II.ÚS 2323/22

Ústavní stížností se stěžovatelka domáhala s odkazem na tvrzené porušení svých základních práv zrušení shora citovaných rozhodnutí obecných soudů. V návrhu uvedla mimo jiné, že spor je veden o nemovitosti, ve kterých má stěžovatelka své stroje, vybavení a ve kterých provozuje již více než dvacet let podnik vyrábějící obuvnické komponenty. Požádala proto, aby Ústavní soud aplikoval § 79 odst. 2 zákona o Ústavním soudu, a odložil vykonatelnost napadených rozsudků. Nedojde-li k odložení vykonatelnosti, pak podle názoru stěžovatelky reálně hrozí, že vedlejší účastník řízení nemovitosti, o které je veden tento soudní spor, zpeněží, což by znamenalo konec výroby, jakož i práce pro více než dvě stě třicet zaměstnanců, a tedy nevratné škody na právech a majetku stěžovatelky.

Ústavní soud konstatuje, že podaná ústavní stížnost zásadně nemá odkladný účinek; srov. ustanovení § 79 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů. V souladu s ustanovením § 79 odst. 2 zákona o Ústavním soudu však může na návrh účastníka řízení odložit vykonatelnost napadených rozhodnutí, jestliže to nebude v rozporu s důležitým veřejným zájmem a jestliže by výkon rozhodnutí znamenal pro stěžovatele nepoměrně větší újmu, než jaká při odložení vykonatelnosti může vzniknout jiným osobám.

Podmínky citovaného ustanovení jsou dle názoru Ústavního soudu splněny, neboť pravomocné a vykonatelné rozhodnutí obecných soudů může v daném případě a v daných souvislostech představovat závažný zásah do základních práv stěžovatelky za situace, kdy se argumenty stěžovatelky zdají být náležitě zdůvodněny, a rozhodnutí Ústavního soudu si vyžádá jistý čas. S ohledem na výše uvedené rozhodl Ústavní soud o odložení vykonatelnosti ústavní stížností napadených rozsudků obecných soudů, aniž by tím však jakkoli předjímal výsledek řízení o ústavní stížnosti.