II.ÚS 3307/18

Proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. 6. 2018 č. j. 6 Tdo 733/2018-30, jímž bylo odmítnuto dovolání stěžovatele proti rozsudku Krajského soudu v Brně - pobočky ve Zlíně ze dne 24. 10. 2017 č. j. 7 To 216/2017-632, se stěžovatel brání ústavní stížností doručenou Ústavnímu soudu dne 3. 10. 2018 a navrhuje jeho zrušení.

Podle § 72 odst. 3 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), lze ústavní stížnost podat ve lhůtě dvou měsíců od doručení rozhodnutí o posledním procesním prostředku, který zákon stěžovateli k ochraně jeho práva poskytuje; takovým procesním prostředkem se rozumí mj. dovolání podle zákona č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (trestní řád), ve znění pozdějších předpisů.

Ústavní soud zjistil, že napadené usnesení Nejvyššího soudu jakožto rozhodnutí o posledním procesním prostředku, který zákon stěžovateli k ochraně jeho práva poskytuje, bylo stěžovateli doručeno dne 17. 7. 2018 a jeho obhájci Mgr. Vladimíru Partlovi dne 16. 7. 2018. Zákonná lhůta k podání ústavní stížnosti tak počala běžet dne 18. 7. 2018 a uplynula v úterý 18. 9. 2018. Ústavní stížnost byla stěžovatelem podána teprve dne 3. 10. 2018, tedy až po marném uplynutí zákonem stanovené lhůty.

Na základě výše uvedených důvodů soudce zpravodaj ústavní stížnost podle § 43 odst. 1 písm. b) zákona o Ústavním soudu mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením odmítl jako opožděnou.