle svých slov vycházel ze zjištěného psychického stavu stěžovatelky, která je již od roku 1994 umístěna v ÚSP Jiříkov. Okresní soud v tomto směru odkázal na závěry znaleckého posudku, k nimž se přiklonila i procesní opatrovnice stěžovatelky, proti tvrzení o formálním postupu opatrovnice v řízení se přitom okresní soud ohradil. Dodal, že pokud by stěžovatelka netrpěla tak závažnou poruchou duševního stavu, bezesporu by s ní jednal a vyslechl její názor na věc. Stěžovatelka tohoto ovšem s ohledem na svůj zdravotní stav nebyla schopna. Pro uvedené má n