Ústavní soud II.ÚS 3133/25
Ústavní soud · 10. 11. 2025
Shrnutí rozhodnutí
Řízení: Ústavní soud rozhodoval o ústavní stížnosti proti usnesení Vrchního soudu v Praze č. j. 4 Co 33/2025-26 ze dne 15. 5. 2025.
O co šlo: Ústavní soud obdržel dne 23. 10. 2025 návrh na zahájení řízení o ústavní stížnosti, kterým stěžovatel brojí proti v záhlaví označeným rozhodnutím.
Výsledek: Ústavní stížnost se odmítá. (Soud podání odmítl a věcí se meritorně nezabýval.)
Význam: Soud se věcí meritorně nezabýval, napadené rozhodnutí tím zůstává v platnosti.
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Martinem Smolkem o ústavní stížnosti stěžovatelů Ing. Jaromíra Houžvičky, bez právního zastoupení, proti usnesení Vrchního soudu v Praze č. j. 4 Co 33/2025-26 ze dne 15. 5. 2025 a usnesení Krajského soudu v Hradci Králové sp. zn. 17 Co 66/2022 ze dne 3. 2. 2025, za účasti Vrchního soudu v Praze a Krajského soudu v Hradci Králové, jako účastníků řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění
Ústavní soud obdržel dne 23. 10. 2025 návrh na zahájení řízení o ústavní stížnosti, kterým stěžovatel brojí proti v záhlaví označeným rozhodnutím.
Návrh stěžovatele není možné považovat za řádný, jelikož má řadu procesních a obsahových nedostatků (zejm. § 30 a § 34 ve spojení s § 72 zákona o Ústavním soudu). Stěžovatel především není pro řízení před Ústavním soudem zastoupen advokátem (§ 30 odst. 1 a § 31 odst. 2 téhož zákona).
Smyslem výzvy a stanovení lhůty před odmítnutím ústavní stížnosti podle § 43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu je poučení účastníka o jemu neznámých podmínkách řízení pro projednání věci před Ústavním soudem; teprve poté, nepodaří-li se nedostatek podání odstranit, jsou vyvozeny vůči stěžovateli nepříznivé procesní důsledky v podobě odmítnutí ústavní stížnosti. V řízení o ústavní stížnosti však není nevyhnutelnou podmínkou, aby se poučení o povinném zastoupení dostávalo totožnému stěžovateli vždy v každém individuálním řízení, jestliže se tak stalo v řadě případů předchozích. Lze-li vycházet ze spolehlivého předpokladu, že dříve poskytnuté informace byly objektivně způsobilé zprostředkovat stěžovateli zásadu, že se na Ústavní soud nelze obracet jinak než v zastoupení advokátem, pak se jeví setrvání na požadavku vždy nového a stále stejného poučení postupem neefektivním a formalistickým.
V nyní posuzovaném případě není pochyb o tom, že náležitého poučení o zákonných náležitostech ústavní stížnosti se stěžovateli dostalo opakovaně v řadě řízení (např. ve věcech vedených pod sp. zn. III. ÚS 2667/18, sp. zn. I. ÚS 44/15, sp. zn. IV. ÚS 3556/13, sp. zn. II. ÚS 1845/10, sp. zn. III. ÚS 557/08). Byť stěžovatel podal mnoho ústavních stížností trpících stejnou vadou a byl o této skutečnosti, jakož i o případných následcích neodstranění vytčené vady, v minulosti opakovaně poučen, znovu podal návrh, aniž by byl zastoupen advokátem.
Pro neefektivnost dalšího poučování soudce zpravodaj návrh odmítl na základě přiměřené aplikace § 43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 10. listopadu 2025
Martin Smolek v. r.
soudce zpravodaj