Ústavní soud II.ÚS 2592/25
Ústavní soud · 22. 9. 2025
Shrnutí rozhodnutí
Řízení: Ústavní soud rozhodoval o ústavní stížnosti proti rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 30. 6. 2025.
O co šlo: Ústavnímu soudu bylo dne 4. 9. 2025 doručeno podání stěžovatelky označené jako ústavní stížnost, kterou napadá výše označené rozhodnutí Nejvyššího správního soudu.
Výsledek: Ústavní stížnost se odmítá. (Soud podání odmítl a věcí se meritorně nezabýval – podání trpělo neodstraněnými vadami.)
Význam: Soud se podáním věcně nezabýval, protože ani po výzvě nebyly odstraněny jeho vady.
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Jiřím Přibáněm o ústavní stížnosti stěžovatelky Zdenky Šillerové, proti rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 30. 6. 2025, č. j. 2 As 178/2024-60, za účasti Nejvyššího správního soudu, jako účastníka řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění
Ústavnímu soudu bylo dne 4. 9. 2025 doručeno podání stěžovatelky označené jako ústavní stížnost, kterou napadá výše označené rozhodnutí Nejvyššího správního soudu.
Ze své rozhodovací praxe je Ústavnímu soudu známo, že se na něj stěžovatelka opakovaně obrací s ústavními stížnostmi, bez právního zastoupení (viz § 30 odst. 1 zákona o Ústavním soudu) a její ústavní stížnosti nesplňují ani náležitosti ústavní stížnosti (§ 34 odst. 1 zákona o Ústavním soudu). Tak je tomu i nyní.
Protože Ústavní soud stěžovatelku již v minulosti mnohokrát poučoval, jak o povinném zastoupení, tak o dalších náležitostech návrhu, bylo by zbytečné a neefektivní, aby tak v nynější věci činil znovu. Stěžovatelka sice požádala Českou advokátní komoru o určení advokáta, to však nemůže být důvodem pro poskytnutí lhůty k odstranění vad ústavní stížnosti, neboť tento postup stěžovatelka volí opakovaně, nadto vždy až ke konci lhůty k podání ústavní stížnosti.
Z výše uvedených důvodů proto soudce zpravodaj návrh odmítl pro neodstranění vad podle § 43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu, aniž by byla stěžovatelka opakovaně a marně vyzvána k odstranění vad jejího podání, a bez toho, aby vyčkal na rozhodnutí České advokátní komory o podané žádosti stěžovatelky (obdobný postup zvolil Ústavní soud u stejné stěžovatelky např. v usnesení ze dne 7. 5. 2024, sp. zn. III. ÚS 1160/24, či ze dne 26. 8. 2025, sp. zn. I. ÚS 2411/25).
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 22. září 2025
Jiří Přibáň v. r.
soudce zpravodaj