II.ÚS 2029/08 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       II.ÚS 2029/08 ze dne 28. 5. 2009 N 125/53 SbNU 565 K rozhodování o nahrazení krátkodobě nepřítomného člena senátu v souladu s platným rozvrhem práce; K opomenutým důkazům   Česká republika NÁLEZ Ústavního soudu Jménem republiky   Nález Ústavního soudu - II. senátu složeného z předsedy senátu Stanislava Balíka a soudců Dagmar Lastovecké a Jiřího Nykodýma - ze dne 28. května 2009 sp. zn. II. ÚS 2029/08 ve věci ústavní stížnosti M. K. proti rozsudku Městského soudu v Praze sp. zn. 62 Co 97/2008 ze dne 21. května 2008, kterým bylo rozhodnuto v odvolacím řízení ve věci svěření nezletilého dítěte do střídavé výchovy rodičů a vyživovací povinnosti otce, za účasti Městského soudu v Praze jako účastníka řízení a 1. Ing. M. K. a 2. M. D., zastoupeného Úřadem městské části Praha 6, opatrovníkem, jako vedlejších účastníků řízení. Výrok Rozsudek Městského soudu v Praze sp. zn. 62 Co 97/2008 ze dne 21. května 2008 se ruší. Odůvodnění I. Rekapitulace ústavní stížnosti 1. Ústavní stížností podanou k poštovní přepravě dne 12. srpna 2008 se stěžovatelka domáhá zrušení v záhlaví uvedeného rozhodnutí v částech, kterými byl potvrzen rozsudek soudu prvního stupně ve výrocích I. až V. a VII., a v části výroku VI. o vyživovací povinnosti vedlejšího účastníka řízení 1. (dále jen "otec") za dobu od právní moci výroku o výchově vedlejšího účastníka řízení 2. (dále jen "syn") a v části, ve které byl změněn ohledně režimu střídavé výchovy v době jarních, velikonočních a letních prázdnin. Tvrdí, že jím byla porušena její základní práva ve smyslu čl. 36 odst. 1, čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod, jakož i základní právo syna ve smyslu čl. 12 odst. 2 Úmluvy o právech dítěte. 2. V ústavní stížnosti je rekapitulováno, že rozsudkem soudu prvního stupně byl syn na dobu do a po rozvodu manželství rodičů svěřen do jejich střídavé výchovy s tím, že stěžovatelka bude mít syna v lichých týdnech v roce a otec v sudých, přičemž mezníkem je konec, resp. začátek školního vyučování syna, kdy se uskutečňuje předávání a přebírání, stěžovatelce ani otci nebylo určeno výživné a bylo rozhodnuto o režimu výchovy v období jarních, letních a vánočních prázdnin tak, že v průběhu jarních prázdnin byla stěžovatelka oprávněna ke styku se synem každý lichý rok, a otec každý sudý rok. V průběhu vánočních prázdnin byla stěžovatelka oprávněna ke styku se synem každý sudý rok od prvního dne prázdnin do 27. 12. a zbytek do posledního dne prázdnin včetně případného víkendu byl ke styku oprávněn otec, přičemž v každém lichém roce byl stanoven režim zrcadlově opačný, a v průběhu letních prázdnin byli oba rodiče oprávněni ke styku se synem každý po dobu jednoho měsíce s tím, že přesný termín a podmínky jsou si rodiče povinni navzájem sdělit nejpozději do 30. dubna každého roku. Napadeným rozsudkem odvolacího soudu byl k odvolání stěžovatelky zrušen rozsudek soudu prvního stupně v části určení vyživovací povinnosti otce za dobu do právní moci výroku o výchově nezletilého a ve výrocích o nákladech řízení a v tomto rozsahu byla věc vrácena soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Ve výrocích o režimu výchovy v období jarních, letních a vánočních prázdnin bylo rozhodnuto tak, že v průběhu jarních prázdnin má mít stěžovatelka syna ve výchově každý lichý rok a otec každý sudý rok, oba vždy od 9:00 hod. prvního dne prázdnin do 17:00 hod. posledního dne prázdnin včetně víkendu, v průběhu vánočních prázdnin má mít stěžovatelka syna ve výchově každý sudý rok a otec každý lichý rok, oba vždy od 9:00 hod. prvního dne prázdnin do 27. 12. v 17:00 hod. a zbytek prázdnin má mít syna ve výchově vždy druhý z rodičů, a v době letních prázdnin má mít stěžovatelka syna ve výchově každý lichý rok od 1. 7. od 9:00 hod. do 1. 8. 9:00 hod. a každý sudý rok od 1. 8. od 9:00 hod. do 31. 8. 18:00 hod. a otec má mít syna v době letních prázdnin v době zrcadlově obrácené. 3. V ústavní stížnosti stěžovatelka jednak namítá, že byla odňata svému zákonnému soudci. Tvrdí, že podle § 7 odst. 2 zákona č. 335/1991 Sb., o soudech a soudcích, jí byl odňat zákonný soudce, neboť při každém ze dvou ústních jednání o odvolání byl senát odvolacího soudu obsazen v jiném než rozvrhem práce stanoveném složení, aniž by předtím o změně složení senátu rozhodl předseda soudu v souladu s ustanovením § 2a odst. 2 vyhlášky č. 37/1992 Sb., o jednacím řádu pro okresní a krajské soudy, ve znění pozdějších předpisů. Za odnětí zákonného soudce je podle ní nutno považovat jiné než rozvrhem práce stanovené složení senátu, aniž by předtím o změně složení senátu pro krátkodobou nepřítomnost některého z členů senátu rozhodl samotný předseda soudu. Důvody nepřítomnosti soudce a určení náhradníka je povinen některý z členů senátu na počátku ústního jednání oznámit, jinak se jedná o porušení ústavního práva na zákonného soudce. Z předloženého notářského zápisu přitom vyplývá, že o změně odvolacího senátu (předsedy senátu JUDr. Hasalové) pro krátkodobou nepřítomnost soudce nerozhodl předseda soudu, nýbrž záměna soudců proběhla neformálně mezi soudci kolegy; stejně tak při druhém odvolacím jednání o záměně nepřítomného dalšího člena senátu (JUDr. Tomana) nerozhodl předseda soudu, nýbrž o jeho neformální výměně na počátku druhého odvolacího jednání pouze informovala předsedkyně odvolacího senátu JUDr. Hasalová, která však zase sama chyběla při prvním odvolacím jednání. Stěžovatelka přitom odkazuje na nálezy sp. zn. IV. ÚS 307/03 (N 76/33 SbNU 243) a sp. zn. III. ÚS 2853/07 (N 83/49 SbNU 197). 4. Dále stěžovatelka napadá neúplnost výroku o střídavé výchově rodičů, poněvadž nebylo upraveno celé období kalendářního roku při střídavé výchově. To je při extrémně vypjatých vztazích mezi rodiči, resp. mezi stěžovatelkou a matkou otce, neakceptovatelné. Vypočítává přitom typově sedm případů, kdy není pokryta výchova zejména při návaznosti "běžného" režimu výchovy a režimu výchovy v době prázdnin, a to v řádu hodin. Je přesvědčena, že neúplnost výroku o střídavé výchově vykazující časové mezery byla vyvolána snahou soudu minimalizovat osobní předávání nezletilého dítěte rodiči navzájem pro jejich extrémně vypjaté vztahy; toto je však dokladem, že v dané věci střídavá výchova není v zájmu nezletilého dítěte, neboť nezletilý je vystaven značné právní nejistotě nestanovením rodičovské zodpovědnosti v rozsáhlých časových úsecích. 5. Obecným soudům vytýká, že ačkoliv podala řádný návrh (žalobu) na úpravu styku otce se synem, nebylo o tomto jejím návrhu ani o jeho úpravách rozhodnuto. Obecné soudy si totiž podle stěžovatelky neujasnily zcela základní otázku, co a na základě čeho je vlastně předmětem řízení. Přitom z § 176 odst. 1 občanského soudního řádu jednoznačně vyplývá, že řízení o styku rodičů, prarodičů a sourozenců s nezletilým je samostatným předmětem řízení, o kterém soud rozhoduje rozsudkem, resp. samostatným výrokem, a proto je vyloučeno, aby úprava styku rodiče s nezletilým mohla být bez dalšího předmětem rozhodnutí soudu v souvislosti s rozhodováním soudu o výchově, resp. je vyloučena změna výroku rozsudku soudu o styku s nezletilým za výrok o výchově dítěte. Za extrémní rozpor s jednoduchým právem považuje názor soudu, že při střídavé výchově je pojmově vyloučena úprava styku rodičů a dítěte. 6. Ačkoliv byly zjištěny rozdílné majetkové poměry rodičů (v rozsahu cca 60 milionů Kč ve prospěch otce), nebyla určena žádnému z rodičů vyživovací povinnost. Rozsudek soudu druhého stupně zřejmě vychází z toho, že se jedná o vzájemné pohledávky, které se vzájemně kryjí. Opomíjí tak, že výživné je nárokem samotného nezletilého hrazeného k rukám druhého z rodičů, pročež nestanovení výživného při střídavé výchově je ve své podstatě zbavení jeho majetkových práv. Odvolacímu soudu přitom vytýká, že nijak neaktualizoval příjmy obou rodičů z pracovních poměrů, přestože o odvolání rozhodoval až po více než půl roce od vyhlášení rozsudku soudu prvního stupně. Ustanovení § 26 odst. 1 zákona o rodině vylučuje, aby jen z důvodu rozdílných nadprůměrných majetkových poměrů rodičů nebylo stanoveno žádnému z rodičů výživné, neboť tím vylučuje i případnou aplikaci § 213 trestního zákona. Právní názor odvolacího soudu, že v případě nadprůměrně majetkově postavených rodičů není zapotřebí výživné stanovit, považuje stěžovatelka za diskriminační. Výživné na nezletilé dítě se podle ní neurčuje jen v případě společné výchovy. Bylo tedy pominuto, že otec při zásadně stejných majetkových poměrech přispíval až do května 2005 na výživné nezletilého dítěte částku 58 000 Kč měsíčně, což zhruba odpovídá rozdílu v majetkových poměrech obou rodičů. 7. Odvolací soud se také podle stěžovatelky nevypořádal s konkrétními výhradami stěžovatelky proti znaleckému posudku ani se závěry pozdějšího znaleckého posudku PhDr. K. H., který byl pouze citován, ačkoliv je v zásadním rozporu se znaleckým posudkem PhDr. K. Odvolává se přitom na nález sp. zn. III. ÚS 521/05 (N 70/40 SbNU 691). 8. Stěžovatelka poukázala na to, že se odvol