Ústavní soud II.ÚS 3626/25

Okresní soud v Břeclavi zamítl žalobu stěžovatele o určení vlastnického práva k pozemku parc. č. X (zahrada) vedeného v katastru nemovitostí u Katastrálního úřadu pro Jihomoravský kraj, Katastrální pracoviště H., zapsaného pro katastrální území H., obec H., na LV č. Y. Stěžovateli uložil zaplatit žalované ČR - Státnímu pozemkovému úřadu na nákladech řízení částku 6 441 Kč. K odvolání stěžovatele Krajský soud v Brně napadeným rozsudkem rozhodnutí okresního soudu potvrdil, změnil výrok týkající se nákladů řízení na částku 10 245,54 Kč a rozhodl o nákladech řízení odvolacího soudu. Odvolací soud stěžovatele řádně poučil, že proti jeho rozhodnutí lze podat dovolání k Nejvyššímu soudu ve lhůtě dvou měsíců od jeho doručení prostřednictvím soudu prvního stupně.

Stěžovatel podal dne 23. 9. 2025 ke Krajskému soudu v Brně přípis nazvaný odvolání k Ústavnímu soudu. Uvádí v něm, že nesouhlasí s rozhodnutím krajského soudu, který potvrdil rozsudek okresního soudu. Okresní soud v Břeclavi dne 8. 12. 2025 zaslal podání stěžovatele Ústavnímu soudu s tím, že jej předtím vyzval k odstranění vad podání, na které stěžovatel nereagoval. K přípisu soud přiložil soudní spis.

Ústavní soud se výhradami stěžovatele nemohl věcně zabývat, protože ústavní stížnost je nepřípustná. Krajský soud stěžovatele řádně poučil o tom, že proti jeho rozhodnutí lze podat dovolání k Nejvyššímu soudu. Pokud tedy stěžovatel podal ústavní stížnost, aniž by předtím podal tento opravný prostředek, nesplnil povinnost vyčerpat všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně práva poskytuje (§ 72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu).

Ústavní soud proto ústavní stížnost odmítl jako návrh nepřípustný [§ 43 odst. 1 písm. e) ve spojení s § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu].