II.ÚS 2980/17 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       II.ÚS 2980/17 ze dne 9. 10. 2018   Česká republika USNESENÍ Ústavního soudu   Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Ludvíka Davida (soudce zpravodaj), soudkyně Kateřiny Šimáčkové a soudce Vojtěcha Šimíčka o ústavní stížnosti stěžovatele M. O., právně zastoupeného JUDr. Tomášem Sokolem, advokátem se sídlem Praha 2, Sokolská 60, proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 3 ze dne 14. 12. 2015 č. j. 1 T 17/2015-1818, rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 23. 3. 2016 č. j. 9 To 55/2016-1913 a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21. 6. 2017 č. j. 11 Tdo 1113/2016-68, za účasti Obvodního soudu pro Prahu 3, Městského soudu v Praze a Nejvyššího soudu jako účastníků řízení a Nejvyššího státního zastupitelství jako vedlejšího účastníka řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá. Odůvodnění I. Řízení před obecnými soudy, ústavní stížnost a vyjádření k ní 1. Stěžovatel byl jako dvoutřetinový vlastník obchodní společnosti X, a tedy osoba fakticky se podílející na řízení a marketingu společnosti obžalován spolu s P. S., jednatelem dceřinné obchodní společnosti Y, z přečinu šíření toxikomanie podle § 287 odst. 1, odst. 2 písm. c) trestního zákoníku (zákona č. 40/2009 Sb., trestní zákoník, ve znění pozdějších předpisů; dále jen "trestní zákoník") ve spolupachatelství podle § 23 trestního zákoníku. Oba měli úmyslným společným jednáním podněcovat zneužívání jiné návykové látky než alkoholu a spáchat takový čin veřejně přístupnou počítačovou sítí. K samotné distribuci zboží (vše popsáno níže v rámci rekapitulace skutkové věty rozsudku) mělo docházet z velkoskladu v Praze prostřednictvím internetového obchodu domény www.XXX.cz a kamenné prodejny v P., a také prostřednictvím domény www.YYY.cz a kamenných prodejen v P. a v P. v období "nejméně od 16. 7. 2013" s tím, že k internetové prezentaci produktů mělo docházet "nejpozději od 23. 9 2013 do 14. 10. 2013". 2. Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 3 ze dne 14. 12. 2015 č. j. 1 T 17/2015-1818 byl stěžovatel shledán vinným podle obžaloby, bylo však u něj upuštěno od potrestání podle ustanovení § 46 odst. 1 trestního zákoníku (jeho spolupachatel byl odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání 12 měsíců s podmíněným odkladem na zkušební dobu 18 měsíců). 3. Proti rozsudku podali stěžovatel i státní zástupce odvolání. Městský soud v Praze rozhodl o odvoláních rozsudkem ze dne 23. 3. 2016 č. j. 9 To 55/2016-1913 tak, že napadený rozsudek zrušil ve vztahu ke stěžovateli a při nezměněném výroku o jeho vině mu uložil trest odnětí svobody v trvání 12 měsíců s tím, že se tento trest podle § 81 odst. 1 a § 82 odst. 1 trestního zákoníku podmíněně odkládá na zkušební dobu v trvání 18 měsíců (jinak zůstal rozsudek soudu prvního stupně nedotčen; odvolání obou obžalovaných byla zamítnuta). 4. Stěžovatel i druhý obžalovaný podali proti rozsudku odvolací instance dovolání, jež však byla usnesením Nejvyššího soudu ze dne 21. 6. 2017 č. j. 11 Tdo 1113/2016-68 podle ustanovení § 265i odst. 1 písm. e) trestního řádu (zákona č. 141/1961 Sb., trestní řád, ve znění pozdějších předpisů; dále jen "trestní řád"), tedy jako dovolání zjevně neopodstatněná, odmítnuta. 5. K důvodům rozhodnutí zejména soudu prvního stupně se Ústavní soud vyjádřuje postupně v rámci právního posouzení věci. Považuje však nezbytné nyní reprodukovat skutkovou větu rozsudku, podle níž stěžovatel spolu s dalším obžalovaným prováděli distribuci prostřednictvím internetového obchodu (bod 1 výše) tak, že nabízeli, veřejně prezentovali a prodávali kompletní sortiment zboží vhodný k nelegálnímu pěstování konopí s vysokým obsahem tetrahydrocannabinolu (THC), zejména feminizovaná semena speciálně vyšlechtěných odrůd rostlin konopí s garancí vysokého obsahu THC, k tomu potřebnou techniku, vše spolu s prezentací vhodného způsobu užití těchto prostředků s co největším účinkem, včetně specifikace omamných a psychotropních účinků na lidský organismus při popsaných způsobech užití. Při tom bylo používáno vychvalujících výrazů a slovních spojení svádějících ke konzumaci drogy bez objektivních informací o negativním působení, což bylo podporováno prodejem kuřáckých potřeb. Většinu uvedeného zboží bylo možno zakoupit i v kamenných prodejnách. Popsanou obchodní činnost propagovali žalovaní rozšiřováním tištěných katalogů, nabízených ve dnech 8. - 10. 11. 2013 na akci Cannafest - 4 v Praze 7 v areálu Výstaviště Incheba u stánku XXX. Jejich jednání bylo cíleno na co možná nejširší okruh veřejnosti a bylo způsobilé u zákazníků a osob vstupujících na webové stránky on-line obchodů vzbudit rozhodnutí získat návykovou látku vypěstováním konopí a tuto následně užít. Konopí nepěstované a nepoužívané výlučně k průmyslovým účelům je přitom jako omamná látka zařazeno do Seznamu IV podle Jednotné úmluvy o omamných látkách (vyhláška č. 47/1965 Sb., ve znění pozdějších změn a doplňků), tvořícího přílohu č. 3 zákona č. 167/1998 Sb., o návykových látkách; THC náleželo mezi psychotropní látky zařazené do seznamu I podle Úmluvy o psychotropních látkách, tj. do přílohy č. 4 citovaného zákona č. 167/1998 Sb. 6. Na popis skutku navazuje verbální právní závěr (právní věta), podle níž stěžovatel spáchal přečin šíření toxikomanie formou podněcování ke zneužití návykové látky veřejně přístupnou počítačovou sítí. 7. Stěžovatel staví svou argumentaci v ústavní stížnosti na tvrzeném porušení základního práva na spravedlivý proces zaručeného čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a čl. 6 evropské Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Listina" a "Úmluva"), jakož i na porušení zásady presumpce neviny podle čl. 40 odst. 2 Listiny. Zejména spatřuje porušení práva na soudní ochranu v tom, že obecné soudy nesprávně posoudily naplnění znaků skutkové podstaty trestného činu šíření toxikomanie podle § 287 trestního zákoníku. Stěžovatel namítá, že se soudy dopustily nesprávného právního posouzení otázky, zda je popsaný čin činem trestným z hlediska všech hmotněprávních podmínek trestnosti stanovených v obecné i zvláštní části trestního zákoníku. 8. V ústavní stížnosti se konstatuje, že trestný čin podle § 287 trestního zákoníku je úmyslným deliktem a současně se napadá úvaha obecných soudů, jež dovodily závěr o nepřímém úmyslu stěžovatele z názoru, že při obecné známosti o tom, že podnikání stěžovatele je na hranici legálnosti a že z konopí lze získat psychotropní látku THC, musel si být stěžovatel vědom možné kolize s trestněprávními předpisy. Stěžovatel byl podle obecných soudů smířen s nezákonností svého jednání. Ten však upozorňuje, že takové úvahy měly obecné soudy opřít o konkrétní skutková zjištění, což se podle něj nestalo. 9. Stěžovatel se brání, že podnikal aktivní kroky, aby se porušení zájmu chráněného trestním zákonem vyhnul. Konzultoval se zástupci policie, jaký sortiment smí a nesmí nabízet. To mu však nakonec bylo přičteno k tíži - musel si být údajně vědom, že jeho obchodní činnost může kolidovat s trestním zákoníkem. 10. Stížnostní námitky brojí též proti závěru Nejvyššího soudu, že cílem growshopu má být podnícení odhodlání zájemců o pěstování konopí. Stěžovatel tvrdí, že cílem obchodu jako prodejního místa je prodat komoditu, která je nabízena. Zdůrazňuje, že nebylo nijak prokázáno, že by účelem jeho obchodních aktivit bylo svádět či lákat kohokoliv k tomu, aby zneužíval návykovou látku. Stěžovatel předkládá analýzu ustanovení § 287 trestního zákoníku a k aktuálnímu právnímu stavu konstatuje, že zákonodárce nepovažuje pěstování konopí pro vlastní potřebu v množství menším než malém za trestné, ale nabízení uceleného sortimentu komponentů pro jeho pěstování má být trestným činem. Stěžovatelem provozovaný growshop měl jako hlavní sortiment pomůcky a příslušenství pro pěstitele, nikoli zařízení pro velkopěstírny. Podle stěžovatele je také argumentace Nejvyššího soudu, že kumulace prodeje veškerých komponentů na jednom místě (v growshopu) usnadňuje získání návykové látky a její užívání, nepřiléhavá. Skutečnost, že prodejce usnadní prodejem komponentů pěstování konopí, neznamená, že šíří toxikomanii. 11. Ústavní stížnost se dále zabývá vývojem hranice mezi legálním a nelegálním užíváním návykových látek, konkrétně konopí, v poslední době. Stěžejní termín, kterým je "množství větší než malé", byl původně podle zákona č. 140/1961 Sb., trestní zákon, ve znění pozdějších předpisů, platného do 31. 12. 2009, vykládán judikaturou. Od své účinnosti dnem 1. 1. 2010 nový trestní zákoník zakotvil odkaz na podzákonný předpis, kterým bylo vládní nařízení č. 467/2009 Sb., jímž se pro účely trestního zákoníku stanoví, co se považuje za jedy a jaké je množství větší než malé u omamných látek. Odkazující ustanovení § 289 odst. 2 trestního zákoníku však bylo ve slovech "množství větší než malé" ve vztahu k omamným látkám a jedům podle citovaného vládního nařízení zrušeno nálezem Ústavního soudu ze dne 23. 7. 2013 sp. zn. Pl. ÚS 13/12, publikovaným pod č. 259/2013 Sb. Přitom v rovině trestního práva