II.ÚS 3371/19

Ústavnímu soudu byl dne 17. 10. 2019 doručen nekvalifikovaný návrh na zahájení řízení o ústavní stížnosti ve smyslu § 72 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), prostřednictvím něhož brojí stěžovatel proti rozhodnutí Vězeňské služby ČR ve Věznici Horní Slavkov.

Stěžovatelovo podání není možno považovat za řádný návrh na zahájení řízení před Ústavním soudem, jelikož trpí řadou procesních a obsahových nedostatků (§ 34 zákona o Ústavním soudu) a pro řízení před Ústavním soudem není navrhovatel zastoupen advokátem (§ 30, § 31 citovaného zákona). Zejména nedostatek právního zastoupení advokátem je setrvale považován za vadu, která vede (v případě jejího neodstranění) k odmítnutí ústavní stížnosti. Povinnost zastoupení advokátem se přitom vztahuje již na sepis ústavní stížnosti (srov. k tomu např. usnesení sp. zn. Pl. ÚS 44/04 ze dne 23. 9. 2004), přičemž právního zástupce z řad advokátů nemůže stěžovateli ustanovit sám Ústavní soud.

Podle ustanovení § 43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu soudce zpravodaj mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, neodstranil-li navrhovatel vady návrhu ve lhůtě mu k tomu určené.

Obecně platí, že je na Ústavním soudu, aby učinil opatření k odstranění vad podání, neboť smyslem výzvy a stanovení lhůty podle ustanovení § 41 písm. b) zákona o Ústavním soudu je především poučení účastníka o jemu neznámých podmínkách řízení pro projednání věci před Ústavním soudem; teprve poté, nepodaří-li se nedostatek podání odstranit, jsou vyvozeny vůči stěžovateli nepříznivé procesní důsledky v podobě odmítnutí ústavní stížnosti.

V nyní projednávaném případě tak Ústavní soud vyzval stěžovatele dopisem ze dne 17. 12. 2019 k odstranění vad jeho podání, k čemuž mu udělil lhůtu 40 dnů. Ve výzvě jej rovněž poučil o možnosti určení advokáta Českou advokátní komorou, i když dotazem na tuto komoru před vydáním výzvy bylo zjištěno, že v několika případech mu advokáta určit odmítla.

Stěžovatel si předmětnou výzvu převzal do vlastních rukou dne 23. 12. 2019. Jelikož stanovená lhůta pro odstranění vad podání marně uplynula, Ústavní soud ústavní stížnost podle § 43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu odmítl.