II.ÚS 286/10

Ústavní stížností podanou k poštovní přepravě dne 29. ledna 2010 se stěžovatelka domáhá zrušení v záhlaví označených rozhodnutí obecných soudů, z nichž byla rozsudkem soudu prvního stupně rozsudkem uznána vinnou trestným činem podvodu podle § 250 odst. 1 a 2 trestního zákona, jehož se dopustila tím, že jednak od tří osob vylákala peníze pod záminkou výstavby domů s asistencí pro postižené osoby s úmyslem žádnou takovou výstavbu nerealizovat a peníze nevrátit, a dále v souvislosti s tím po podepsání zakladatelské smlouvy o určité akciové společnosti vylákala od dvou osob peníze pod záminkou nákupu akcií od druhého zakladatele, aniž by měla zajištěno financování vzniku této společnosti a aniž by činila kroky k jejímu vzniku, a za to jí byl uložen trest odnětí svobody v trvání osmnácti měsíců se zařazením do věznice s dozorem a povinnost nahradit škodu. Usnesením odvolacího soudu bylo jako nedůvodné zamítnuto její odvolání, a usnesením dovolacího soudu bylo jako zjevně neopodstatněné odmítnuto její dovolání. Stěžovatelka je přesvědčena, že napadená rozhodnutí porušují její základní právo podle čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod.

Dříve, než může Ústavní soud přistoupit k projednání a rozhodnutí věci samé, musí prověřit, zda jsou splněny všechny formální náležitosti a předpoklady jejího meritorního projednání stanovené zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon“).

Podle § 72 odst. 3 zákona lze ústavní stížnost podat ve lhůtě šedesáti dnů od doručení rozhodnutí o posledním procesním prostředku, který zákon stěžovateli k ochraně jeho práva poskytuje; takovým prostředkem se rozumí řádný opravný prostředek, mimořádný opravný prostředek, vyjma návrhu na obnovu řízení, a jiný procesní prostředek k ochraně práva, s jehož uplatněním je spojeno zahájení soudního, správního nebo jiného právního řízení. Zmeškání této lhůty nelze prominout.

Stěžovatelka sama v ústavní stížnosti ohledně zachování lhůty k podání ústavní stížnosti neuvedla, kdy jí bylo doručeno rozhodnutí dovolacího soudu. Dotazem na Obvodní soud pro Prahu 4 bylo zjištěno, že stěžovatelce bylo toto rozhodnutí doručeno dne 30. září 2009. S ohledem na to lhůta k podání ústavní stížnosti marně uplynula v pondělí dne 30. listopadu 2009. Pokud se stěžovatelka odvolává na usnesení Ústavního soudu sp. zn. IV. ÚS 2977/09 ze dne 14. prosince 2009, tak tímto byla pouze pro nepřípustnost odmítnuta její předchozí ústavní stížnost, směřující proti rozhodnutím soudu prvního stupně a odvolacího soudu. Z obsahu tohoto usnesení ani z ničeho jiného přitom nelze vyvodit existenci legitimního očekávání stěžovatelky, že by mohla být následně považována za zachovanou marně uplynulá lhůta k podání ústavní stížnosti (srov. a contrario rozsudek Evropského soudu pro lidská práva č. 31419/04 ze dne 8. listopadu 2007 ve věci Soffer proti České republice). Lhůta k podání ústavní stížnosti by byla zachována v případě, že by byla ústavní stížnost stěžovatelky podána dne 19. listopadu 2009 řádně, což se však nestalo, jak bylo podrobně vyloženo ve shora uvedeném usnesení.

Ze shora vyložených důvodů byla proto ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítnuta podle § 43 odst. 1 písm. b) zákona, jako podaná po lhůtě stanovené pro její podání tímto zákonem.