II.ÚS 2490/15 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       II.ÚS 2490/15 ze dne 8. 11. 2016 N 211/83 SbNU 355 K procesní (ne)způsobilosti důkazů získaných před podáním kárného návrhu   Česká republika NÁLEZ Ústavního soudu Jménem republiky   Nález Ústavního soudu - senátu složeného z předsedy senátu Josefa Fialy a soudců Radovana Suchánka (soudce zpravodaj) a Jana Filipa - ze dne 8. listopadu 2016 sp. zn. II. ÚS 2490/15 ve věci ústavní stížnosti JUDr. Miroslava Čapka, zastoupeného Mgr. Martinem Sobkem, advokátem, se sídlem U Císařských lázní 368/7, Teplice, proti rozhodnutí Nejvyššího správního soudu ze dne 20. května 2015 č. j. 13 Kss 1/2015-112, kterým byl stěžovatel uznán vinným kárným proviněním, za účasti Nejvyššího správního soudu jako účastníka řízení a předsedy Krajského soudu v Ústí nad Labem jako vedlejšího účastníka řízení. I. Ústavní stížnost se zamítá. II. Návrh na náhradu nákladů na zastoupení stěžovatele se zamítá. Odůvodnění I. Vymezení věci 1. Ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") a § 72 odst. 1 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, se stěžovatel domáhal zrušení v záhlaví uvedeného rozhodnutí, a to pro porušení čl. 17 odst. 2 a čl. 37 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"). 2. Ústavní soud si za účelem posouzení přípustnosti a důvodnosti ústavní stížnosti vyžádal spis sp. zn. 13 Kss 1/2015 vedený u Nejvyššího správního soudu jako soudu kárného (dále jen "kárný soud"), z něhož se podává, že stěžovatel byl rozhodnutím kárného soudu uznán vinným, že v rozporu s povinnostmi soudce vyplývajícími z ustanovení § 80 odst. 1, odst. 2 písm. b) a odst. 4 zákona č. 6/2002 Sb., o soudech, soudcích, přísedících a státní správě soudů a o změně některých dalších zákonů (zákon o soudech a soudcích), ve znění pozdějších předpisů, dne 10. 10. 2014, v první den voleb do zastupitelstev obcí a do Senátu, přeposlal ze své soukromé e-mailové adresy na celkem 32 různých e-mailových adres, včetně adres novinářů, e-mail s předmětem "KUBERA rozhovory - část", který vytváří dojem, že je přepisem rozhovorů mezi politiky Občanské demokratické strany, obsahujícím množství vulgárních výrazů a naznačujícím nezákonné jednání v něm uvedených osob, ačkoliv si byl vědom toho, že jde o smyšlený dokument. Na základě tohoto jednání byl stěžovatel uznán vinným kárným proviněním podle § 87 odst. 1 zákona o soudech a soudcích, neboť svým zaviněným jednáním narušil důstojnost soudcovské funkce a ohrozil důvěru v nezávislé, nestranné, odborné a spravedlivé rozhodování soudů. Stěžovateli bylo kárným soudem uloženo kárné opatření snížení platu o 10 % na dobu tří měsíců. II. Argumentace stěžovatele 3. V ústavní stížnosti stěžovatel namítá, že došlo k porušení jeho práva na svobodu projevu, které je zakotveno v čl. 17 odst. 2 Listiny, neboť jednání, ze kterého byl uznán vinným, mělo zcela soukromý charakter. Soukromý charakter měla taktéž forma, kterou bylo dané jednání uskutečněno, neboť k přeposlání e-mailů došlo ze soukromé adresy stěžovatele. Dle stěžovatele navíc bylo z textu zprávy zřejmé, že jde o fabulaci a že obsah zprávy není pravdivý. Z tohoto důvodu nemělo jednání stěžovatele ani potenciál ohrozit důstojnost soudcovské funkce a důvěru v nezávislé, nestranné, odborné a spravedlivé rozhodování soudů, neboť s tímto rozhodováním ani nesouvisí. 4. Stěžovatel dále namítá, že k porušení jeho práva zakotveného v čl. 37 odst. 1 Listiny došlo na základě nezákonně získaného vyjádření stěžovatele ze dne 23. 10. 2014 k předmětné otázce, které proti němu následně bylo v kárném řízení použito jako důkaz. Stěžovatel nebyl poučen, za jakým účelem je jeho vyjádření požadováno, taktéž nebyl poučen zejména o tom, že má právo odepřít výpověď. Stěžovatel při této argumentaci vychází z přiměřené aplikace trestního řádu, jak vyplývá z § 25 zákona č. 7/2002 Sb., o řízení ve věcech soudců, státních zástupců a soudních exekutorů, ve znění pozdějších předpisů, (dále též jen "zákon o řízení ve věcech soudců"). Předmětné vyjádření přitom stěžovatel poskytl předsedovi Okresního soudu v Teplicích, který však sám toto vyjádření po stěžovateli požadoval na základě požadavku formulovaného kárným žalobcem. Tato žádost tedy zjevně směřovala k "vytěžení" stěžovatele stran skutečností, z nichž byl následně kárně obviněn. Stěžovatel k tomuto dodává, že právě toto vyjádření spojilo e-mailovou adresu stěžovatele s jeho osobou a též poukázalo na fakt, že právě z této e-mailové adresy došlo k přeposlání patřičné e-mailové zprávy. Tyto skutečnosti by dle názoru stěžovatele nebylo možno získat žádnými jinými důkazními prostředky, jež byly provedeny v předešlém řízení. III. Vyjádření účastníků řízení a replika stěžovatele 5. Ústavní soud vyzval účastníka a vedlejšího účastníka řízení, aby se k projednávané ústavní stížnosti vyjádřili. 6. Účastník řízení ve svém vyjádření k ústavní stížnosti plně odkazuje na své rozhodnutí č. j. 13 Kss 1/2015-112, které bylo ústavní stížností napadeno, neboť má za to, že z něho vyplývá odpověď i na námitky uplatněné v ústavní stížnosti, v níž stěžovatel v podstatě jen opakuje argumenty, s nimiž se již kárný soud důkladně vypořádal ve svém rozhodnutí. Nad rámec napadeného rozhodnutí účastník řízení ještě dodává, že na rozdíl od stěžovatele považuje v napadeném rozhodnutí citovanou judikaturu Evropského soudu pro lidská práva (dále jen "ESLP") k výkonu svobody projevu dle čl. 10 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Úmluva") ze strany soudců a jeho limitům i nadále za nanejvýš relevantní pro posouzení dané věci, ostatně zmiňované závěry ESLP byly po vydání napadeného rozhodnutí kárného soudu opět potvrzeny velkým senátem ESLP v rozsudku ze dne 13. 6. 2016 ve věci Baka proti Maďarsku, stížnost č. 20261/12. O tom, že zcela obdobně je třeba nahlížet na výkon svobody projevu ze strany soudců podle čl. 17 Listiny, svědčí - nad rámec judikatury Ústavního soudu k danému ustanovení citované v napadeném rozhodnutí - též nedávný nález Ústavního soudu ze dne 5. 9. 2016 sp. zn. I. ÚS 2617/15 (N 162/72 SbNU 539), jímž byla zamítnuta ústavní stížnost jiného soudce proti kárnému rozhodnutí kárného soudu ze dne 11. 6. 2015 č. j. 16 Kss 7/2014-92. Účastník řízení podotýká, že Ústavní soud se v dané věci důkladně zabýval otázkou svobody projevu soudců a přitom zdůraznil, že jednotlivec, který přijal funkci soudce, je při výkonu své svobody projevu podle čl. 17 Listiny a čl. 10 Úmluvy vázán povinností loajality a zdrženlivosti, jeho svoboda projevu tudíž podléhá zvláštním omezením, která vyplývají z této povinnosti. Soudce zejména nesmí svými projevy narušovat důvěru veřejnosti v to, že bude rozhodovat v souladu se základními principy demokratického právního státu, a důvěru v nestrannost a nezávislost soudní moci. Soudce musí být zdrženlivý v projevech týkajících se politické soutěže, zejména veřejného hodnocení jednotlivých kandidátů či volebních stran a uskupení nebo tvorby politických koalic. Každý případ je však nutno posuzovat individuálně s přihlédnutím ke všem okolnostem, přičemž je nutno vzít v potaz zejména postavení soudce, který projev pronesl, místo a způsob projevu, obsah jeho výroků a celkový kontext, ve kterém tyto výroky byly učiněny. Ze shodných premis vychází i rozhodnutí kárného soudu napadené nyní posuzovanou ústavní stížností. 7. Pokud jde o porušení čl. 37 odst. 1 Listiny, pak účastník řízení trvá na stanovisku vyjádřeném již v napadeném rozhodnutí, tedy že daný listinný důkaz (písemné vyjádření stěžovatele ze dne 23. 10. 2014) byl v posuzované věci plně použitelný a že navíc skutečnost, že stěžovatel sám odeslal předmětný e-mail ze své soukromé e-mailové adresy, jednoznačně potvrzují též písemná i ústní vyjádření samotného stěžovatele a jeho obhájce v průběhu kárného řízení, jakož i další provedené listinné důkazy a výslechy svědků, pokud jsou hodnoceny ve vzájemné souvislosti a v souvislosti s uvedenými vyjádřeními (zejména se jedná o písemné stanovisko stěžovatele ke kárnému návrhu a dále pak o ústní vyjádření, která podal jak stěžovatel, tak i jeho obhájce v ústním jednání před kárným soudem). Snaha o dodatečné zpochybnění této skutečnosti "technickou poznámkou" o tom, že předmětný e-mail mohl rozeslat i některý z rodinných příslušníků stěžovatele, kterou stěžovatel, v rozporu se svou další argumentací zásahem do jeho ústavního práva na svobodu projevu, dále rozvíjí v ústavní stížnosti, se tedy v daném kontextu jeví jako ryze účelová. Účastník řízení vzhledem ke své argumentaci tedy navrhuje, aby ústavní stížnost byla jako zjevně neopodstatněná odmítnuta. Neztotožní-li se Ústavní soud procesně s tímto návrhem účastníka, pak účastník navrhuje, aby byla ústavní stížnost jako nedůvodná zamítnuta. 8. Vedlejší účastník řízení ve svém vyjádření k ústavní stížnosti ve vztahu k tvrzenému porušení čl. 17 odst. 2 Listiny uvádí, že z ustanovení § 80 zákona o soudech a soudcích vyplývá, že soudci jsou oproti jiným kategoriím osob částečně