II.ÚS 2963/20 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       II.ÚS 2963/20 ze dne 19. 1. 2021   Česká republika USNESENÍ Ústavního soudu   Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Ludvíka Davida, soudkyně zpravodajky Kateřiny Šimáčkové a soudce Davida Uhlíře ve věci ústavní stížnosti stěžovatelů a) P. J. a b) V. R., obou zastoupených Mgr. Martinem Vovsíkem, advokátem se sídlem Malá 43/6, Plzeň, proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. června 2020 č. j. 5 Tdo 1559/2018-455, takto: Ústavní stížnost se odmítá. Odůvodnění: I. Vymezení věci a dosavadní průběh řízení 1. Stěžovatelé podávají proti v záhlaví označenému rozhodnutí ústavní stížnost. Tvrdí, že jím byla porušena jejich ústavně zaručená práva a svobody, a to konkrétně právo na spravedlivý proces podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") a právo na zákonného soudce podle čl. 38 odst. 1 Listiny. 2. Stěžovatelé byli rozsudkem Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 25. března 2014 č. j. 17 T 41/2013-244 (dále jen "rozsudek nalézacího soudu"), společně s dalšími obviněnými, uznáni vinnými ze spáchání pomoci k trestnému činu zneužívání pravomoci veřejného činitele podle § 10 odst. 1 písm. c) k § 158 odst. 1 písm. a), odst. 2 písm. a) zákona č. 140/1961 Sb., trestní zákon, v rozhodném znění, pomoci k trestnému činu pletich při veřejné soutěži a veřejné dražbě podle § 10 odst. 1 písm. c) k § 128a odst. 1 písm. a), odst. 2 písm. a) a b), odst. 3 trestního zákona a pomoci k trestnému činu porušování závazných pravidel hospodářského styku podle § 10 odst. 1 písm. c) k § 127 odst. 1 trestního zákona (skutek VI. obžaloby). Stěžovatelé byli rovněž uznáni vinnými ze spáchání trestného činu účasti na zločinném spolčení podle § 163a odst. 1 trestního zákona (skutek X. obžaloby). 3. Trestná činnost uvedená pod bodem VI. obžaloby spočívala zjednodušeně řečeno v tom, že se stěžovatelé spolu s dalšími odsouzenými v této věci účastnili ovlivňování výsledku výběrového řízení v případě veřejné zakázky "Jindřichův Hradec - plynofikace, kotelny" zadané v rámci resortu Ministerstva obrany. Stěžovatelé se podíleli na tom, aby do užšího výběrového řízení byly podvodně vylosovány společnosti, s jejichž zástupci byla již předem domluvena jejich formální účasti v řízení, čímž byla zajištěna koordinace cenových nabídek. Tímto způsobem stěžovatelé umožnili, aby bylo předem vybrané společnosti zajištěno vítězství ve výběrovém řízení. Stěžovatelé tak navíc činili jako vedoucí představitelé utajeného společenství osob s přesně rozdělenými funkcemi, vzniklého za účelem dosahování zisku soustavným pácháním úmyslné trestné činnosti, jež spočívala v koordinovaném nezákonném ovlivňování při zadávání veřejných zakázek (skutek X. obžaloby). Svá skutková zjištění nalézací soud opřel především o provedené odposlechy a záznam telekomunikačního provozu a věci zajištěné při domovních prohlídkách a prohlídkách jiných prostor a pozemků. 4. Rozsudkem Vrchního soudu v Praze ze dne 27. května 2016 sp. zn. 1 To 19/2016 byl rozsudek nalézacího soudu v celém rozsahu zrušen a nově bylo rozhodnuto tak, že se stěžovatelé uznávají vinnými ze spáchání pomoci ke zvlášť závažnému zločinu zneužití pravomoci úřední osoby podle § 24 odst. 1 písm. c) k § 329 odst. 1 písm. a), odst. 2 písm. a) zákona č. 40/2009, trestní zákoník, ve znění účinném do 30. 11. 2011, pomoci ke zločinu zjednání výhody při zadání veřejné zakázky, při veřejné soutěži a veřejné dražbě podle § 24 odst. 1 písm. c) k § 256 odst. 1, odst. 2 písm. a) a c) trestního zákoníku (skutek VI. obžaloby) a trestného činu účasti na zločinném spolčení podle § 163a odst. 1 trestního zákona (skutek X. obžaloby). 5. Za to byl stěžovatel a) odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání 30 měsíců, jenž byl podmíněně odložen se stanovenou zkušební dobou v trvání 1 roku. Stěžovatel b) byl odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání 3 roků, jenž mu byl odložen se stanovenou zkušební dobou v trvání 2 roků. Stěžovateli b) byl rovněž uložen peněžitý trest v celkové výši 300 000 Kč se stanoveným náhradním trestem odnětí svobody v trvání 1 roku a zákaz činnosti spočívající v zákazu výkonu funkce vedoucího zaměstnance ve veřejnoprávních orgánech v trvání 4 roků. 6. Odvolací soud se neztotožnil s právní kvalifikací nalézacího soudu, neboť dospěl k závěru, že pozdější právní úprava je pro obžalované příznivější, a s ohledem na celkovou dobu řízení se rozhodl mimo jiné rozsudek nalézacího soudu zrušit a sám napravit další pochybení nalézacího soudu novým rozhodnutím. Odvolací soud vycházel z dokazování provedeného nalézacím soudem, přičemž je doplnil pouze v určitých dílčích aspektech - aktualizovanými opisy rejstříky trestů všech obžalovaných, přepisy odposlechů týkajících se obžalovaného JUDr. Jana Hofmanna, osobními doklady některých obžalovaných a doplněním znaleckého posudku. 7. Napadeným usnesením Nejvyššího soudu ze dne 30. června 2020 č. j. 5 Tdo 1559/2018-455 (dále jen "napadené usnesení"), byla dovolání stěžovatelů jako zjevně neopodstatněná odmítnuta. Dovolací soud posoudil stěžovateli uplatněné námitky procesního charakteru v oblasti dokazování jako uplatněné mimo meze dovolacího důvodu, přezkoumal ovšem dokazování z pohledu možného porušení ústavně garantovaných práv stěžovatelů, jež však Ústavní soud v dané věci neshledal. II. Ústavní stížnost 8. Stěžovatelé namítají, že napadeným usnesením bylo porušeno jejich právo na spravedlivý proces podle čl. 36 odst. 1 Listiny a právo na zákonného soudce podle čl. 38 odst. 1 Listiny. Stížností argumentace je založena výhradně na stěžovateli vytýkané procesní nepoužitelnosti (absolutní neúčinnosti) důkazů získaných odposlechy a záznamem telekomunikačního prostoru, domovními prohlídkami a prohlídkami jiných prostor a pozemků. Argumentaci stěžovatelů lze rozdělit do následujících tří relativně samostatných okruhů. 9. Ad 1) stěžovatelé namítají, že v přípravném řízení bylo o příkazech k odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu a příkazech k domovním prohlídkám rozhodnuto v rozporu s rozvrhem práce Okresního soudu v Českých Budějovicích nezákonným soudcem. Stěžovatelé rovněž citovaný rozvrh práce v rozhodném znění shledávají neurčitým a netransparentním. Obecné soudy rozhodující o vině a trestu na takto získaných důkazech založily svá rozhodnutí, v čemž stěžovatelé spatřují porušení svého práva na zákonného soudce, stejně tak jako práva na spravedlivý proces. Dovolací soud dle názoru stěžovatelů tuto protiústavnost nenapravil. 10. Ad 2) stěžovatelé příkazům k odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu, příkazům k domovním prohlídkám a příkazům k prohlídkám jiných prostor a pozemků, vytýkají jejich nedostatečné odůvodnění. Nedostatečným shledávají stěžovatelé zejména odůvodnění jejich neodkladnosti nebo neopakovatelnosti. O návrzích státního zástupce v přípravném řízení bylo navíc dle stěžovatelů rozhodnuto s takovou rychlostí, že tím měla být znemožněna adekvátní třístupňová kontrola policejní orgán - státní zástupce - soudce, o čemž by měla svědčit "šablonovitost" jejich odůvodnění. Jejich povolení soudem tedy stěžovatelé shledávají toliko formálním. 11. Ad 3) stěžovatelé mají za to, že domovní prohlídky a prohlídky jiných prostor jsou důsledkem nezákonné ingerence Vojenského zpravodajství do trestního řízení. Stěžovatelé namítají, že se Vojenské zpravodajství aktivně podílelo na vyšetřování, přičemž mělo i v konkrétních nemovitostech navrhovat provedení domovních prohlídek a prohlídek jiných prostor a pozemků. Policejní orgán se měl navíc tuto nezákonnou ingerenci pokusit zakrýt, k čemuž stěžovatelé poukazují na to, že ze spisu byly odstraněny materiály týkající se činnosti Vojenského zpravodajství. III. Hodnocení Ústavního soudu 12. Ústavní soud na základě ústavní stížnosti, napadeného usnesení dovolacího soudu a rozsudků nalézacího a odvolacího soudu dospěl k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná. 13. Podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, senát mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, jde-li o návrh zjevně neopodstatněný. Podle § 43 odst. 3 zákona o Ústavním soudu musí být usnesení o odmítnutí návrhu písemně vyhotoveno, stručně odůvodněno uvedením zákonného důvodu, pro který se návrh odmítá, a musí obsahovat poučení, že odvolání není přípustné. 14. Ústavní soud je podle čl. 83 Ústavy soudním orgánem ochrany ústavnosti. Není součástí soustavy obecných soudů a nepřísluší mu právo zasahovat do jejich rozhodovací činnosti, nejde-li o otázky ústavněprávního významu. Pravomoc Ústavního soudu je založena výlučně k přezkumu rozhodnutí z hlediska dodržení ústavněprávních principů, tj. zda v řízení a rozhodnutím v něm vydaným nebyla dotčena předpisy ústavního pořádku chráněná práva nebo svobody jeho účastníka, zda řízení bylo vedeno v souladu s ústavními principy a zda je lze jako celek pokládat za spravedlivé (viz např. usnesení sp. zn. III. ÚS 3624/15 ze dne 26. 1. 2016; všechna