II.ÚS 2323/22
Ústavní soud · 25. 10. 2022
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy senátu a soudce zpravodaje Davida Uhlíře a soudců Tomáše Lichovníka a Jaromíra Jirsy ve věci ústavní stížnosti stěžovatelky, společnosti KOMPO ZLÍN s.r.o., se sídlem Hlavničkovo nábřeží 5655, Zlín, zastoupené JUDr. Václavem Hochmannem, advokátem se sídlem Rašínova 68/3, Zlín, proti rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 31. května 2022 č. j. 29 Cdo 1419/2020-448, proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 17. prosince 2019 č.j. 10 Cmo 3/2017-374 a proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 15. prosince 2016, č. j. 4 Cm 21/2013-142, za účasti Nejvyššího soudu, Vrchního soudu v Olomouci a Krajského soudu v Brně jako účastníků řízení, a Mgr. Miroslava Sládka, správce konkursní podstaty úpadce Svit a.s. Zlín, jako vedlejšího účastníka řízení, o návrhu na odklad vykonatelnosti napadených rozhodnutí, takto:
Vykonatelnost rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 31. 5. 2022 č. j. 29 Cdo 1419/2020-448, rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 17. 12. 2019 č. j. 10 Cmo 3/2017-374 a rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 15. 12. 2016, č. j. 4 Cm 21/2013-142 se odkládá do rozhodnutí Ústavního soudu o podané ústavní stížnosti.
Ústavní stížností se stěžovatelka domáhala s odkazem na tvrzené porušení svých základních práv zrušení shora citovaných rozhodnutí obecných soudů. V návrhu uvedla mimo jiné, že spor je veden o nemovitosti, ve kterých má stěžovatelka své stroje, vybavení a ve kterých provozuje již více než dvacet let podnik vyrábějící obuvnické komponenty. Požádala proto, aby Ústavní soud aplikoval § 79 odst. 2 zákona o Ústavním soudu, a odložil vykonatelnost napadených rozsudků. Nedojde-li k odložení vykonatelnosti, pak podle názoru stěžovatelky reálně hrozí, že vedlejší účastník řízení nemovitosti, o které je veden tento soudní spor, zpeněží, což by znamenalo konec výroby, jakož i práce pro více než dvě stě třicet zaměstnanců, a tedy nevratné škody na právech a majetku stěžovatelky.
Ústavní soud konstatuje, že podaná ústavní stížnost zásadně nemá odkladný účinek; srov. ustanovení § 79 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů. V souladu s ustanovením § 79 odst. 2 zákona o Ústavním soudu však může na návrh účastníka řízení odložit vykonatelnost napadených rozhodnutí, jestliže to nebude v rozporu s důležitým veřejným zájmem a jestliže by výkon rozhodnutí znamenal pro stěžovatele nepoměrně větší újmu, než jaká při odložení vykonatelnosti může vzniknout jiným osobám.
Podmínky citovaného ustanovení jsou dle názoru Ústavního soudu splněny, neboť pravomocné a vykonatelné rozhodnutí obecných soudů může v daném případě a v daných souvislostech představovat závažný zásah do základních práv stěžovatelky za situace, kdy se argumenty stěžovatelky zdají být náležitě zdůvodněny, a rozhodnutí Ústavního soudu si vyžádá jistý čas. S ohledem na výše uvedené rozhodl Ústavní soud o odložení vykonatelnosti ústavní stížností napadených rozsudků obecných soudů, aniž by tím však jakkoli předjímal výsledek řízení o ústavní stížnosti.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 25. října 2022
David Uhlíř v. r.
předseda senátu