Ústavní soud II.ÚS 3553/22

Dne 23. 12. 2022 byla Ústavnímu soudu mailem doručena tzv. blanketní ústavní stížnost, posléze doručena datovou schránkou, kterou se stěžovatel domáhá zrušení v záhlaví označeného usnesení Krajského soudu v Hradci Králové a souvisejících rozhodnutí.

Dříve než se Ústavní soud může zabývat podstatou ústavní stížnosti, je třeba zkoumat, zda návrh splňuje náležitosti stanovené zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"). Nejsou-li tyto náležitosti splněny, je stěžovatel zpravidla vyzván k odstranění vad v určené lhůtě.

Návrh stěžovatele trpí zjevnými vadami; podání neobsahuje žádnou argumentaci, pouze příslib jejího doplnění ve lhůtě do 30 dnů, stěžovatel není zastoupen advokátem (§ 30 odst. 1 zákona o Ústavním soudu).

Úřední činností soudu bylo zjištěno, že stěžovatel se v minulosti opakovaně obrátil na Ústavní soud s ústavními stížnostmi, přičemž byl mnohokrát vyzýván k odstranění jejich vad a upozorněn na následky spojené s jejich neodstraněním (např. ve věcech vedených pod sp. zn. III. ÚS 1440/17, sp. zn. III. ÚS 1838/17, sp. zn. I. ÚS 2407/17, II. ÚS 1063/18). Stěžovateli jsou tedy známy formální a obsahové požadavky kladené na ústavní stížnost zákonem o Ústavním soudu, včetně toho, že musí být zastoupen advokátem již při jejím podání.

Obecně platí, že podaný návrh lze odmítnout, neodstranil-li navrhovatel vady ve lhůtě k tomu určené. Ústavní soud je přesvědčen, že v řízení o ústavní stížnosti není nevyhnutelnou podmínkou, aby se poučení o povinném zastoupení advokátem dostávalo totožnému stěžovateli vždy v každém individuálním řízení, stalo-li se tak stalo již v předcházejících případech. Lze-li vycházet ze spolehlivého předpokladu, že dříve poskytnuté informace byly objektivně způsobilé zprostředkovat stěžovateli zásadu, že na Ústavní soud se nelze obracet jinak než v zastoupení advokátem a že ústavní stížnost musí obsahovat i další náležitosti, pak se jeví setrvání na požadavku vždy nového a přitom stejného poučení jako postup neefektivní a formalistický.

Vzhledem k uvedeným důvodům Ústavní soud přiměřeně použil § 43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu a ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl.