Úřední zdrojee-Sbírka · nsoud.cz · nssoud.cz · nalus.usoud.cz · justice.cz · EUR-Lexdatabáze aktualizována 16. 9. 2026Jak ověřujeme data
Europaius
USNESENÍ

II.ÚS 2297/09

Ústavní soud · 1. 12. 2009

Ústavního soudu

Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Jiřím Nykodýmem o ústavní stížnosti podané JUDr. Milanem Hulíkem, advokátem, se sídlem v Praze, proti usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 8 Tdo 460/2009 ze dne 6. května 2009, rozsudku Městského soudu v Praze sp. zn. 61 To 117/2006 ze dne 5. dubna 2006, a rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 1 sp. zn. 2 T 147/2002 ze dne 28. listopadu 2005, za účasti 1) Nejvyššího soudu, 2) Městského soudu v Praze a 3) Obvodního soudu pro Prahu 1, jako účastníků řízení, a 1) Nejvyššího státního zastupitelství, 2) Městského státního zastupitelství v Praze a 3) Obvodního státního zastupitelství pro Prahu 1, jako vedlejších účastníků řízení, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění
1

Ústavní stížností podanou jménem arch. P. H. k poštovní přepravě dne 31. srpna 2008 se navrhovatel domáhá zrušení v záhlaví označených rozhodnutí.

2

Ještě předtím, než se Ústavní soud může zabývat materiální stránkou věci, je vždy povinen přezkoumat procesní náležitosti ústavní stížnosti.

3

Z "blanketní" ústavní stížnosti nebylo zcela zřejmé, jaké rozhodnutí je napadeno, ani v ní nebylo tvrzeno jaké základní právo mělo být porušeno a čím. Nebyla k ní přiložena plná moc ani kopie napadených rozhodnutí. Proto byl stěžovatel vyzván k odstranění těchto vad ve třicetidenní lhůtě přípisem, který mu byl doručen dne 7. září 2009.

4

Podáním podaným telefaxem a k poštovní přepravě dne 7. října 2009 navrhovatel doplnil argumentaci o porušení základních práv podle čl. 90 Ústavy České republiky a podle čl. 4 odst. 1 a čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, přiložil shora označená rozhodnutí a (navrhovateli) telefaxem zaslanou plnou moc, v níž doplnil svůj akceptační podpis a datum 7. října 2009. Posledně uvedené doplnil sdělením, že mu byla plná moc právě doručena, že je jeho klient hospitalizován v Německu a komunikace s ním je velmi obtížná.

5

Navrhovatel byl vyzván, aby ve třicetidenní lhůtě odstranil "zbývající" vadu spočívající v tom, že nebyl předložen originál plné moci. Dále byl vyzván k odstranění nové nejasnosti plynoucí z toho, že ačkoliv jsou v úvodu doplnění ústavní stížnosti uvedena všechna shora označená rozhodnutí obecných soudů, zní závěrečný návrh: "Stěžovatel proto navrhuje, aby Ústavní soud zrušil napadený rozsudek a vrátil jej soudu prvního stupně k novému rozhodnutí." Tato výzva byla stěžovateli doručena dne 13. října 2009.

6

Podáním, které bylo podáno telefaxem dne 16. listopadu 2009 a k poštovní přepravě dne 18. listopadu 2009, navrhovatel uvedl, že již v "blanketní" ústavní stížnosti byly napadené "rozsudky" přesně označeny a to tak, jak je uvedeno v záhlaví tohoto rozhodnutí. K tomuto podání nebylo nic připojeno.

7

Posledně uvedeným podáním tedy sice na jednu stranu byla odstraněna pochybnost o předmětu řízení, ale nebyla odstraněna pochybnost o vztahu arch. P. H. k podané ústavní stížnosti, resp. nebylo učiněno zadost formálním náležitostem ve vztahu k zastoupení. Zákon č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon") totiž předpokládá, že plná moc k zastupování v řízení před Ústavním soudem bude předložena v originále. To je dáno tím, že možnost předložení toliko kopie dokumentu by jinak byla výslovně uvedena (srov. § 72 odst. 6 zákona). Pouhou kopii plné moci však nelze akceptovat jako formálně stanovený důkaz o tom, že fyzická osoba má v úmyslu podat ústavní stížnost. Ostatně pokud v nyní posuzovaném případě snad existoval originál plné moci, jež byla navrhovateli zaslána faxem, tak ani tvrzená hospitalizace nebyla způsobilá znemožnit současně s odesláním faxové zprávy podat k poštovní přepravě zásilku s originálem plné moci. Výjimečně by snad předložení kopie plné moci bylo možné akceptovat v situaci, kdyby pro množství podobných či souvisejících ústavních stížností a pro neměnnost zastoupení nebylo možno pochybovat o tom, že je navrhovatel zástupcem arch. P. H. v této věci (srov. usnesení sp. zn. II. ÚS 71/06 ze dne 28. února 2006; aj.). O takový případ se však nejedná. Konečně k odstranění této vady bylo navrhovateli poskytnuto šedesát dnů a navrhovatel o žádné další prodloužení lhůty ani nepožádal.

8

Je proto třeba uzavřít, že navrhovatel sám není osobou oprávněnou k podání ústavní stížnosti, protože nebyl účastníkem řízení před obecnými soudy, jejichž rozhodnutí napadá, a ani není tvrzeno, že by došlo k porušení jeho základních práv a svobod. Jeho legitimace jako zástupce v řízení před Ústavním soudem přitom nebyla doložena řádným způsobem.

9

Ze shora vyloženého důvodu byla ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítnuta jako návrh podaný někým zjevně neoprávněným, podle § 43 odst. 1 písm. c) zákona. Pro úplnost je třeba dodat, že pokud by bylo možno vycházet z toho, že navrhovatelem je arch. P. H., pak by bylo nutné rovněž pro nedoložení originálu plné moci ústavní stížnost odmítnout pro neodstranění vady ústavní stížnosti ve stanovené lhůtě, podle § 43 odst. 1 písm. a) zákona.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 1. prosince 2009

Jiří Nykodým, v. r.

soudce zpravodaj