Ústavní soud II.ÚS 258/26

Ústavní soud obdržel dne 28. 1. 2026 ústavní stížnost stěžovatelky proti výše uvedenému usnesení Nejvyššího správního soudu.

Dříve než se Ústavní soud může ústavní stížností věcně zabývat, je třeba zkoumat, zda návrh splňuje náležitosti předpokládané zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů. Nejsou-li tyto náležitosti splněny, je stěžovatel vyzván k odstranění vad ve stanovené lhůtě.

Ústavní stížnost trpí řadou obsahových i formálních vad, mj. nebyla sepsána advokátem a nebyla k ní přiložena plná moc pro zastupování v řízení před Ústavním soudem (viz § 30 odst. 1, § 31, § 34 zákona o Ústavním soudu). Stěžovatelka v ústavní stížnosti uvedla, že dne 19. 1. 2026 požádala Českou advokátní komoru o určení advokáta, a proto žádá Ústavní soud o stanovení lhůty k odstranění vady povinného právního zastoupení do doby, než o její žádosti bude Českou advokátní komorou rozhodnuto.

Stěžovatelka podala již přes 220 ústavních stížností a naprostá většina z nich byla odmítnuta kvůli neodstranění stejných vad. Ústavní soud ji opakovaně poučil nejen o nutnosti být zastoupena advokátem a dalších náležitostech ústavní stížnosti, ale i o následcích neodstranění vad (viz např. usnesení sp. zn. II. ÚS 1161/24, bod 1; I. ÚS 1344/24, bod 2; IV. ÚS 299/24, bod 1). Ačkoliv si stěžovatelka povinnosti být zastoupena advokátem a dalších zákonem požadovaných náležitostí ústavní stížnosti je vědoma, podala další ústavní stížnost, která tyto náležitosti nesplňuje.

Důvodem pro poskytnutí lhůty k odstranění vad ústavní stížnosti není sama o sobě skutečnost, že stěžovatelka požádala Českou advokátní komoru o určení advokáta, což není jedinou možností, jak získat právní zastoupení. Je nepochybné, že lhůta dvou měsíců stanovená zákonem o Ústavním soudu je plně dostačující pro podání kompletní a bezvadné ústavní stížnosti. Její faktické prodlužování poskytováním dalších lhůt k doplňování či odstraňování vad by mělo být výjimečné, neboť jím je navrhovatel zvýhodňován oproti ostatním stěžovatelům, kteří své zákonné povinnosti podat bezvadnou ústavní stížnost v zákonem stanovené lhůtě dostáli. Evropský soud pro lidská práva v rozhodnutí ve věci Horyna proti České Republice č. 6732/20 rozhodl, že Ústavní soud nemusí vyhovět žádosti o dodatečné poskytnutí lhůty a může ústavní stížnost odmítnout bez dalšího, jestliže stěžovatel byl nepochybně obeznámen s tím, že v řízení o ústavní stížnosti existuje povinnost být zastoupen advokátem.

Ústavní soud z výše uvedených důvodů podle § 43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu návrh mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl.