Úřední zdrojee-Sbírka · nsoud.cz · nssoud.cz · nalus.usoud.cz · justice.cz · EUR-Lexdatabáze aktualizována 20. 10. 2026Jak ověřujeme data
Europaius
USNESENÍ

Ústavní soud II.ÚS 2708/24

Ústavní soud · 16. 10. 2024

Shrnutí rozhodnutí

Řízení: Ústavní soud rozhodoval o ústavní stížnosti proti usnesení Nejvyššího soudu č. j. 23 Cdo 1137/2024-97 ze dne 26. 6. 2024.

O co šlo: Podáním ze dne 30. 9. 2024 označeným jako ústavní stížnost se stěžovatelka domáhá zrušení v záhlaví označených rozhodnutí pro porušení práva na přístup k soudu podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a práva na spravedlivý proces podle čl. 6 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod.

Výsledek: Ústavní stížnost se odmítá. (Soud podání odmítl a věcí se meritorně nezabýval.)

Význam: Soud se věcí meritorně nezabýval, napadené rozhodnutí tím zůstává v platnosti.

Shrnutí je sestavené z textu rozhodnutí. Rozhodující je plné znění níže.

Ústavního soudu

Ústavní soud rozhodl soudkyní zpravodajkou Kateřinou Ronovskou o ústavní stížnosti stěžovatelky Aleny Houžvičkové, bez právního zastoupení, proti usnesení Nejvyššího soudu č. j. 23 Cdo 1137/2024-97 ze dne 26. 6. 2024, usnesení Vrchního soudu v Praze č. j. 3 Co 83/2023-36 ze dne 9. 1. 2024 a usnesení Krajského soudu v Hradci Králové č. j. 16 C 43/2023-23 ze dne 23. 8. 2023, za účasti Nejvyššího soudu, Vrchního soudu v Praze a Krajského soudu v Hradci Králové, jako účastníků řízení, a obchodní společnosti ČEZ Prodej, a.s., sídlem, Duhová 425/1, Praha 4, jako vedlejší účastnice řízení, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění

1

Podáním ze dne 30. 9. 2024 označeným jako ústavní stížnost se stěžovatelka domáhá zrušení v záhlaví označených rozhodnutí pro porušení práva na přístup k soudu podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a práva na spravedlivý proces podle čl. 6 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. Stěžovatelka současně souhrnně odmítla všechny soudce Ústavního soudu s odůvodněním, že jsou dány důvody pochybovat o jejich nepodjatosti a o jejich řádném výkonu ochrany základních práv a svobod, jakož i dodržování záruk spravedlivého procesu v tomto "údajně" právním státě, ale bez další specifikace důvodů oněch pochybností.

2

Dříve než se Ústavní soud může zabývat podstatou ústavní stížnosti, je nezbytné zkoumat, zda konkrétní návrh splňuje náležitosti předpokládané zákonem o Ústavním soudu. Nejsou-li tyto náležitosti splněny, je stěžovatel zpravidla vyzván k odstranění vad v soudem určené lhůtě. V této souvislosti Ústavní soud zjistil, že stěžovatelka podala ústavní stížnost trpící řadou formálních a obsahových nedostatků. Ústavní soud uvádí, že stěžovatelka zejména není v řízení před zdejším soudem v rozporu se zákonem o Ústavním soudu zastoupena advokátem. Ústavní stížnost ovšem obsahuje i další nedostatky podle § 34 a § 72 téhož zákona.

3

Stěžovatelka se na Ústavní soud obrací pravidelně, jak je zřejmé z evidence podaných ústavních stížností. Obsah těchto stěžovatelčiných stížností je obsahově téměř identický a je zatížen stále stejnými vadami. Svůj postup volí opakovaně, třebaže byla Ústavním soudem mnohokrát patřičným způsobem poučena, jaké náležitosti zákon o Ústavním soudu pro podání řádné ústavní stížnosti vyžaduje (včetně nutnosti být v řízení před Ústavním soudem zastoupen advokátem již při podání ústavní stížnosti) i jaké jsou následky v případě neodstranění vytčených vad. K odstranění nedostatků ústavní stížnosti byla opakovaně řádně vyzvána (např. ve věcech vedených pod sp. zn. I. ÚS 3943/19, sp. zn. II. ÚS 404/11 nebo sp. zn. III. ÚS 452/11).

4

Stěžovatelka však i nyní pokračuje v postupu, který nerespektuje předepsané náležitosti ústavní stížnosti.

5

Obecně platí, že je na Ústavním soudu, aby učinil nezbytná opatření k odstranění vad podání, neboť účelem výzvy a určení lhůty podle § 41 písm. b) zákona o Ústavním soudu je poučení stěžovatele o jemu neznámých podmínkách řízení pro projednání věci před Ústavním soudem. Teprve poté, nepodaří-li se vytčený nedostatek podání odstranit, jsou vůči stěžovateli vyvozeny nepříznivé právní důsledky v podobě odmítnutí ústavní stížnosti.

6

Jak však již Ústavní soud opakovaně vyjádřil v jiných věcech stěžovatelky, v řízení o ústavní stížnosti není nevyhnutelnou podmínkou, aby se poučení o povinném zastoupení a o dalších náležitostech návrhu dostávalo stěžovatelce vždy v každém individuálním řízení, jestliže se tak stalo ve zcela identických případech předchozích. Lze-li vycházet ze spolehlivého předpokladu, že dříve poskytnuté informace byly objektivně způsobilé zprostředkovat zásadu, že na Ústavní soud se nelze obracet jinak než v zastoupení advokátem, pak se jeví setrvání na požadavku dalšího poučení pro konkrétní řízení neefektivním a formalistickým. Ústavní soud zároveň u České advokátní komory telefonicky ověřil, že stěžovatelka nepodala žádost o určení advokáta.

7

K námitce podjatosti lze uvést, že pokud ji stěžovatelka uplatňuje vůči všem soudcům Ústavního soudu, nemá o této námitce v rámci Ústavního soudu, jakožto vrcholného orgánu ochrany ústavnosti, kdo rozhodnout. Stěžovatelka by zároveň měla zvážit racionalitu svého postupu. Pokud by totiž Ústavní soud této námitce vyhověl, nemohl by o její ústavní stížnosti vůbec nikdo rozhodovat a poskytnout ochranu jejím tvrzeným právům. Vznesená námitka je navíc obecná a neobsahuje vylíčení konkrétních okolností, pro které by měli být jednotliví soudci z rozhodovacího procesu vyloučeni.

8

Za dané situace, kdy se jeví setrvání na požadavku stále stejného poučení o povinném zastoupení advokátem neefektivním a formalistickým, odmítla soudkyně zpravodajka návrh za přiměřeného použití ustanovení § 43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 16. října 2024

Kateřina Ronovská v. r.

soudkyně zpravodajka