II.ÚS 2902/14 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       II.ÚS 2902/14 ze dne 18. 10. 2016   Česká republika USNESENÍ Ústavního soudu   Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Josefa Fialy a soudců Jana Filipa a Radovana Suchánka (soudce zpravodaje) o ústavní stížnosti stěžovatelky Pavly Krátké, zastoupené Mgr. Martinem Urbáškem, advokátem, sídlem Bráfova 50, Třebíč, proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 20. května 2014 č. j. 17 Co 401/2013-144, za účasti Krajského soudu v Brně, jako účastníka řízení, a 1) České republiky - Ministerstva spravedlnosti, 2) Mgr. Otakara Kořínka, soudního exekutora a 3) nezletilé Karolíny Mládkové, jako vedlejších účastníků řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá. Odůvodnění I. Stručné vymezení věci 1. Ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. a) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") a § 72 odst. 1 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, se stěžovatelka domáhala zrušení v záhlaví uvedeného rozhodnutí, a to pro porušení čl. 11 a čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"), jakož i čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Úmluva"). 2. Ústavní soud zjistil, že stěžovatelka jako žalobkyně a) a vedlejší účastnice 3) jako žalobkyně b) se podanou žalobou domáhaly toho, aby soud uložil vedlejší účastnici 1) jako žalované povinnost zaplatit částku 52 125 Kč stěžovatelce a částku 1 430 Kč vedlejší účastnici 3). Žalobu odůvodnily tím, že dne 26. 3. 2003 se do bytu stěžovatelky dostavilo několik osob z exekutorského úřadu vedlejšího účastníka 2) (vedlejšího účastníka na straně žalovaného - soudního exekutora Mgr. Otakara Kořínka), které i přes upozornění stěžovatelky, že v bytě povinný nebydlí, provedly soupis věcí podléhajících exekuci a tyto odvezly. Stěžovatelce zabavily a odvezly i osobní automobil Renault Thalia 1,4, státní poznávací značky X., byť dle předložené leasingové smlouvy věděly, že je pořízen na leasing a patří leasingové společnosti. Soupis odvezených movitých věcí je součástí exekutorského spisu sp. zn. Ex 367/02 a soudního spisu Okresního soudu v Třebíči (dále jen "okresní soud") sp. zn. 1 Nc 550/2002. Podkladem pro popsaný postup exekutora bylo usnesení o nařízení exekuce na bývalého manžela stěžovatelky ze dne 15. 10. 2002 č. j. 1 Nc 550/2002-5 a exekuční příkaz ze dne 25. 3. 2003 č. j. Ex 376/02-17 na prodej všech movitých věcí povinného. Vzhledem k nesprávnému postupu vedlejšího účastníka 2), který do soupisu pojal věc ve vlastnictví stěžovatelky a vedlejší účastnice 3), podaly tyto excindační žaloby. Než však stihl soud rozhodnout, zpeněžil soudní exekutor všechny sepsané věci, vyjma automobilu, v dražbě. Následně se proto domáhaly vyloučení výtěžku dosaženého dražbou movitých věcí a rozsudkem ze dne 23. 6. 2004 č. j. 7 C 496/2003-68 vyloučil soud výtěžek dražby věcí v rozsudku citovaných v celkové výši 19 365 Kč ve vztahu ke stěžovatelce a ve výši 1 690 Kč ve vztahu k vedlejší účastnici 3). V návaznosti na to došlo k zastavení exekuce prodejem movitých věcí u stěžovatelky a vedlejší účastnice 3) pro uvedené částky. Škoda vzniklá stěžovatelce a vedlejší účastnici 3) spočívá v rozdílu výše z exekuce vyloučeného výtěžku z prodeje věcí a hodnoty těchto vydražených věcí v době odebrání, resp. jejich prodeje v dražbě, který u stěžovatelky činí 23 590 Kč a u vedlejší účastnice 3) 1 430 Kč. V souvislosti se zabavením automobilu Renault Thalia 1,4, státní poznávací značky X., vznikla stěžovatelce škoda v úhradě nájemného ve výši 23 535 Kč zaplacených stěžovatelkou autopůjčovně v hotovosti za zapůjčení náhradního vozidla v období od 5. 4. 2003 do 15. 5. 2003 a v částce 5 000 Kč, kterou musela zaplatit leasingové společnosti Renault leasing cz, s. r. o. za odtah vozidla. Stěžovatelce a vedlejší účastnici 3) tak vznikla škoda ve výši 52 125 Kč, resp. 1 430 Kč, kterou svým neuváženým postupem a zásahem do jejich práv způsobil vedlejší účastník 2), který je objektivně odpovědný za jím způsobenou škodu v souvislosti s exekuční činností. Svůj nárok uplatnily stěžovatelka a vedlejší účastnice 3) samostatnou žalobou podanou na soudního exekutora, řízení probíhalo pod sp. zn. 6 C 117/2005. Jeho odpovědností není dotčena odpovědnost státu za způsobenou škodu, kterou nárokují touto žalobou. Vedlejšího účastníka 1) vyzvaly stěžovatelka a vedlejší účastnice 3) k náhradě škody přípisem ze dne 11. 5. 2005, na který reagoval dopisem ze dne 27. 7. 2005 s tím, že škodu neuhradí. 3. Rozsudkem okresního soudu ze dne 3. 4. 2013 č. j. 11 C 192/2005-116 byla vedlejší účastnici 1) jako žalované uložena povinnost zaplatit stěžovatelce částku 28 415 Kč (výrok I.), ve vztahu stěžovatelky a vedlejšího účastníka 2) soud řízení zastavil co do částky 23 710 Kč (výrok II.), ve vztahu vedlejší účastnice 3) a vedlejšího účastníka 1) soud řízení zastavil (výrok III.) a žádnému z účastníků soud nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení (výrok IV.). Proti tomuto rozsudku podali vedlejší účastnice 1) a vedlejší účastník 2) odvolání. 4. Krajský soud v Brně (dále jen "krajský soud") přezkoumal odvoláním napadený rozsudek soudu prvního stupně ve výrocích I. a IV. v části týkající se stěžovatelky, vedlejší účastnice 1) a vedlejšího účastníka 2), jakož i řízení, které se k jejich vydání vztahovalo, a poté dospěl k závěru, že obě odvolání jsou důvodná. 5. Rozsudkem krajského soudu ze dne 20. 5. 2014 č. j. 17 Co 401/2013-144 byl změněn rozsudek okresního soudu ze dne 3. 4. 2013 č. j. 11 C 192/2005-116 ve výroku I. tak, že žaloba, aby vedlejší účastnici 1) byla uložena povinnost zaplatit stěžovatelce částku 28 415 Kč, se zamítá (výrok I.). Ve vztahu mezi stěžovatelkou a vedlejší účastnicí 1) bylo rozhodnuto, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok II.); stěžovatelce byla dále uložena povinnost nahradit vedlejšímu účastníkovi 2) náklady řízení v částce 5 166,20 Kč (výrok III.); dále bylo rozhodnuto, že ve vztahu mezi stěžovatelkou a vedlejší účastnicí 1) nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů odvolacího řízení (výrok IV.); stěžovatelce byla dále uložena povinnost nahradit vedlejšímu účastníkovi 2) náklady odvolacího řízení v částce 10 225,70 Kč (výrok V.). 6. Odvolací soud dospěl k závěru, že otázka správnosti úředního postupu vedlejšího účastníka 2), při soupisu movitých věcí, kdy došlo k sepisu stěžovatelkou užívaného předmětného osobního automobilu, byla vyřešena již v rámci výše citovaného soudního řízení vedeného u okresního soudu pod sp. zn. 6 C 117/2005 a zejména rozsudkem Nejvyššího soudu ze dne 28. 4. 2011 sp. zn. 25 Cdo 3029/2009, v němž Nejvyšší soud zaujal názor, že k zahrnutí osobního motorového vozidla do soupisu movitých věcí v rámci exekuce došlo v daném případě v souladu se zákonem. Jednání vedlejšího účastníka 2) jako soudního exekutora pak nelze označit za odporující zákonu. Jestliže tedy jednání vedlejšího účastníka 2) při soupisu movitých věcí, do něhož byl zahrnut i předmětný osobní automobil, nebylo shledáno jako nesprávný úřední postup, odpadá pak základní podmínka pro to, aby stát odpovídal za škodu stěžovatelce ve smyslu ustanovení § 13 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb., odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), za toto jednání exekutora. Protože otázka zákonnosti postupu exekutora při soupisu movitých věcí již byla vyřešena v dříve probíhajícím řízení u okresního soudu pod sp. zn. 6 C 117/2005 a následně v odvolacím řízení pod sp. zn. 17 Co 373/2007 u krajského soudu a u Nejvyššího soudu pod sp. zn. 25 Cdo 3029/2009, je pak podle odvolacího soudu zcela nadbytečné se jí dále zabývat. Odvolací soud dále posoudil, zda poté, co vedlejší účastník 2) pojal předmětný osobní automobil do soupisu movitých věcí, postupoval správně, když tento osobní automobil odňal z dispozice stěžovatelky, odvezl jej a leasingové společnosti jej vydal až dne 14. 5. 2003, tedy zda v tomto jeho postupu lze shledávat nesprávný úřední postup. S přihlédnutím ke znění § 66 odst. 1 zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů, platného a účinného ke dni provedení soupisu movitých věcí, měl odvolací soud za to, že vedlejší účastník 2) postupoval zcela v souladu se zákonem, pokud sepsaný předmětný osobní automobil zajistil a odvezl. Odvolací soud se tedy neztotožnil se závěrem soudu prvního stupně, že vedlejší účastník 2) mohl vozidlo toliko sepsat a ponechat je nadále v dispozici stěžovatelky. V soupisu předmětného osobního automobilu a jeho zajištění a odvezení nelze podle odvolacího soudu spatřovat nesprávný úřední postup a označovat ho za vadný, jak má na mysli nález Ústavního soudu ze dne 13. 3. 2012 sp. zn. I. ÚS 529/2009 (N 51/64 SbNU 625), který soud prvního stupně v odůvodnění svého rozsudku citoval. Odvolací soud se ztotožnil se soudem prvního stupně v tom, že případná ne