Ústavní soud II.ÚS 2311/23

Ústavní soud dne 28. 8. 2023 obdržel podání označené jako ústavní stížnost [§ 72 a násl. zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu")], v němž se stěžovatel domáhal zrušení výše označených soudních rozhodnutí z důvodu údajného porušení jeho základních práv podle čl. 36 až 38 Listiny základních práv a svobod a čl. 47 Listiny základních práv Evropské unie. Současně informoval Ústavní soud, že se obrátil na Českou advokátní komoru (dále jen "ČAK") s žádostí o určení advokáta.

Ústavní soud nejprve zkoumal, zda tento návrh splňuje všechny náležitosti stanovené zákonem o Ústavním soudu a zda jsou dány procesní podmínky řízení před Ústavním soudem, načež dospěl k závěru, že návrh těmto požadavkům nevyhovuje, jelikož (mimo jiné) nebyla formálně ani materiálně naplněna podmínka obligatorního zastoupení advokátem v řízení před Ústavním soudem (§ 30 a 31 zákona o Ústavním soudu).

Z tohoto důvodu Ústavní soud stěžovatele vyzval, aby uvedenou vadu ve lhůtě 60 dnů odstranil s poučením, že pokud tak neučiní, bude jeho návrh odmítnut. Uvedená výzva byla stěžovateli doručena dne 7. 9. 2023. V podání ze dne 6. 11. 2023, které bylo doručeno Ústavnímu soudu dne 15. 11. 2023, stěžovatel požádal o určení nové lhůty, aby si mohl právní zastoupení zajistit s tím, že podle rozhodnutí ČAK ze dne 24. 10. 2023 č. j. 10.01- 000478/23-006 mu advokát nebyl určen. Ústavní soud této žádosti vyhověl a lhůtu stěžovateli prodloužil do 15. 1. 2024. Následně stěžovatel zaslal Ústavnímu soudu řadu písemností, z nichž mimo jiné vyplynulo, že se stěžovatel v této věci obrátil na orgány ČAK.

Dopisem ze dne 6. 6. 2024 Ústavní soud stěžovatele znovu vyzval, aby ve lhůtě jednoho měsíce vady ústavní stížnosti odstranil. Tato výzva byla stěžovateli doručena dne 17. 6. 2024. V dopise ze dne 25. 6. 2024 stěžovatel Ústavní soud informoval o tom, že proti již zmíněnému rozhodnutí ČAK, kterým bylo rozhodnuto, že se mu neurčuje advokát k poskytnutí bezplatné právní služby, podal dne 31. 1. 2024 správní žalobu.

Na základě žádosti ze dne 3. 9. 2024 Ústavní soud stěžovateli tuto lhůtu prodloužil do 31. 10. 2024. Dopisem ze dne 22. 11. 2024 stěžovatel znovu požádal o prodloužení lhůty. Ústavní soud si vyžádal od Městského soudu v Praze rozhodnutí o žalobě proti uvedenému rozhodnutí ČAK, načež z rozsudku ze dne 8. 11. 2024 č. j. 3 A 20/2024-48 zjistil, že byla zamítnuta. Tento rozsudek nabyl právní moci dne 8. 11. 2024 a nebyl, jak plyne ze sdělení uvedeného soudu ze dne 6. 12. 2024, napaden kasační stížností.

Vzhledem k tomu, že stěžovatel vady ústavní stížnosti ani v nově určené (a znovu prodlužené lhůtě) neodstranil, Ústavní soud ji mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků podle § 43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu odmítl. Poslední žádosti o prodloužení lhůty (tj. ze dne 22. 11. 2024) Ústavní soud nevyhověl, protože stěžovatel měl dostatečný časový prostor (téměř rok a půl) na to, aby vady ústavní stížnosti odstranil, a jak plyne z citovaného rozsudku Městského soudu v Praze, jeho žádosti o určení advokáta k poskytnutí bezplatné právní služby ČAK nevyhověla po právu.