II.ÚS 3133/19 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       II.ÚS 3133/19 ze dne 14. 11. 2019 N 191/97 SbNU 73 Omezená možnost vydat platební rozkaz proti nezletilému žalovanému (jízda nezletilého načerno)   Česká republika NÁLEZ Ústavního soudu Jménem republiky   Nález Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Vojtěcha Šimíčka, soudkyně zpravodajky Kateřiny Šimáčkové a soudce Ludvíka Davida o ústavní stížnosti stěžovatelky A. T., zastoupené JUDr. Kristýnou Dolejšovou Kabelovou, Ph.D., advokátkou, se sídlem Ke Stírce 490/16, Praha 8, proti platebnímu rozkazu Okresního soudu Plzeň-město č. j. 13 C 49/2007-7 ze dne 2. 7. 2007, za účasti Okresního soudu Plzeň-město jako účastníka řízení, takto: I. Platebním rozkazem Okresního soudu Plzeň-město č. j. 13 C 49/2007-7 ze dne 2. 7. 2007 bylo porušeno právo stěžovatelky být přítomna projednání své věci a být slyšena podle čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod a její právo na zvláštní ochranu podle čl. 32 odst. 1 věty druhé Listiny základních práv a svobod a čl. 3 Úmluvy o právech dítěte. II. Toto rozhodnutí se proto ruší. Odůvodnění I. Vymezení věci a předchozí průběh řízení 1. Ústavní stížností ze dne 25. 9. 2019 se stěžovatelka domáhá zrušení v záhlaví označeného rozhodnutí Okresního soudu Plzeň-město, jímž měla být porušena její základní práva zaručená čl. 36 odst. 1, čl. 38 odst. 2 a čl. 32 odst. 1 ve spojení s čl. 4 odst. 4 a čl. 11 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále též jen "Listina") a čl. 1 odst. 2 Ústavy České republiky. 2. Z ústavní stížnosti a z vyžádaného spisu Okresního soudu Plzeň-město sp. zn. 13 C 49/2007 vyplývá, že stěžovatelka dne 13. 11. 2006, ve věku svých osmi let, cestovala prostředkem městské hromadné dopravy v Plzni a na výzvu kontrolního orgánu se nevykázala platným jízdním dokladem. Stěžovatelce proto kontrolní orgán uložil povinnost zaplatit jízdné a přirážku k jízdnému celkem ve výši 1 006 Kč. S ohledem na nezaplacení této částky byla dne 21. 3. 2007 na stěžovatelku podána žaloba s návrhem na vydání platebního rozkazu. 3. Ústavní stížností napadeným platebním rozkazem uložil okresní soud stěžovatelce jako žalované, aby do 15 dnů ode dne doručení platebního rozkazu zaplatila žalobkyni (Plzeňské městské dopravní podniky, a. s.) pohledávku ve výši 1 006 Kč s úroky z prodlení a náhradu nákladů řízení ve výši 8 454 Kč, nebo podala odpor u podepsaného soudu. Stěžovatelka, tehdy devítiletá, byla v řízení zastoupena svou matkou jako zákonnou zástupkyní, které byl napadený platební rozkaz rovněž doručován. Platební rozkaz se nejdříve nepodařilo doručit prostřednictvím provozovatele poštovních služeb (matka nebyla zastižena a následně si zásilku ve lhůtě ani nevyzvedla), proto byl následně doručen prostřednictvím soudního doručovatele - justiční stráže, a to dne 4. 9. 2007. V patnáctidenní lhůtě od doručení platebního rozkazu matce stěžovatelky nebyl podán odpor. 4. O existenci dluhu vůči žalující společnosti se stěžovatelka podle svých slov dozvěděla až poté, co zjistila, že je proti ní vedena exekuce. Dne 1. 8. 2019 pak stěžovatelka prostřednictvím svého zmocněnce nahlédla do spisu okresního soudu sp. zn. 13 C 49/2007, a seznámila se tak s napadeným platebním rozkazem. 5. Z ústavní stížnosti vyplývá, že aktuálně vůči stěžovatelce probíhá exekuce na pohledávky přiznané napadeným rozhodnutím okresního soudu a náklady exekuce, a to formou srážek z rodičovského příspěvku. 6. Z vyžádaného spisu Okresního soudu Plzeň-město sp. zn. 99 P 409/2005 Ústavní soud zjistil, že rozsudkem uvedeného soudu č. j. 31 Nc 1/2004-75 ze dne 6. 6. 2005 byl stanoven dohled nad výchovou stěžovatelky a jejích čtyř sourozenců [dle § 43 odst. 1 písm. b) tehdejšího zákona o rodině], a to z důvodu problematické spolupráce rodičů se školou, dětskou lékařkou i s orgánem sociálně-právní ochrany dětí. Rozsudkem téhož soudu č. j. 31 P a Nc 83/2006-123 ze dne 5. 5. 2006 byla schválena dohoda rodičů o úpravě poměrů pro dobu před a po rozvodu, kterou byla stěžovatelka a její čtyři sourozenci svěřeni do výchovy matky a otec se zavázal přispívat na jejich výživu stanovenými částkami. Ze zprávy ze dne 28. 3. 2007 o aktuálním výchovném prostředí nezletilých dětí podané Úřadem městského obvodu Plzeň 3, odborem sociálním (jako orgánem sociálně-právní ochrany dětí), v rámci stanoveného dohledu (č. l. 160) vyplývá, že spolupráce matky s tímto úřadem i se školou je velmi špatná. Nedostatečná spolupráce rodičů se školou vyplynula také z následující zprávy tohoto úřadu ze dne 28. 6. 2007 podané v rámci stanoveného dohledu (č. l. 196). Usnesením č. j. 40 Nc 1505/2008-4 ze dne 7. 5. 2008 okresní soud nařídil předběžné opatření, kterým byli stěžovatelka a její tři nezletilí sourozenci předáni do péče dětského diagnostického ústavu. Rozsudkem okresního soudu č. j. 99 P 409/2005-277 ze dne 29. 7. 2008 byla u stěžovatelky a jejích tří nezletilých sourozenců nařízena ústavní výchova, neboť situace v rodině se ani po stanovení dohledu nad výchovou dětí nezlepšila, rodina aktuálně neměla vhodné bytové podmínky a v péči matky byly zjištěny závady, které ohrožovaly zdraví a řádný vývoj dětí. 7. Ústavní soud k návrhu stěžovatelky usnesením sp. zn. II. ÚS 3133/19 ze dne 5. 11. 2019 odložil vykonatelnost napadeného platebního rozkazu do právní moci rozhodnutí o ústavní stížnosti. II. Argumentace stěžovatelky, účastníka a vedlejší účastnice řízení 8. V ústavní stížnosti se stěžovatelka nejdříve věnuje otázce přijatelnosti a přípustnosti ústavní stížnosti. Zdůrazňuje, že ač se rozhodnutí týká bagatelní částky, je způsobilé zasáhnout do ústavně zaručených práv a svobod, neboť souvisí s otázkou zastupování nezletilých v soudním řízení v situaci, kdy může existovat rozpor mezi zájmy nezletilého a jeho zákonného zástupce. Ústavní stížnost je tak spojena s významnou, nikoliv bagatelní právní otázkou; navíc ve skutkově podobných věcech již Ústavní soud projednání ústavní stížnosti připustil [srov. nálezy sp. zn. I. ÚS 3598/14 ze dne 21. 4. 2016 (N 74/81 SbNU 285), sp. zn. III. ÚS 3055/16 ze dne 20. 12. 2016 (N 250/83 SbNU 895) a zejména sp. zn. I. ÚS 1775/14 ze dne 15. 2. 2017 (N 29/84 SbNU 349)]. Stěžovatelka rovněž nemá k dispozici jiné efektivní prostředky nápravy pro odstranění namítaných pochybení a zásahů do svých ústavně zaručených práv [srov. nálezy sp. zn. II. ÚS 2020/18 ze dne 28. 3. 2019 (N 43/93 SbNU 105), sp. zn. I. US 3598/14 ze dne 21. 4. 2016 a sp. zn. III. ÚS 3055/16 ze dne 20. 12. 2016]. 9. Samotný platební rozkaz okresního soudu stěžovatelka napadá s tím, že pomíjí ústavně konformní výklad platného práva, věcně poskytuje právní ochranu zneužívání práva na náhradu nákladů řízení v paušální výši a je hrubě nespravedlivý, společensky nepřijatelný a podlamuje víru účastníků řízení ve spravedlivý proces. 10. Stěžovatelka namítá, že v řízení před okresním soudem nebyla řádně zastoupena. S ohledem na svůj věk neměla plnou procení způsobilost, ovšem řádný výkon jejích práv nemohla zajistit a nezajistila ani její matka, která se nedokázala postarat ani o její základní potřeby a nebyla ani schopna hájit její zájmy v soudním řízení. Mimoto existoval střet zájmů mezi stěžovatelkou a její matkou, neboť rodiče stěžovatelce neposkytovali finanční prostředky na jízdné, a tak nepředcházeli vzniku dluhů stěžovatelky. V řízení pak matka stěžovatelku zastupovala pouze formálně, fakticky se soudem nijak nekomunikovala ani si řádně nepřebírala zaslané písemnosti; v důsledku celkově jednala v rozporu se zájmy stěžovatelky a nastala srovnatelná situace, jako by stěžovatelka vůbec zastoupena nebyla. Stěžovatelka přitom tuto situaci nemohla nijak ovlivnit nebo se bránit nečinnosti své zákonné zástupkyně; sama nebyla o řízení nijak informována. V dané situaci měla být řádně zastoupena opatrovníkem, nejlépe z řad advokátů, v souladu s § 29 odst. 1 občanského soudního řádu; neustanovením opatrovníka jí v důsledku bylo znemožněno v řízení před soudem jakkoliv jednat. 11. Krom toho stěžovatelka upozorňuje, že okresní soud nijak nezjišťoval její schopnost zapojit se do řízení ani její názor na věc [srov. nález sp. zn. I. ÚS 3304/13 ze dne 19. 2. 2014 (N 18/72 SbNU 217)]. Nadto jí odepřel také možnost, aby její zájmy bránil druhý zákonný zástupce, tj. otec; soud vůbec nezjišťoval možnosti doručování otci [srov. nález sp. zn. I. ÚS 1041/14 ze dne 4. 12. 2014 (N 217/75 SbNU 431)]. 12. Stěžovatelka dále na základě čl. 3 a 27 Úmluvy o právech dítěte dovozuje, že finanční odpovědnost za dítě nesou rodiče. Připomíná též zvláštní ochranu zaručenou dětem podle čl. 32 odst. 1 Listiny. Na základě těchto ustanovení má za to, že nelze v zásadě zatížit nezletilého, který nemá vlastní majetek, dluhem a jeho nezaplacení nelze takovému nezletilému přikládat k tíži. Závěrem stěžovatelka brojí také proti neúměrně vysoké výši náhrady nákladů řízení. V daném případě se žalobkyně domáhala tzv. formulářovou žalobou zaplacení jízdného a přirážky k jízdnému, přitom se nechala zastoupit advokátem, čímž dluh stěžovatelky